Neodolatelné

Adam Alter je americký spisovatel a profesor marketingu na Stern School of Business na New York University. Narodil se v Austrálii a vystudoval psychologii na University of New South Wales.

Je autorem knihy Neodolatelné: Vzestup návykových technologií a podnikání se závislostí, která se stala bestsellerem a byla přeložena do více než 20 jazyků. Alter se specializuje na výzkum lidského chování a jeho vztahu k technologiím a digitálnímu světu.

Je také autorem mnoha článků a esejů publikovaných v prestižních časopisech jako jsou The New York Times, The Atlantic a Wired.

Úvod

Pokud čtete tento článek, téměř jistě se díváte na obrazovku chytrého telefonu, tabletu nebo počítače. A je pravděpodobné, že to není jediný okamžik, kdy jste se dnes dívali na obrazovku. Ať už jste doháněli resty na sociálních sítích, četli svůj oblíbený blog nebo si připínali inspirativní obrázky. Co je na tom špatného?

V době, kdy se chytrá zařízení a počítače staly nezbytnou součástí života, existuje zvýšené riziko, že se na těchto nových hračkách staneme závislými. Jednoduše se nám zdají neodolatelné. Podíváme se, proč. Pronikneme ke kořenům tohoto zlozvyku a nabídneme několik rad, jak se tomuto problému vyhnout – protože, jak všichni víme, i u dobrých věcí platí, že čeho je moc, toho je příliš.

Závislost na technologiích

Jak byste se cítili, kdybyste jeden den nemohli používat svůj chytrý telefon? A co třeba celý týden? Není to scénář, o kterém by většina z nás ráda uvažovala; mnoho z nás totiž začne být úzkostnými, pokud jsme od svého zařízení odděleni jen na několik hodin.

Tento moderní vztah k telefonům odhalil nový typ závislosti.

Možná jste si položili otázku, zda netrávíte příliš mnoho času na telefonu a málo času se svými přáteli a blízkými. Pokud ano, nejste sami. Přesně to si v roce 2014 myslel Kevin Holesh, když vyvinul novou aplikaci s názvem Moment.

Účelem aplikace Moment je shromažďovat údaje o uživatelích a přesně určit, kolik času tráví lidé přilepení ke svým mobilním zařízením. Zatímco uživatelé aplikace Moment se obecně domnívají, že stráví zíráním do telefonu přibližně 90 minut denně, aplikace odhaluje, že lidé vezmou své zařízení do ruky zhruba 40krát během dne a stráví u něj v průměru celkem tři hodiny.

Směrnice pro zdravé používání doporučují trávit na telefonu maximálně hodinu denně, ale 88 % uživatelů aplikace Moment tento limit výrazně překročilo.

Další silně návykovou technologií jsou videohry.

World of Warcraft, hromadně rozšířená multiplayerová online hra na hrdiny, vytvořila mimořádně sugestivní a interaktivní virtuální svět, který lidem umožňuje vytvořit si vlastního avatara a vydávat se na výpravy, při nichž se v reálném čase setkávají s dalšími online uživateli.

Do tohoto světa se denně přihlašují miliony uživatelů a podle odborníka na videohry Jeremyho Reimera se až 40 % z nich stane závislými.

V důsledku toho vznikají po celém světě léčebná centra – například ReStart, zařízení poblíž Seattlu, které vzniklo jako společný podnik psychologa a počítačového programátora.

Co může způsobit závislost

Dlouhou dobu panovala rozšířená mylná představa, že závislí jsou nemorální a mají slabou vůli. Jak jsme však stále lépe chápali fungování závislosti, začalo se ukazovat, že tomu tak není.

K rozvoji závislosti například často velkou měrou přispívají situace, ve kterých se ocitneme.

Například během války ve Vietnamu mělo mnoho vojáků přístup k extrémně čisté formě heroinu zvané „heroin číslo 4", která byla ve Vietnamu rozšířena v roce 1971.

Výsledkem bylo, že na konci války bylo 19 % amerických vojáků závislých, což přimělo psychiatra Lee Robbinse z Washingtonské univerzity, aby se začal zajímat o jejich osud.

Robbins věděl, že pouze 3 až 5 procent závislých na heroinu je schopno po léčbě zabránit recidivě, takže bylo překvapivé, že po léčbě u Robbinse zůstalo čistých 95 procent vojáků. Domníval se, že důvodem je kontext; jeho pacienti byli ve Spojených státech, vzdáleni od stresových situací a podmínek ve Vietnamu - a samozřejmě neměli tak snadný přístup k droze.

To přimělo mnoho lidí zpochybnit dříve zavedené názory na závislost.

Ta se nyní začínala jevit méně jako postižení, kterým trpí jen lidé slabé vůle, ale spíše jako něco, co se může stát každému, pokud nastanou vhodné okolnosti.

Toto nové chápání bylo podpořeno důkazy, které odhalil psycholog James Olds při svých pokusech na krysách na počátku 50. let.

