Farmagedon

Isabel Oakeshott je britská novinářka a spisovatelka, která se specializuje na politiku a aktuální události. Je autorkou knihy "The Bad Boys of Brexit", která se zaměřuje na kontroverzní kampaň pro brexit a její hlavní aktéry.
Philip Lymbery je britský aktivista a spisovatel, který se věnuje ochraně zvířat a životního prostředí. Je ředitelem organizace Compassion in World Farming a autor knihy Farmagedon, která odhaluje temné stránky průmyslového zemědělství a jeho dopad na zvířata, lidé a planetu.
Oba autoři se věnují důležitým tématům, která ovlivňují naše společnost a budoucnost. Jejich knihy nabízejí hluboký vhled do politických, ekonomických a environmentálních výzev, kterým čelíme.

Úvod

Od počátků zemědělství před tisíci lety jsme ušli dlouhou cestu - velmi dlouhou cestu. Postupně mizí i jednodušší formy vyspělého zemědělství z dob našich prarodičů. Nahradilo je zemědělství v průmyslovém měřítku.

Když vyrazíte z městské džungle za venkovskou idylou, můžete namísto toho najít farmy. Obrovské a ošklivé. Místa, kde se zvířata rodí, žijí a umírají strašlivým, i když efektivním způsobem. Tato místa nám zajišťují dostatek masa, mléka a vajec, ale za jakou cenu?

V následujících kapitolách se seznámíte s tím, jak ponuře se vyvinuly zemědělské techniky a jakým důsledkům nyní musí čelit naše planeta i její obyvatelé.

Tradiční zemědělství ustupuje průmyslovým chovům

Když si představíte farmu, většinou se vám vybaví pastvinářská krajina zaplněná množstvím různých druhů zvířat. Radostně se prohánějí na slunci a v trávě. V dnešní době však takovéto tradiční, rozmanité farmy prakticky vymizely a nahradilo je průmyslové zemědělství. V posledních několika desetiletích totiž zemědělské technologie prošly velkou revoluci. Lidskou práci téměř úplně nahradily stroje a tradiční farmy zaměstnávající pomocné dělníky jsou většinou minulostí. A navíc jen 8 % anglických farem chová více než jeden druh zvířat.

Zánik těchto farem však není tak děsivý jako to, co je nahradilo: průmyslové zemědělství. Jedná se o farmy, kde se chová hodně zvířat pouze jednoho druhu. Ta se tísní v malých prostorách, jsou zahlcena léky a k manipulaci s nimi se používají stroje. Maximalizují se tak zisky. A v takových podmínkách jsou v současné době chovány neuvěřitelné dvě třetiny ze 70 milionů hospodářských zvířat na světě.

A tovární chov se netýká jen masa, stále častěji se využívá i k produkci mléka. V mega-mlékárnách se společně ustájí obrovské množství krav. Ty se pak dojí průmyslovými metodami. V jedné velké dojírně může být na jednom místě až 10 000 krav.

Navíc se tyto dojírny objevují všude. První mega-mlékárna byla postavena v Kalifornii v roce 1994. Nyní je ve státě 1 620 mléčných farem, které dohromady chovají 1,75 milionu krav a produkují mléko za šest milionů dolarů ročně.

A vejce?

Naprostá většina z nich pochází od slepic z továrního chovu. Není překvapením, že tyto slepice jsou natěsnány do průmyslových velkochovů, aby vyprodukovaly co nejvíce vajec s co nejnižšími náklady. A tak 60 % vajec na světě snášejí slepice v klecích.

Znečištění prostředí

Průmyslové zemědělství je sice relativně novou formou výroby potravin, ale již byly odhaleny jeho ničivé dopady na životní prostředí. Znečišťuje vodu. Průmyslové chovy zvířat vypouštějí tuny živočišného odpadu (exkrementů), vše do jedné oblasti.

Například mega-mlékárna s 10 000 kravami vyprodukuje přibližně tolik výkalů jako město o velikosti Miami, ve kterém žije 400 000 lidí. Kalifornské mega-dojírny vyprodukují dohromady tolik odpadu jako celá populace Spojeného království. To je asi 70 milionů lidí.

Co farmáři dělají se vším tímto živočišným odpadem?

Ukládají ho do umělých lagun připojených k farmám. Problém je, že tyto laguny netěsní. Jak potom odpad prosakuje do země, kontaminuje zásoby vody. Průzkum vodních zdrojů v údolí Lower Yakima Valley ve Washingtonu zjistil, že vodní zdroje v dosahu mega-dojíren mají vyšší koncentraci bakterií E. coli.

Průmyslové farmy ale neznečišťují jen vodu. Ničí také ovzduší. Průmyslové zemědělství totiž produkuje spoustu znečišťujících plynů. Tyto škodlivé plyny a dusičnany pocházejí ze stejných lagun živočišného odpadu, které znečišťují naši vodu.

