Historie světa v šesti sklenkách

Tom Standage je britský novinář a spisovatel, který se specializuje na historii a technologii. Narodil se v roce 1969 v Anglii a vystudoval historii na Oxfordské univerzitě. Poté pracoval jako novinář pro různé britské noviny, včetně The Guardian a The Economist, kde je nyní zástupcem šéfredaktora.

Standage je autorem několika knih, včetně bestselleru Historie světa v šesti sklenkách, která se zaměřuje na historii lidstva prostřednictvím šesti různých nápojů: piva, vína, destilátů, kávy, čaje a Coca-Coly. Další jeho knihy zahrnují An Edible History of Humanity, Writing on the Wall, Go Figure, Uncommon Knowledge a Truly Peculiar.

Standage je také častým hostem v televizních a rozhlasových pořadech, kde hovoří o historii a technologii. Je ženatý a má dvě děti.

Vliv nápojů na historii lidstva

Jaký je váš oblíbený nápoj? Dáte si po práci rádi dobré pivo? Skleničku vína k jídlu? Nebo se raději vyhýbáte lahvím a zůstáváte u čaje a kávy?

Ať už je váš oblíbený nápoj jakýkoli, je velmi pravděpodobné, že má bohatou historii, o které jste se ještě nedozvěděli. A právě k tomu, abyste se o ní něco dozvěděli, slouží tyto kapitoly. Ukážou vám, jak byly objeveny, vyvinuty a konzumovány některé z našich nejoblíbenějších nápojů, od rumu po Coca-Colu. Kromě toho, že se dozvíte, jak se tyto nápoje měnily v průběhu času, získáte také přehled o tom, jak nápoje samotné změnily běh lidských dějin.

Pivo a první usedlé civilizace

Většina lidí si čas od času dopřeje sklenici piva, ale přemýšleli jste někdy o tom, kdo ho vynalezl? No, pivo vlastně nikdy nebylo vynalezeno, ale bylo objeveno.

Počátky piva sahají až do období konce doby ledové, přibližně 10 000 let př. n. l., kdy lidé v oblasti známé jako Úrodný půlměsíc – dnešní Blízký východ a Egypt – hojně pěstovali divoké obilniny.

Lidé brzy zjistili, že když se zrna namočí do vody, škrob v nich se přemění na slad. Když se z tohoto sladového zrna vyrobila kaše a nechala se několik dní kvasit, změnila se v opojný a mírně perlivý nápoj. Lidem chutnal a vyvolával v nich příjemné pocity, a tak ho začali vyrábět stále více.

Touha vyrábět pivo byla jedním z důvodů, proč se lidé začali usazovat, a nakonec i hospodařit.

V té době byl život založen na lovu a sběru, takže lidé mohli využívat danou půdu jen po krátkou dobu a nebyli schopni skladovat potraviny. Jak však rostla jejich touha po výrobcích z obilí, jako je pivo a chléb, začali hledat stálý přísun obilí.

To je vedlo k objevu, že uskladněná obilná zrna mohou být postupně spotřebovávána po dobu několika měsíců, nebo dokonce let. Když lidé pochopili výhody skladování, uvědomili si také, že je lepší zůstat v blízkosti zásob obilí.

Potřeba obilí je nakonec vedla také k rozvoji zemědělství. Protože společnost byla stále více závislá na produktech vyráběných z obilí – například na pivu – začali ho pěstovat a kultivovat záměrně.

Pivo se více stávalo součástí každodenního života s tím, jak se tyto rané osady vyvíjely ve větší civilizace. Pivo bylo symbolem civilizovaného života a jeho sdílení se stalo znakem pohostinnosti. Používalo se dokonce při některých náboženských a státních obřadech.

Ve skutečnosti je pivo popsáno v Eposu o Gilgamešovi, který byl napsán v Mezopotámii a je považován za první velké literární dílo v dějinách lidstva, jako nápoj „civilizovaného člověka“.

Víno symbolem společenského postavení ve starověku

V moderním světě je víno široce dostupným zbožím a užívají si ho jak vyšší, tak nižší vrstvy. Nebylo tomu tak ale vždy.

Ve starověkém světě bylo víno dostupné jen v malém množství a jeho přeprava byla nákladná, proto k němu měla přístup jen bohatá elita. Například Asyřané považovali víno za symbol prestiže. V roce 870 př. n. l. asyrský král Aššurnasirpal učinil z vína nápoj, který se podával na obrovské hostině pořádané pro elitu říše, protože tím demonstroval svou moc dovážet drahý nápoj ze vzdálených zemí.

Víno se také stalo nedílnou součástí společenského systému starověkého Řecka. Řekové se naučili vyrábět víno tak, aby bylo cenově o něco dostupnější, takže se stalo oblíbeným nápojem intelektuální elity. Víno volně teklo proudem na sympoziích a rychle se stalo součástí večírků a akcí týkajících se poezie, umění nebo jiných intelektuálních aktivit.

Naproti tomu pivo bylo ve starověkém Řecku odmítáno. Považovali ho tam za málo vznešené a spojovali ho s „barbary“ z jiných zemí.

