Dokonči to

Jon Acuff je americký autor, řečník a bloger, který se specializuje na oblasti osobního rozvoje a kariéry. Narodil se v roce 1977 v Massachusetts a v současnosti žije v Nashvillu, Tennessee. Acuff je absolventem univerzity Samford v Birminghamu, Alabama, kde získal titul v oboru angličtina a komunikace.

Svou kariéru začal jako copywriter v reklamní agentuře a později se stal spisovatelem a řečníkem. Je autorem několika titulů, včetně knihy Dokonči to, která se stala mezinárodním bestsellerem. Acuff je také známý svým blogem, kde sdílí své myšlenky a rady ohledně kariéry a osobního rozvoje.

Acuff je populární řečník a často vystupuje na konferencích a seminářích po celém světě. Jeho knihy a přednášky jsou oblíbené mezi lidmi, kteří hledají inspiraci a motivaci k dosažení svých cílů.

Překonejte vnitřní bloky a dokončete, co jste začali

V práci jste sepsali měsíční report jen z 80 %. Nebo za sebou máte deset týdnů nového tříměsíčního fitness programu. Ale zasekli jste se a nemůžete úkol pořádně dokončit.

Jste líní? Neschopní? Nebo jste ztrácený případ? Ne. Jen jste ještě neidentifikovali svého skutečného nepřítele – perfekcionismus.

A právě k tomu slouží tyto kapitoly. Dozvíte se vše o perfekcionismu, jak brzdí váš pokrok a jak se mu můžete postavit, abyste konečně dokončili dlouho odkládané projekty a přiblížili své sny realitě.

Nečekejte dokonalé podmínky

Všichni jsme to zažili: zahájili jste nový vzrušující projekt, ale někde v průběhu jste se zastavili a projekt zůstal nedokončený. Naše výmluvy jsou vždy stejné, protože sami sobě nebo ostatním řekneme, že „se nám život prostě postavil do cesty“ nebo „nedokážeme navázat na předchozí inspiraci“.

Ale pokud budeme upřímní, přesnější vysvětlení je „skončil jsem, už bych stejně nebyl schopen dohnat, co jsem zmeškal“, protože skutečnou překážkou v dokončení našich projektů je perfekcionismus.

Jakýkoli plán může perfekcionismus zničit. Autor Jon Acuff kdysi zahájil nový rok ambiciózním novým cvičebním režimem. Začal perfektně, když v únoru, březnu a dubnu uběhl přes 70 mil. Pak ale přišel květen a on uběhl jen 8 mil, následoval červen, kdy uběhl už jen 3 míle. Když byla jeho skvělá série zničena, Acuff to vzdal.

Acuffa napadlo totéž, co mnohé z nás: „Když to nejde dokonale, tak to ani nemá cenu dělat.“ To je však nebezpečné myšlení, protože nic v životě není dokonalé a nikdo by neměl chodit kolem horké kaše a myslet si, že mu všechno půjde jako po másle. Kdybychom se omezovali na dokonalou práci, nikdy bychom ničeho nedosáhli.

Místo toho je lepší nedokonalost očekávat a vědět, že když se dostaví, tak tím teprve vše začíná.

Je normální, že nedokonalost přijde hned v pondělí ráno. Ještě než si sednete ke stolu, může se stát, že se objeví několik problémů, které je třeba vyřešit. Na tom, jak se s těmito nedokonalostmi vypořádáte, a jak budete postupovat ve chvíli, kdy přijdou, závisí celý váš úspěch.

Ve skutečnosti jsou to právě kroky následující den po tom, co se něco nepovedlo, které oddělují odpadlíky od těch, kteří úspěchu dosáhli. Vynechali jste posilovnu a místo toho jste si přispali? Vykašlali jste se na svou dietu poté, co jste jednoho krásného odpoledne spořádali krabici koblih?

Den po takovýchto nedokonalostech musíte přijmout, že život je chaotický, a pokračovat pevně ve svých cílech. Nenamlouvejte si, že dokonalosti lze dosáhnout pouze prostřednictvím perfekcionismu, když ve skutečnosti je perfekcionismus jejím zabijákem.

Snižte své cíle na polovinu

Perfekcionismus však není jedinou překážkou na cestě k dokončení projektu – věci si ztěžujeme také tím, že si vytváříme příliš ambiciózní cíle.

Když byl Jon Acuff v prvním ročníku vysoké školy, snil o tom, že se stane nejlepším střelcem ve svém univerzitním fotbalovém týmu, přestože že byl malý, neměl kondici a nikdy v životě nedal jediný gól. Není tedy divu, že se Acuffovi nepodařilo tento sen proměnit ve skutečnost.

I když se tento příklad může zdát lehkovážný, většina lidí si opravdu klade nereálné cíle. Vědci toto přehnaně optimistické myšlení označují jako plánovací klam a je to hlavní důvod toho, proč podle současných statistik 92 % z nás nedosáhne svých cílů.

S konceptem plánovacího klamu přišli psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky. Zjistili, že lidé obvykle projevují sklon k optimismu tím, že neustále podceňují čas, který jim zabere splnění úkolu.

Jeden psycholog například požádal své studenty, aby předpověděli, jak dlouho jim bude trvat dokončení jejich diplomové práce. Studenti v průměru odhadovali, že na dokončení budou potřebovat 34 dní, ale skutečnost byla v průměru 56 dní – téměř dvojnásobek jejich odhadů.