Ovzduší v blízkosti průmyslových farem je proto velmi nezdravé a v okolí těchto farem se mnohem častěji vyskytují nemoci související se znečištěním. V centrálním údolí Kalifornie se nachází mnoho státních mega-mlékáren a třikrát více dětí, než je celostátní průměr, zde trpí astmatem.

Průmyslové zemědělství tedy jednoznačně otravuje naši vodu a ovzduší, ale jeho škodlivé účinky na životní prostředí sahají ještě mnohem dál.

Ptactvo a včely

Teď víte, jak průmyslové zemědělství ničí kvalitu našeho ovzduší a vody. Ale možná vás zajímá také, jaký vliv má na volně žijící živočichy. Ničení biotopů zvířat je totiž dalším zásadním důsledkem průmyslového zemědělství.

Dříve rozdělovaly pole na menších farmách živé ploty a neorané meze. Ty nabízely životní prostor ptákům a včelám. Pro průmyslové farmy jsou však zbytečné. V letech 1980-1994 proto zmizelo ve Velké Británii 100 000 km živých plotů a s nimi i ptáci a hmyz, kteří v nich dříve žili.

Zároveň ještě průmyslové farmy poškozují ptákům potravu. K pěstování plodin používají tuny hnojiv a ničí žížaly, důležitou součást ptačího jídelníčku.

A včely?

Intenzivní používání dusíkatých hnojiv způsobilo, že jetel přestal růst v přirozeném rytmu. Je to alarmující, protože se včely touto rostlinou živí.

Vidíme tedy, že průmyslové zemědělství má za následek také úbytek populace ptáků a včel. Zpráva organizace The Nature Conservancy z roku 2011 dokonce uvádí, že z 1 000 druhů ptáků ve Spojených státech je čtvrtina ohrožena nebo je v ohrožení z hlediska ochrany přírody. Nejen to, ale ve Spojených státech zcela vyhynuly některé druhy včel, které v 90. letech 20. století ještě existovaly.

Včely jsou však nezbytné a jejich úbytek přiměl mnoho průmyslových farem přikročit k jejich dovozu. Na opylování včelami je totiž závislá třetina zemědělství. OSN navíc odhaduje, že na této klíčové činnosti včel závisí přibližně 63 % světové produkce potravin.

To znamená, že když zmizí včely, zmizí i opylování a úroda. Jediným řešením pro velkochovy je dovézt včely odjinud.

Například kalifornští pěstitelé mandlí dovážejí včely až z Austrálie a ročně si jich objednají asi 40 miliard!

Ale včely musí odněkud pocházet, a jak se průmyslové zemědělství rozšiřuje do všech koutů světa, brzy dojdou i těmto nezbytným tvorům životní prostory.

Situaci na souši jsme už popsali, ale existuje i spousta vodních živočichů.

Chov ryb

Naše planeta je z velké části tvořena vodou a ta je domovem milionů ryb. Ne všechny se však vyskytují ve volné přírodě v hlubinách oceánů. Mnoho ryb je chováno na farmách a žije skutečně bídným životem.

Průmyslové rybí farmy v ničem nepřipomínají přirozené prostředí: ryby jsou namačkány v přeplněných klecích, někdy až 50 000 kusů v jednom bazénu. Například u pstruhů je v klecích obvykle hustota 60 kg ryb na metr krychlový vody. To je totéž, jako kdybyste do jedné vany umístili 27 dvanácticentimetrových pstruhů.

Život v takto stísněných podmínkách samozřejmě zvyšuje náchylnost ryb k zavšivení a nemocem. V důsledku toho 10 až 30 % všech lososů chovaných na farmách uhyne dříve, než je bude možné konzumovat.

Jejich utrpení je o to tragičtější, že chov ryb má obrovský objem: ročně se na celém světě vyprodukuje asi 100 miliard ryb. To je více než všech krav, prasat, kuřat a dalších suchozemských zvířat chovaných pro výživu dohromady.

A chovem ryb netrpí jen ryby samotné. Produkce rybí moučky pro účely zemědělství a rybářství způsobuje spoušť i v oceánech.

Rybí moučka se vyrábí sušením velkého množství malých rybek nebo jejich drcením na olej. Používá se potom ke krmení hospodářských zvířat, jako jsou prasata, krávy, kuřata a dokonce i větší ryby. Každý rok se za tímto účelem odsají miliony tun drobných ryb. Jen Spojené království nakoupilo v roce 2010 135 000 tun rybí moučky.

K výrobě veškeré této rybí moučky je zapotřebí opravdu velké množství drobných rybek a jejich úbytek má obrovské negativní dopady na oceán a mořské ptactvo.

Například u pobřeží Peru, předního světového producenta rybí moučky, klesla populace mořských ptáků ze 40 milionů na pouhých 1,8 milionu. Ptáci se totiž živí ančovičkami, které se většinou zabíjejí kvůli rybí moučce a posílají do zámoří.