Sapiens

Yuval Noah Harari je izraelský historik a spisovatel, který se narodil v roce 1976 v Haifě. Vystudoval historii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a doktorát získal na Oxfordské univerzitě. Je profesorem na Hebrejské univerzitě a specializuje se na světové dějiny, politiku a filozofii.

Harariho kniha Homo Deus se stala celosvětovým bestsellerem a získala mnoho ocenění. V této knize se Harari zabývá budoucností lidstva a otázkami, které se týkají technologického pokroku, umělé inteligence a biotechnologií. Harari se snaží předpovědět, jakým směrem se bude lidská společnost ubírat a jaké výzvy bude muset čelit. Je autorem dalších bestsellerů, mezi něž patří: Sapiens: Stručná historie lidstva a 21 lekcí pro 21. století. Jeho knihy se prodaly ve více než 30 milionech kopií a byly přeloženy do více než 50 jazyků.

Harariho knihy jsou často označovány za provokativní a inovativní. Jeho styl psaní je srozumitelný a poutavý, což mu umožňuje oslovit široké publikum. Harariho knihy jsou přeloženy do mnoha jazyků a jsou oblíbené mezi čtenáři po celém světě.

Úvod

Před sto tisíci lety žilo na Zemi nejméně šest různých druhů lidí. Dnes však existuje pouze jeden – Homo sapiens. Co se stalo s ostatními? A co se může stát s námi?

Většina knih o dějinách lidstva sleduje buď historický, nebo biologický přístup, ale Dr. Yuval Noah Harari touto velmi originální knihou porušuje pravidla. V knize Sapiens se spojují dějiny a věda, aby se přehodnotila přijímaná vyprávění, propojil se vývoj v minulosti se současnými problémy a konkrétní události se zkoumaly v kontextu širších myšlenek – od zkoumání role, kterou vyvíjející se člověk sehrál v globálním ekosystému, až po mapování vzestupu říší.

Dr. Harari nás také nutí dívat se dopředu, protože v posledních několika desetiletích lidé začali ohýbat zákony přírodního výběru, které řídí život již čtyři miliardy let. Získáváme schopnost navrhovat nejen svět kolem nás, ale také sami sebe. Kam nás to vede a čím se chceme stát?

Jsme tak malí, pouhý zlomek ve vesmíru, a přesto jsme ovládli celou planetu. Jak a proč jsme to dokázali?

Kniha „Sapiens" zkoumá všechny aspekty lidské historie, které nás společně přivedly k tomu, čím jsme v současnosti.

Začátek

Víte, my lidé jsme dost výjimeční. Ze všech druhů jsme to byli my, kdo přežil, transformoval se a nakonec ovládl celou planetu. Dnes jdeme dokonce ještě dál a snažíme se kolonizovat vesmír.

Takže kdykoli budete mít pocit, že nejsme dost dobří, vzpomeňte si na to.

Jak se nám však podařilo, dostat se tak daleko?

Začněme úplně na začátku, od samého zrodu našeho druhu. Lidé se poprvé objevili ve východní Africe, asi před 2,5 miliony let, a pokud víme, vyvinuli se z druhu Australopitéků. Tito první lidé, jako Homo erectus a Homo rudolfensis, začali migrovat a přesunuli se z východní Afriky do jiných příhodnějších oblastí. Tato migrace vedla k nutnosti se adaptovat, a tak se z lidí vyvinulo více typů Homo, včetně Homo neanderthalensis v Asii a Evropě.

Homo sapiens, kterého známe jako moderního člověka, se objevil později, asi před 300 000 lety.

Různé druhy lidí

Když lidé přemýšlejí o svých předcích, představují si lineární vývoj. Podle této představy se jeden druh jednoho rodu vyvíjí v druhý druh, který vede ke třetímu – až nakonec dospěje k druhu Homo sapiens.

To je jednoduchý způsob, jak o evoluci přemýšlet, ale není stoprocentně přesný. Ve skutečnosti žilo ve stejném období mnoho zástupců téhož rodu, kteří se vyvíjeli a měnili, aby se přizpůsobily svému období.

„Rod" je skupina druhů, které mají společného předka a pro člověka je tímto společným předkem Australopithecus – druh opice, který žil asi před 2,5 miliony let. Kořeny lidstva se nachází ve východních oblastech Afriky, avšak po 5 milionech let strávených v této oblasti se někteří lidé z neznámých důvodů rozhodli putovat do dalších afrických regionů a také do částí Asie a Evropy.

S rozptýlením lidstva po světě vzniklo několik nových druhů. Na jednom indonéském ostrově žili trpaslíci Homo floresiensis. Ostrov, který si vybrali, byl chudý na potravu a další zdroje, a tak ti menší, kteří žili mezi nimi (a potřebovali méně potravy), žili mnohem pohodlněji, zatímco vysocí příslušníci druhu umírali.

Na jiných ostrovech žilo více tropických zástupců, z nichž některé objevujeme dodnes.

