Zrádná nahodilost

Nassim Nicholas Taleb je libanonsko-americký matematik, filosof a spisovatel, který se proslavil svými teoriemi o náhodě a nejistotě. Narodil se v roce 1960 v Amiounu v Libanonu a v současnosti žije v New Yorku. Taleb studoval matematiku a filosofii na Pařížské univerzitě a na Wharton School of the University of Pennsylvania.

Jeho nejznámější kniha, Černá labuť, vyšla v roce 2007 a stala se bestsellerem. V této knize Taleb popisuje, jak náhodné události mohou mít obrovský dopad na světové události a jak se s nimi můžeme lépe vypořádat. Dalšími jeho knihami jsou Nasadit vlastní kůži, Antifragilita a Zrádná náhodilost.

Taleb je také známý svými kritickými názory na ekonomii a finanční trhy. Je často zván jako řečník na konference a přednášky po celém světě. V roce 2011 byl Taleb zařazen do seznamu 100 nejvlivnějších lidí světa časopisem Time.

Svými teoriemi a knihami Taleb inspiroval mnoho lidí po celém světě a stal se jedním z nejvýznamnějších myslitelů současnosti.

Často si pleteme štěstí a náhodu s dovednostmi a determinismem

Všichni se často necháváme zmást náhodou, tzn. že podceňujeme vliv štěstí a náhodných událostí na náš život. Používáme termíny jako "dovednosti" a "determinismus", když se hovoří o "štěstí" a "náhodě". Nikde není tento rozpor patrnější než na burze, kde by se výraz "schopný investor" měl obvykle nahradit výrazem "šťastný idiot".

V některých profesích člověk bez schopností prostě nemůže uspět. Je velmi nepravděpodobné, že by instalatér nebo zubař udělal dlouhou kariéru, aniž by věděl, co dělá.

Bohužel přirozená nahodilost akciových trhů znamená, že stejně jako miliony opic bušících dostatečně dlouho do psacího stroje mohou nakonec zplodit Shakespeara, tak i nekvalifikovaní investoři mohou vytvořit skvělé výsledky. Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že někteří ano.

Vezměme si například skupinu 10 000 investorů, kteří jsou pro představu relativně neschopní – každý rok mají pouze 45% šanci, že budou ziskoví. Jinými slovy, v podstatě by bylo lepší investovat na základě hodu mincí.

Nicméně navzdory jejich nedostatečným schopnostem můžeme po pěti letech jen na základě pravděpodobnosti očekávat, že téměř 200 z nich bude každý rok ziskových. Mohli by se chlubit bezchybnými výsledky a těšit se chvále za své výjimečné schopnosti.

Z dlouhodobého hlediska se samozřejmě náhoda, která tyto "akutně úspěšné hlupáky náhody" živí, obrátí proti nim. Wall Street zažila mnoho obchodníků, kteří po letech úspěchů měli jedno zničující čtvrtletí, kdy v jednom obrovském výbuchu přišli o všechno.

Často byl jejich krátkodobý úspěch způsoben tím, že se prostě ocitli ve správný čas na správném místě, tedy čirým štěstím.

Nikdy si nemůžeme být jisti, že jakákoli teorie je správná

Základem všech empirických věd je proces zvaný indukce – na základě pozorování vyvozujeme závěry o povaze světa. Z pozorování stovek bílých labutí tak můžeme (mylně) vyvodit, že všechny labutě jsou bílé.

Bohužel tento přístup s sebou nese inherentní problém, který ilustruje slavný příklad černých labutí, jak jej uvedl filozof John Stuart Mill: "Žádné množství pozorování bílých labutí neumožňuje vyvodit závěr, že všechny labutě jsou bílé, ale pozorování jediné černé labutě stačí k vyvrácení tohoto závěru".

Tomu se říká problém indukce a znamená to, že žádná teorie nemůže být nikdy prokázána jako správná, pouze jako nesprávná (jedinou "černou labutí"). Proto jsou teorie neustále prokazovány jako chybné a nahrazují se lepšími.

Podobné myšlení může být obezřetné i v investování. Vždy zvažte možnost, že se vaše teorie a předpoklady mohou ukázat jako chybné, a zkoumejte, jak by takový vývoj ovlivnil vaše portfolio.

Manažer finančních rizik, který tuto radu ignoruje se slovy: "Tohle se ještě nikdy nestalo, tudíž se to nestane ani zítra," může být jednoho dne nepříjemně překvapen.

Chybuje totiž i tím, že předpokládá, že minulost je relevantním vzorkem toho, co přinese budoucnost. Co když se věci změnily? Jak byste mohli vyvozovat něco o barvě labutí, kdyby se jejich pigmentace neustále měnila?

Přesto všude, kde se lidé angažují, jako například na burze, bude docházet k neustálým změnám v důsledku přizpůsobování. Kdyby například ceny akcií vždy rostly v pondělí, všichni racionální investoři by nakupovali akcie v neděli, čímž by změnili dynamiku trhu a eliminovali tento efekt.

Život je nespravedlivý a nelineární

Obecně panuje přesvědčení, že evoluce vždy znamená přežití nejsilnějšího. Ve skutečnosti to znamená pouze to, že v průměru přežijí nejsilnější organismy. Několik šťastných neschopných organismů obvykle také přežije, alespoň krátkodobě.