Spolehlivým způsobem, jak se vyhnout omylu při plánování i perfekcionismu, je snížit svůj cíl na polovinu. Tím se výrazně sníží pravděpodobnost, že práci vzdáte z důvodu přetížení nebo že si ukousnete větší sousto, než dokážete sežvýkat.

Autor vede program, který má lidem pomoci stanovit si a dosáhnout cíle, a devátý den programu všechny požádá, aby své cíle snížili na polovinu. Tímto postupem účastníci běžně zjišťují, že jejich výkony stoupají v průměru o 63 %, a 90 % účastníků uvádí, že se cítí více motivováni, protože jejich cíl se jim najednou zdá dosažitelnější.

Takže jen díky této technice můžete přestat zaostávat a začít dokončovat, co jste začali.

Dovolte si být v některé oblasti špatní

Nikoho nebaví odvádět špatnou práci, ale někdy si můžete dovolit být v jedné věci neschopní a dokončit tak důležitější věci.

V autorově případě to byla jeho předzahrádka, která byla neudržovaná a zarostlá plevelem. Mohl se pustit do likvidace plevelu a zvelebování předzahrádky, ale to by vyžadovalo spoustu času a úsilí, což jsou dvě věci, které si potřeboval vyhradit pro své děti.

Tím se dostáváme k dalšímu úskalí produktivity – myslíme si, že musíme být ve všem skvělí, zatímco ve skutečnosti je prospěšné být v některých věcech špatní. Acuffovi sice nešlo zahradničení, ale mohl být klidný, protože věděl, že je dobrým otcem.

Naše optimistické a perfekcionistické sklony se nás budou snažit přesvědčit, že každý jednotlivý úkol a povinnost zvládneme bez problémů. To je však jen další způsob, jak si stanovit nereálné cíle.

Místo toho je třeba praktikovat strategickou neschopnost; přiznat si, že nemáte čas dělat všechno, a nechat věci být, nebo jim věnovat jen minimální, potřebné úsilí.

Když Acuff dokončoval svou novou knihu, musel při vyřizování e-mailů strategickou neschopnost používat. Nebylo možné, aby odpověděl na všechny e-maily a zároveň dokončil knihu. Tak se rozhodl omezit se na vyřízení 10 % došlé pošty.

Je zřejmé, že některé povinnosti nemůžeme ignorovat, ale mnohé z nich lze zjednodušit tak, aby nezasahovaly do důležitějších věcí.

Jednou z autorových kamarádek je Lisa, cílevědomá maminka, která díky zjednodušení domácích prací, jako je praní prádla, dosáhne spousty úspěchů. Někdy stačí, aby se prádlo vypralo a usušilo, a její rodina si musí vystačit s pomačkaným oblečením, protože na žehlení a skládání prostě není dost času.

Naštěstí se v dnešní době díky zjednodušování objevila spousta pomocníků, jako aplikace a online služby, které nám mohou pomoci postarat se např. o nákupy či bankovnictví.

Když to bude zábava, zvládnete více

Když se vám vybaví slovo „cíl“, spojujete si ho s potěšením? Nebo vás spíše napadají slova jako „bolest“, „disciplína“ a „dřina“?

Určitě by bylo lepší, kdyby vás práce, kterou děláte, bavila, protože je pravděpodobnější, že svých cílů dosáhnete, pokud zahrnují něco, co děláte rádi.

To mnoho lidí zjistí zejména u cíle, kterým je více cvičit. Možná vydrží pár týdnů běhat, ale pak toho nechají, protože si nikdy nepoložili otázku: „Baví mě vůbec běhání?“

Tento druh otázky je nesmírně důležitý, protože vědci zjistili, že dva rozhodující faktory při stanovení cíle jsou spokojenost a výkonnostní úspěch. Ty se týkají toho, jak uspokojující je pro vás samotná práce a čeho vlastně dosahujete. Pokud jsou tedy váš konečný cíl a práce, kterou vyžaduje, dvě věci, které vás opravdu baví, máte recept na úspěch.

Autor během svých programů zjistil, že když měli účastníci cíl zahrnující práci, která je uspokojovala, jejich výkonnost se zvýšila v průměru o 31 %. A když si vybrali cíl, který je bavil, zvýšilo to jejich výkonnost o dalších 46 %.

Další způsob, jak se na to podívat, je prostřednictvím jednoduché rovnice: zábava = úspěch.

Ne vždy si můžeme vybrat své cíle, ale často je můžeme proměnit v práci, která nás bude bavit.

Řekněme, že cílem člověka je zhubnout. Takový cíl může být nyní motivován buď strachem, což není zábava, nebo odměnou, což zábava rozhodně být může. Vymyslete si odměny, které přidáte na konci každého týdne, když se vám podaří dosáhnout krátkodobého cíle, například v pátek si dát dobrý oběd a jít do kina.

Termíny lze také proměnit v zábavnou motivaci. Spousta lidí se termínů děsí, ale zároveň jim poskytují určitou energii. Místo jednoho měsíčního nebo týdenního termínu si tedy můžete stanovit více termínů každý den a dosáhnout tak opakujícího se napětí, které vás udrží v chodu.