Homo Deus

Yuval Noah Harari je izraelský historik a spisovatel, který se narodil v roce 1976 v Haifě. Vystudoval historii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a doktorát získal na Oxfordské univerzitě. Je profesorem na Hebrejské univerzitě a jeho specializací je světová historie.

Harariho kniha Homo Deus se stala celosvětovým bestsellerem a získala mnoho ocenění. V této knize se Harari zabývá budoucností lidstva a otázkami, které se týkají technologického pokroku, umělé inteligence a biotechnologií. Harari se snaží předpovědět, jakým směrem se bude lidská společnost ubírat a jaké výzvy bude muset čelit. Je autorem dalších bestsellerů, mezi něž patří: Sapiens: Stručná historie lidstva a 21 lekcí pro 21. století. Jeho knihy se prodaly ve více než 30 milionech kopií a byly přeloženy do více než 50 jazyků.

Harariho knihy jsou často označovány za provokativní a inovativní. Jeho styl psaní je srozumitelný a poutavý, což mu umožňuje oslovit široké publikum. Harariho knihy jsou přeloženy do mnoha jazyků a jsou oblíbené mezi čtenáři po celém světě.

Úvod

Více lidí dnes umírá na přílišnou konzumaci jídla spíše než na jeho nedostatek.

Více lidí spáchá sebevraždu, než kolik jich zabijí vojáci, teroristé a zločinci dohromady.

Na světě už neexistují přirozené hladomory; existují pouze hladomory politické. Pokud lidé v Sýrii, Súdánu nebo Somálsku umírají hlady, je to proto, že si to přeje nějaký politik.

Hlavním zdrojem bohatství jsou dnes znalosti. A zatímco ropná pole můžete dobýt válkou, znalosti takto získat nelze. Proto s tím, jak se znalosti staly nejdůležitějším ekonomickým zdrojem, klesla výnosnost válek a války se stále více omezovaly na ty části světa, kde jsou ekonomiky stále ještě staromódní, založené na materiálních zdrojích, jako je Blízký východ a střední Afrika.

Teroristé provokují své nepřátele k přehnané reakci. Terorismus je show. Teroristé inscenují děsivou podívanou plnou násilí, která uchvacuje naši představivost a vyvolává v nás pocit, že se propadáme zpět do středověkého chaosu. V důsledku toho se státy často cítí nuceny reagovat na divadlo terorismu ukázkou bezpečnosti a organizovat obrovské projevy síly, jako je pronásledování celých populací nebo invaze do cizích zemí. Ve většině případů tato přehnaná reakce na terorismus představuje pro naši bezpečnost mnohem větší hrozbu než samotní teroristé. Teroristé jsou jako moucha, která se snaží zničit obchod s porcelánem. Islámští fundamentalisté by sami od sebe nikdy nesvrhli Saddáma Husajna. Místo toho rozzuřili USA útoky z 11. září a USA jim zničily blízkovýchodní obchod s porcelánem. Nyní se jim na troskách daří. Sami o sobě jsou teroristé slabí.

Protože náboženství trvala na tom, že smysl naší existence závisí na našem osudu v posmrtném životě, byla k smrti poměrně tolerantní. Jen si je zkuste představit ve světě bez smrti – což je také svět bez nebe, pekla a reinkarnace.

Emoce, vnímání a historie

Moderní medicína neprodloužila naši přirozenou délku života. Jejím velkým úspěchem bylo, že nás zachránila před předčasnou smrtí a umožnila nám užívat si plnými doušky našich let.

Umělecká tvořivost je poháněna strachem ze smrti.

Štěstí není nic jiného než potěšení a osvobození od bolesti. Mimo rozkoš a bolest neexistuje dobro ani zlo.

Nikdy nereagujeme na události ve vnějším světě, ale pouze na pocity ve vlastním těle.

Nikdo netrpí tím, že přišel o práci. Jediné, co lidi činí nešťastnými, jsou nepříjemné pocity v jejich vlastním těle.

Nikoho nikdy neudělá skutečně šťastným povýšení, výhra v loterii nebo dokonce nalezení pravé lásky. Lidi činí šťastnými jediná věc – příjemné pocity v jejich tělech.

Když zvíře hledá něco, co zvyšuje jeho šance na přežití a rozmnožování (např. potravu, partnery nebo společenský status), mozek produkuje pocity bdělosti a vzrušení, které zvíře nutí k ještě většímu úsilí, protože jsou velmi příjemné.

Nikdo by nechtěl lézt po horách, hrát videohry nebo chodit na rande naslepo, kdyby tyto činnosti doprovázely výhradně nepříjemné pocity.

Můžeme trénovat svou mysl, abychom mohli pozorně sledovat, jak všechny pocity neustále vznikají a odcházejí. Když se mysl naučí vidět naše vjemy takové, jaké jsou – pomíjivé a bezvýznamné vibrace – ztratíme zájem se jimi zabývat. Neboť jaký smysl má honit se za něčím, co mizí stejně rychle, jako vzniká?

Poznání, které nemění chování, je k ničemu.

Studium historie má za cíl především to, abychom si uvědomili možnosti, o kterých běžně neuvažujeme.

Naši realitu považujeme za samozřejmou a myslíme si, že je přirozená, nevyhnutelná a neměnná. Málokdy se snažíme z toho vymanit a představit si alternativní budoucnost.

Cílem studia historie je uvolnit sevření minulosti. Hnutí, která se snaží změnit svět, často začínají přepisováním historie, což lidem umožňuje přehodnotit představy o budoucnosti.