Totéž platí pro mnoho věcí v životě. Vezměme si běžnou klávesnici – jak se toto bizarní rozložení kláves (známé jako QWERTY) stalo téměř univerzálním standardem pro psaní?

Spíše než jako optimální řešení bylo ve skutečnosti navrženo tak, aby se zabránilo zasekávání staromódních psacích strojů. Protože jsou však lidé příliš líní na to, aby přešli na jiný typ klávesnice, převládlo toto neoptimální řešení.

Tomu se říká výsledek závislý na cestě – kdybychom začali od nuly, neskončili bychom opět u klávesnice QWERTY.

Podobně i nevhodné produkty mohou začít dominovat na trhu, pokud překročí tzv. bod zvratu. Vezměme si například Microsoft. Když začalo produkty Microsoftu používat dostatečné množství lidí, vytvořilo to pozitivní zpětnou vazbu, kdy si noví zákazníci kupovali produkty Microsoftu právě proto, že je už používali všichni jejich známí. Poté, co produkt překročí bod zvratu, má velmi silnou pozici.

Takové nelineární události, jako je bod zvratu, se nám těžko předpovídají. Naší přirozeností je předpokládat, že postupný vstup, jako když přidáme jedno zrnko písku do hradu z písku, vytvoří podobně malý výsledek. Ve skutečném životě však může mít přírůstková změna obrovský dopad – jediné zrnko písku může způsobit zřícení celého hradu.

Tak například vědec může pracovat roky bez jakéhokoli pozorovatelného pokroku, až najednou dojde k průlomu. Vynaložení úsilí navíc je neúměrně odměňováno, ale bez viditelného pokroku to většina lidí vzdá dříve, než se dočká odměny.

Ne vždy vítězí ti nejlepší.

Naše uvažování je závislé na kontextu a většinou je založeno na jednoduché heuristice

Lidé jsou špatně vybaveni pro pravděpodobnostní uvažování, které vyžaduje dnešní prostředí s vysokým množstvím informací. Navzdory tomu, čemu se možná domníváme, naše mysl není sofistikovaný myšlenkový stroj, ale spíše mozaika pravidel a zkratek zvaných heuristiky.

Tyto heuristiky se vyvinuly proto, aby nám pomohly v případě potřeby rychle se rozhodnout, místo abychom zbytečně přemýšleli. Pokud se v džungli setkáte s tygrem, je rozumné prostě utéct a nepřemýšlet o detailech situace.

Bohužel cenou, kterou platíme za používání těchto líných zkratek, je to, že naše uvažování se stává iracionálním a poznamenaným tím, co psychologové nazývají předsudky. Například kvůli atribučnímu zkreslení máme tendenci neúměrně přisuzovat úspěchy vlastním schopnostem a neúspěchy "smůle".

Naše myšlení se také stává závislým na cestě, což znamená, že cesta, kterou jsme se dostali k dané situaci, určuje, jak o ní budeme uvažovat.

Pokud byste například dnes vyhráli 5 milionů dolarů a zítra prohráli 4 miliony, byli byste pravděpodobně mnohem méně šťastní, než kdybyste zítra jednoduše vyhráli 1 milion dolarů, ačkoli konečný výsledek je totožný.

Závislost na cestě také znamená, že se držíme svých stávajících názorů. Vědci a politici mají tendenci přilnout k myšlenkám, které zastávají, a odmítají změnit názor i v případě protichůdných informací.

Z evolučního hlediska dává smysl, že se upínáme k věcem, do kterých jsme investovali mnoho času a úsilí, např. ke svým dětem, ale tento sklon může být i kontraproduktivní. Mělo by být možné a přijatelné změnit názor a libovolně si protiřečit.

Emoce nám pomáhají při rozhodování, ale zahlcují naši schopnost racionálního uvažování

Někteří vědci se domnívají, že emoce jsou skutečnými zkratkami v našem rozhodovacím procesu, "lubrikanty rozumu". Bez emocí, které by nám poskytly ono malé iracionální pošťouchnutí, bychom se donekonečna trápili nad sebemenším rozhodnutím.

Vezměme si příklad známý jako Buridanův osel. Osel, který má stejný hlad i žízeň, stojí stejně daleko mezi jídlem a vodou. Kdyby čistě racionálně optimalizoval, co má dělat, teoreticky by zemřel jak hladem, tak žízní, protože by se nedokázal rozhodnout, za čím jít dřív. Trocha náhody mu pomůže se rozhodnout, podobně jako vám může hod mincí pomoci vyřešit patovou situaci. Emoce jsou v podstatě iracionální právě proto, aby nám zabránily v lavírování.

Inteligentní jedinci si také musí uvědomit, že emoce mohou snadno přemoci jejich schopnost racionálního uvažování. Neurobiologové totiž nalezli důkazy, které podporují názor, že emoce nejprve cítíme a pak se snažíme racionálně si je vysvětlit. To znamená, že emoce mají silnější vliv na racionální myšlení než naopak.

Když Odysseus proplouval se svou lodí kolem smrtelně nebezpečných a zároveň svůdných sirén, nechal své muže nalít si do uší vosk, aby neslyšeli jejich píseň.

Podobně se v některých případech můžeme rozhodnout vyhnout se emočním podnětům, abychom ochránili své uvažování. Například investor, který ví, že je náchylný k iracionálnímu jednání při ztrátách, se může rozhodnout, že se prostě nebude dívat na výkonnost svého portfolia, pokud to nevyvolá určitý, předem definovaný poplach.