Řekové hrdě vyváželi své víno a vinařskou kulturu do celého Středomoří, což přispělo k rozšíření jejich vlivu po celém světě. Cizí kultury si oblíbily i další aspekty řecké kultury, například krásné nádoby a amfory, v nichž Řekové uchovávali víno.

Víno bylo symbolem postavení také ve starověkém Římě. Když Řím ve 2. století př. n. l. nahradil Řecko coby dominantní mocnost v regionu, Římané dovezli řeckou vinnou révu do Itálie a přesunuli tak centrum obchodu s vínem.

Víno si dopřávali jak bohaté elity, tak otroci, takže společenská třída a postavení člověka se začaly vyznačovat druhem vína, které pil. Nejlepší vína byla samozřejmě vyhrazena elitě. Falernské víno, který se poprvé vyrábělo v Kampánii, je dodnes považováno za jedno z nejlepších vín na světě.

Rozšíření alkoholických nápojů po Evropě

Technologie výroby alkoholu se v průběhu let dále rozšiřovala a dosáhla dalšího milníku, když lidé v arabském světě vyvinuli proces destilace. Zatímco nové lihoviny takto vyráběné se tam z náboženských důvodů příliš neujaly, v Evropě se brzy prosadily.

Evropané věřili, že destilované víno má léčivé účinky. Michael Salernus, italský alchymista, poprvé experimentoval s tímto procesem poté, co se dočetl o destilaci vína a soli v arabských textech z 12. století. Ačkoli výsledný destilát nebyl příliš chutný, brzy se začal považovat za lék na řadu neduhů, od srdečních chorob až po ochrnutí.

Obliba lihovin přispěla k tomu, že Evropané rozšířili svůj vliv po celém světě. Jejich imperialismus totiž do značné míry pramenil z touhy získat více cukru, který se používal k výrobě rumu.

Evropské národy založily po kolonizaci karibských ostrovů řadu cukrových plantáží. Například poté, co angličtí osadníci na počátku 16. století přivezli na Barbados cukrovou třtinu a zařízení na její sklizeň, stal se cukr nejdůležitější plodinou ostrova.

Cukr a rum byly v Karibiku tak důležité, že se rum stal formou měny a dokonce se za něj kupovali otroci.

V pozdějších letech destiláty jako rum zásadně ovlivnily běh lidských dějin. Rum hrál roli v americkém boji za nezávislost, když byl v roce 1733 přijat zákon o melase. Tento zákon uvalil daň na melasu, která se používala k výrobě rumu a byla dovážena z míst, která nebyla britskými koloniemi.

Američtí kolonisté zákon ignorovali a nadále pašovali francouzskou melasu, která byla kvalitnější. Toto počáteční a otevřené porušování britských zákonů se nakonec týkalo i dalších produktů, například čaje, a vyvrcholilo v americké válce za nezávislost.

Káva a její vliv na běh dějin

Ve středověku vznikl další nápoj, který změnil pravidla hry: káva. Nejprve se stala populární v arabském světě, ale v 17. století začala poptávka po ní růst i v celé Evropě.

Než se káva rozšířila, bylo pro Evropany běžné pít během dne pivo nebo víno. Většina pitné vody byla znečištěná, takže sklenice slabého piva nebo vína byla bezpečnější volbou.

Káva však byla stejně bezpečná jako alkohol, protože se připravovala z vařící vody. Brzy se stala oblíbeným nápojem mezi lidmi, kteří se raději celý den neopíjeli, jako byli vědci, obchodníci, úředníci a další intelektuálové. Káva jim navíc dodávala přívaly energie a pomáhala jim se ráno probudit.

Brzy začaly kavárny nahrazovat hostince jako centra akademických a politických debat a první anglické kavárny vznikly v polovině sedmnáctého století. Na rozdíl od hostinců byly dobře osvětlené a vybavené pěkným nábytkem. Přitahovaly zámožné zákazníky, jako byli obchodníci, akademici a političtí myslitelé, kteří byli rádi, že zde našli intelektuální prostředí, které nebylo tak ponuré jako v krčmě.

Proto se kavárny brzy staly exponovanými místy politických debat. V kavárnách se například scházeli příznivci Karla II. v exilu, aby v roce 1660 debatovali o jeho návratu na trůn. Debaty a spojenectví, která v nich vznikla, sehrály důležitou roli při obnovení monarchie a ukončení vlády Olivera Cromwella. Král Karel II. však kavárnám nedůvěřoval, přestože pomohly k jeho triumfálnímu návratu z exilu. Vadila mu svoboda slova, která tam byla, a dokonce se je pokusil zavřít.

Kavárny se rozšířily i do dalších částí Evropy, zejména do Paříže a Amsterdamu. Tyto podniky umožňovaly lidem setkávat se a vyměňovat si nejnovější zprávy a drby nebo začít plánovat revoluce. Debaty a vášnivé rozhovory v pařížských kavárnách přispěly k Francouzské revoluci natolik, že podle některých názorů byly právě ony důvodem, proč monarchie nakonec padla.