Nová historie vysvětlí, že „naše současná situace není ani přirozená, ani věčná. Kdysi bylo všechno jinak. Jen sled náhodných událostí vytvořil nespravedlivý svět, který známe dnes. Pokud budeme jednat moudře, můžeme tento svět změnit a vytvořit mnohem lepší.“

Vztah mezi lidmi a zvířaty je nejlepším modelem, který máme pro budoucí vztahy mezi nadlidmi a lidmi. Přisuzování emocí prasatům není jejich humanizací. Emoce totiž nejsou výlučně lidskou vlastností.

Emoce a algoritmy

Jednadvacáté století ovládnou algoritmy. Algoritmus je metodický soubor kroků, které lze použít k provádění výpočtů, řešení problémů a přijímání rozhodnutí.

Jak přesně pavián počítá pravděpodobnost? Celé tělo paviána je kalkulačka. To, čemu říkáme pocity a emoce, jsou ve skutečnosti algoritmy. Pavián cítí hlad, při pohledu na lva pociťuje strach a chvění a při pohledu na banány se mu sbíhají sliny v ústech. Během zlomku vteřiny zažívá smršť vjemů, emocí a tužeb, což není nic jiného než proces výpočtu. Výsledek se projeví jako pocit: pavián náhle pocítí, jak je stále vzrušenější, jak se mu ježí chlupy, jak se mu napínají svaly, jak se mu rozšiřuje hruď, jak se zhluboka nadechne. A pak vyrazí.

99 % našich rozhodnutí je činěno vysoce rafinovanými algoritmy, kterým říkáme pocity, emoce a touhy.

Najednou projevujeme nebývalý zájem o osud takzvaných nižších forem života, možná proto, že se jimi brzy staneme. Pokud skutečně rozumíte evoluční teorii, chápete, že duše neexistuje. Doslovný význam slova „individuální“ je „něco, co nelze rozdělit“.

Alan Turing: Turingův test je pouhou replikou běžného testu, který musel v 50. letech 20. století podstoupit každý homosexuál: dokážete se vydávat za heterosexuála?

V květnu 2015 se Nový Zéland stal první zemí na světě, která právně uznala zvířata jako cítící bytosti. Humanizací zvířat obvykle podceňujeme jejich poznání a ignorujeme jejich jedinečné schopnosti.

Řím si Řecko podmanil ne proto, že by Římané měli větší mozek nebo lepší techniku výroby nástrojů, ale proto, že dokázali efektivněji spolupracovat.

Sapiens se nechová podle chladné matematické logiky, ale spíše podle vřelé sociální logiky. Řídíme se emocemi. Tyto emoce jsou ve skutečnosti sofistikované algoritmy, které odrážejí sociální mechanismy dávných lovecko-sběračských tlup.

Psaný jazyk a přetváření reality

Vizuální znaky, jako je turban, vousy nebo obchodní oblek, signalizují „můžete mi věřit, věřím ve stejný příběh jako vy“.

Intersubjektivita závisí spíše na komunikaci mezi mnoha lidmi, než na víře a pocitech jednotlivých lidí. Studovat dějiny znamená sledovat spřádání a rozplétání těchto sítí a uvědomit si, že to, co se lidem v jedné době zdálo jako nejdůležitější věc v životě, se pro jejich potomky stává naprosto bezvýznamným.

Těžko si vybavovali, které statky, sady a pole patřily bohyni Inanně, kdo z bohyniných nájemců nezaplatil rentu a jaký úrok bohyně účtovala svým dlužníkům.

Tato překážka byla definitivně odstraněna asi před 5 000 lety, kdy Sumerové vynalezli písmo i peníze. Ve společnostech, které jsou gramotné, jsou lidé organizováni do sítí, takže každý člověk je jen malým prvkem v obrovském algoritmu a důležitá rozhodnutí činí algoritmus jako celek.

Aristides de Sousa Mendes, vyzbrojený jen o málo víc než gumovým razítkem, byl zodpovědný za největší záchrannou operaci provedenou jediným člověkem během holocaustu. Každý, kdo měl někdy co do činění s byrokracií, ví, že na pravdě téměř nezáleží. Mnohem důležitější je to, co máte napsáno ve formuláři. Psaný jazyk se postupně stal mocným prostředkem k přetváření reality.

Velký počet lidí se chová zásadně jinak než malý počet

Mnoho problémů, kterým čelí současné africké země, pramení z toho, že jejich hranice nemají příliš velký smysl. Hranice neberou v úvahu říční linie, horská pásma a obchodní cesty, zbytečně rozdělují historické a hospodářské zóny a ignorují místní etnickou a náboženskou identitu.

Jeden kmen může být rozdělen mezi několik zemí, zatímco jedna země může zahrnovat odštěpené části mnoha soupeřících klanů. Africké hranice neodrážejí přání a boje místních národů. Byly vytyčeny evropskými byrokraty, kteří do Afriky nikdy nevkročili.

Kněží a písaři ve starověkých civilizacích si zvykli vnímat dokumenty jako průvodce realitou. Zpočátku jejich texty vypovídaly o realitě daní, polí a sýpek. Ale jak byrokracie získávala moc, získávaly texty autoritu. Kněží zaznamenávali nejen seznamy božího majetku, ale také boží skutky, příkazy a tajemství. Vzniklé spisy údajně popisovaly realitu v celé její šíři a generace učenců si zvykly hledat všechny odpovědi na stránkách Bible, Koránu nebo Véd.

Pětileté dítě nemůže pochopit, že se něco důležitého děje z důvodů, které s ním nesouvisejí. Je přesvědčeno, že všechno se děje kvůli němu. Většina lidí z tohoto dětského klamu vyroste. Monoteisté se ho drží až do smrti.