Poté, co Olds náhodou objevil v mozku potkanů centrum rozkoše, implantoval jim elektrodu a umožnil jim stimulovat tuto oblast stisknutím tlačítka. Za těchto podmínek krysy jednoduše mačkaly tlačítko znovu a znovu a ignorovaly jídlo a vodu, dokud nakonec nezemřely.

Když byl tento pokus později proveden s opicemi, výsledky byly stejné. To vedlo vědce k závěru, že všechna zvířata, včetně lidí, se mohou za vhodných podmínek stát závislými.

Mnohé látky poskytují zpětnou vazbu, která zasahuje mozková centra slasti, a když se to spojí se situací, z níž bychom mohli chtít uniknout - například s hrůzami války - získáme dokonalý recept na závislost.

Podoba s drogovou závislostí

Možná jste si všimli, že v dnešní době existuje řada podpůrných skupin pro lidi, kteří jsou závislí na určitém chování – například na sexu nebo hazardních hrách nebo dokonce na obsedantním úklidu.

Tradičně jsme si mysleli, že vážné závislosti se týkají látek, jako jsou drogy a alkohol, ale v posledních letech se ukázalo, že mnohé jiné chování může ovlivňovat náš mozek stejným způsobem jako látky.

Podle neuroložky Claire Gillianové z Cambridgeské univerzity může chování stimulovat stejné oblasti mozku, které stimulují drogy jako heroin a kokain - a to se týká i množství chování, které se odehrává na internetu, jako je hraní videoher, zapojení do sexuálních chatů a hazardní hry.

Za všech těchto okolností se v mozku uvolňuje neurotransmiter dopamin, který následně vyvolává pocit intenzivního potěšení.

Toto počáteční potěšení se však opakováním postupně snižuje. To způsobuje, že si lidé závislost ještě zhoršují tím, že tráví stále více času online v marné snaze znovu dosáhnout toho prvního skvělého dopaminového opojení.

Ale dobrá zpráva je, že závislosti na chování jsou méně intenzivní než závislosti na drogách, tudíž je snazší se jich zbavit.

A vzhledem k množství zdravotních problémů, které mohou závislosti na technologiích způsobit, existuje spousta důvodů, proč se z cyklu závislosti vymanit.

Jednou z největších nevýhod celodenního zírání do obrazovky je nespavost.

Naše neschopnost vzdálit se od obrazovek znamená, že si mnoho lidí bere svá zařízení i do postele.

Podle knihy Arianny Huffingtonové „The Sleep Revolution" (Spánková revoluce) má 60 % dospělých v USA zařízení v dosahu své postele.

Naše tělo si však modré světlo z rozzářené obrazovky vykládá jako signál, že má zůstat vzhůru. Z chemického hlediska brání vystavení modrému světlu našemu tělu produkovat melatonin, hormon, který reguluje náš spánek a který je stimulován například tmou a světlem svíček.

Tím, že méně spíme, zvyšujeme riziko srdečních onemocnění a deprese. Poškozuje také náš imunitní systém, takže jsme náchylní k mnoha dalším onemocněním.

Riziko e-mailu

Dalším fintou, kterou může náš mozek provést, je vyvolat pocit produktivity tím, že na e-mail odpovíme do několika sekund po jeho obdržení.

Tento druh okamžité reakce je však jen dalším návykovým chováním a ve skutečnosti snižuje kvalitu naší práce.

Podle některých studií je 70 % e-mailů, které jsou odeslány kancelářským pracovníkům, přečteno do šesti sekund. To může znít jako fantastická efektivita, ale je to přesně naopak.

Chcete-li odpovědět na e-mail, musíte přestat dělat to, co právě děláte, čímž přerušíte své soustředění. A odhaduje se, že v průměru nám trvá přibližně 25 minut, než se po kontrole e-mailu vrátíme zpět k hluboké koncentraci.

Protože studie ukazují, že průměrný pracovník v kanceláři kontroluje e-mail 25krát denně, znamená to, že stráví celý den, aniž by dosáhl plného soustředění.

Novinář Chuck Klosterman v článku pro New York Times naznačil, že samotný akt odpovědi na e-mail poskytuje uspokojivý pocit; je to jako dosažení malého cíle. Tento pocit se však může stát návykovým a vést k tomu, že se lidé soustředí pouze na malé, bezvýznamné úkoly.

Chcete-li se tedy tomuto chování vyhnout, vypněte si upozornění na e-maily a určete si, nepříliš časté, chvíle na jejich kontrolu.

V roce 2012 pozorovala skupina psychologů kancelářské pracovníky poté, co jim bylo několik dní v kuse zakázáno kontrolovat e-mail.

Ačkoli zpočátku obtížně komunikovali, brzy začali používat telefony nebo jednoduše chodit do kanceláří, aby si promluvili tváří v tvář. Začali také častěji vycházet na přestávky ven, místo aby nadále seděli před obrazovkami.

Možná nejpřekvapivější byly výsledky v oblasti zdraví a produktivity. Protože se dokázali soustředit delší dobu, odváděli kvalitnější práci. Jejich srdeční frekvence dokonce odhalila nižší úroveň stresu. A to vše jen proto, že již nebyli bombardováni neustálými e-mailovými upozorněními.