Doba ledová velmi ztížila přežití všech druhů v Eurasii. Aby člověk přežil v tomto podnebí s nízkými teplotami, musel být silnější a odolnější než zástupci příbuzných rodů, kteří žili jinde. To vedlo k vývoji nejodolnějších jedinců druhů Homo neanderthalensis a Homo erectus.

Homo erectus se vyvinul ve velmi odolného a vytrvalého člověka, který dokázal přežít 2 miliony let, což je rekord pro jakýkoli lidský druh.

Východoafričtí lidé se však dále vyvíjeli do mnoha nových podob, ale žádný lidský druh nebyl na světě tak úspěšný jako východoafrický typ známý jako Homo sapiens.

Daří se jim dodnes a rozšířili se po celém světě.

Klady a zápory lidských bytostí

Čím se liší Homo sapiens od ostatních příslušníků rodu?

Co z něj udělalo to, čím je nyní, a díky čemu se dostal na vrchol živočišné říše?

Když se podíváme na dávnou historii lidstva, objeví se několik důležitých evolučních postřehů.

Jednou z nejdůležitějších věcí, která odlišovala pravěkého člověka od ostatních čtyřnohých živočichů, byla jeho schopnost stát.

Díky tomu měli všichni zástupci lidského rodu schopnost vidět dál než ostatní druhy, což jim dávalo lepší šanci pozorovat kořist nebo potenciální nebezpečí.

Vzpřímená chůze zároveň umožňovala, aby měl člověk ruce k dispozici pro jiné úkoly, což mu umožňovalo velkou všestrannost, kterou jiné druhy neměly.

Lidé měli také větší mozek než většina zvířat. Pro ilustraci – průměrný savec o hmotnosti 60 kg má mozek o objemu 200 cm3. Sapiens má naproti tomu mozek o objemu 1 200 až 1 400 cm3, což mu zajistilo neuvěřitelné rozvinutí kognitivních funkcí.

Tato mozková kapacita má velkou výhodu. Mozek potřebuje k práci energii a velký mozek lidského druhu spotřebuje asi 25 procent celkové energie těla, i když odpočívá.

Ve srovnání s ostatními lidoopy, kteří takto spotřebují jen asi 8 %, můžete pochopit, proč lidé nebyli ve srovnání s ostatními druhy tak fyzicky silní. Vzhledem k tomu, že naše tělo vynakládá tolik energie na udržení mozku v činnosti, zbývá méně energie na všechny ostatní funkce.

Stejně jako u ostatních savců se i lidé rodí předčasně. Lidské novorozeně je křehké a bezmocné vůči predátorům, kteří hledají potravu.

Ostatní savci se sice rodí slabí, ale dokáží se pohybovat a myslet. Také potřebují péči, ale ne takovou jako lidská novorozeňata.

Tyto rozdíly člověka jako druh oslabily, ale také odlišily. Síla mozku byla zpočátku oslabujícím aspektem, ale postupem času se stala jednou z největších předností lidského jedince.

Kognitivní revoluce a síla lidské komunikace

Lidé se mezi živočichy začali prosazovat zhruba před 70 000 lety, kdy se mezi nimi objevily revoluční metody sdílení informací.

Rozvoj jazyka v jednotlivých lidských tlupách umožnil druhům shromažďovat vyměňovat a přijímat informace způsobem, kterého ostatní živočichové nebyli schopni, což vedlo k zásadní změně ve způsobu života lidstva.

Tato změna je známá jako kognitivní revoluce. Představa, že lidé prosperovali, protože byli prvními živočichy, kteří objevili způsob komunikace, je mylná. Komunikační dovednosti ovládaly i jiné živočišné druhy; byl běžný ve starověkém světě i dnes.

Pomocí gest, zvuků a dalších projevů si zvířata sdělují obecné informace se svými příbuznými, například informace o blízkých predátorech nebo o páření.

Tento typ komunikace je sice účinný, ale zároveň velmi jednoduchý. Zvíře může svou řečí upozornit ostatní zvířata na to, že se v okolí nacházejí dobré plody k jídlu, ale nedokáže sdělit, kde přesně se ovoce vyskytuje, aniž by se tam samo vypravilo.

Zvíře se může dozvědět, že hladový tygr je blízko, ale nemůže vědět, kde a kdy zaútočí.

Naproti tomu síla lidského jazyka spočívá v jeho složitosti. Lidé mohou pomocí svého jazyka sdělovat konkrétní informace, jako je přesná poloha predátora, nejlepší čas k nalezení potravy, varování před nebezpečím, které hrozí, když se v dané oblasti pohybujete sami a podobně.

Další odlišností lidského jazyka je, že se běžně používá k dohadům o jiných lidech, což je chování, které se v komunikaci jiných zvířat nevyskytuje.

Lidé jsou od přírody společenskými tvory a ke svému životu potřebují komunikaci a sounáležitost.

Schopnost oslovovat ostatní lidi přinesla dávným sapiens pocit společenství. Lidé také dokázali uchovávat sdělované informace, což jim umožnilo zaznamenávat příběhy, svět kolem sebe a dokonce i zcela vymyšlené záležitosti.

Lidé na základě této vzájemné komunikace vybudovali společnost, která vytvářela vazby a zvyšovala jejich šance na přežití.