Digitální minimalismus

Cal Newport je americký autor a profesor počítačových věd na Georgetown University. Je známý svými knihami o produktivitě a digitálním minimalismu, které se staly bestsellery.

Jedna z jeho prvních nejúspěšnějších knih je Tak dobří, že vás nepřehlédnou (So Good They Can’t Ignore You). Newporta nejspíš znáte díky jeho knize Hluboká práce (Deep Work), která se stala mezinárodním bestsellerem.

V roce 2019 vydal knihu Digitální minimalismus (Digital Minimalism), která se stala dalším bestsellerem.

Newport je často zván jako řečník na konference a přednáší o produktivitě, technologii a kariéře.

Úvod

Kniha se zabývá tím, jak využíváme technologie v našich životech a jak se společnost proměnila v důsledku nejnovějšího technologického vývoje.

Digitální minimalismus nám ukazuje, kde je třeba stanovit hranici, pokud jde o technologie, a ukazuje, že klíčem k soustředěnému životu v hlučném světě je odpočinek od digitálních zařízení.

V posledních 20 letech došlo v oblasti technologií k mnoha přelomům. Jedním z nich, který vás možná hned nenapadne, jsou „lajky“ neboli „to se mi líbí“. Tato možnost se poprvé objevila na dávno zapomenuté službě FriendFeed a bylo jen otázkou času, kdy se stane standardní funkcí na všech následujících platformách sociálních médií. Koneckonců tato jednoduchá funkce a nekonečné množství oznámení, která jsou jejím důsledkem, je skvělým způsobem, jak shromažďovat údaje o našich preferencích a chování. Tato funkce také pomáhá udržet zájem uživatele o službu.

Není divu, že se lidé konečně začínají bránit sociálním médiím a uvědomují si, že tyto technologie mohou přinášet více škody než užitku. Výsledky mnoha výzkumů nám otevírají oči a vnímáme negativní účinky spojené se sociálními médii a chytrými telefony.

V této knize provedl profesor Cal Newport svůj vlastní experiment. Jeho pokyny se při měsíčním odpojení se od digitálních technologií řídilo 1 600 dobrovolníků, kteří mu poskytli cennou zpětnou vazbu. Výsledkem této studie je digitální minimalismus – způsob, jak se vyrovnat s digitálními rušivými vlivy a žít spokojenější a naplněnější život.

V dnešní době se digitální technologie staly návykovými

V roce 2016 vyšel v časopise New York článek populárního spisovatele Andrewa Sullivana. Zde autor na pár stránkách popsal, jak ho neustálý přival zpráv, obrázků a online blábolů nakonec „zlomil“. Je velká šance, že znáte příznaky toho, o čem Sullivan psal – neustálé nutkání vytáhnout chytrý telefon a zkontrolovat zprávy, e-maily nebo sociální sítě, podivný pocit otupenosti ve chvílích, kdy digitální média nepoužíváte. Jak jsme se dostali až do tohoto stavu?

Je třeba si uvědomit jednu důležitou věc: u technologie, která je jádrem tohoto problému, nebylo nikdy zamýšlené použití takové, jaké vidíme dnes. Když v roce 2007 debutoval první chytrý telefon iPhone, Steve Jobs jej představil jako „nejlepší iPod všech dob“. Byl to skvělý způsob, jak telefonovat a zároveň poslouchat hudbu. Podle Andyho Grignona, inženýra společnosti Apple, který se podílel na projektu prvního iPhonu, Jobs zavrhl myšlenku, že by se iPhone stal platformou pro aplikace a hry třetích stran.

Pokud jde o Facebook, je známo, že v roce 2004 byl Facebook považován za užitečnou novinku – způsob, jak zjistit více o příteli přítele – nikoli za hlavní zdroj zpráv nebo dokonce za populární způsob trávení času. U většiny vysokoškoláků byla v roce 2004 mnohem populárnější počítačová strategická hra Snood než Facebook.

Když se tedy poprvé staly iPhone a Facebook součástí jejich života, lidé se neregistrovali do něčeho, na co by se dívali každý den celé hodiny. Tato nebezpečná a návyková stránka technologií se projevila až později díky záměrné snaze vývojářů sociálních médií. V epizodě talk show Real Time vysílané na HBO v roce 2017 Bill Maher označil „magnáty sociálních médií“ za novodobé tabákové bose, kteří prodávají produkty navržené tak, aby byly co nejvíce návykové.

O taktikách, které se používají k získání a udržení naší pozornosti, včetně způsobu, jakým některé technologické společnosti využívají přirozené lidské touhy po společenském uznání, toho bylo skutečně napsáno mnoho. Jeden z nejvýznamnějších posunů v této oblasti se odehrál v roce 2009, kdy Facebook představil svou vlastní variantu možnosti „to se mi líbí“ služby FriendFeed. Když nyní někdo něco zveřejnil, byl to velmi interaktivní zážitek. Kolika lidem z mého kmene se bude líbit, co jsem zveřejnil? Začali jsme mít nutkání to neustále kontrolovat a začali jsme být vnímaví na zvuky oznámení, které tyto reakce na náš příspěvek doprovázely.

Méně je někdy více

Pokud chceme odolat bystrým mozkům ze Sillicon Valley, které touží využít našich slabin, potřebujeme účinnou obranu. Proto autor Cal Newport navrhuje životní styl, který nazývá digitální minimalismus.

Existuje spousta lidí, kteří doporučují rychlá řešení, jako je prosté vypnutí notifikací na smartphonu, ale Newport nevěří, že tyto drobné úpravy budou z dlouhodobého hlediska znamenat velký rozdíl. Koneckonců, autor jednoho takového článku uvedl, že vypnul oznámení u 112 aplikací, což vyvolává otázku, zda vůbec tolik aplikací potřebujete?

Na řadu přichází digitální minimalismus, který spočívá v osvědčené filozofii, že k lepšímu životu stačí méně. Název je záměrně podobný minimalistickému životnímu stylu, který propagují lidé jako autorka Marie Kondo, která navrhuje pouštět si do života jen věci, které přinášejí radost. Newport to aplikuje na aplikace a digitální média, která používáte, a navrhuje, abyste se ptali: „Je tato webová stránka, aplikace nebo služba v souladu s tím, čeho si ve svém životě vážím, a přispívá k tomu způsobem, jakým to nedokáže nic jiného?“

Digitální minimalismus jde ještě o krok dále a žádá vás, abyste tyto technologie optimalizovali tak, abyste maximalizovali jejich hodnotu a zároveň snížili náklady na svůj čas a energii. Pokud je tedy Twitter něčím, z čeho vaše kariéra jednoznačně těží, můžete jej efektivně používat tak, že si stanovíte pravidla, která vám umožní přihlásit se, udělat, co je třeba, a odejít.

Tyler byl jedním z 1 600 lidí, kteří se přihlásili do autorova experimentu s digitálním minimalismem. Zaregistroval se na několika platformách sociálních médií, protože si vážil toho, že takto zůstává ve spojení s přáteli, může si užívat zábavu a navazovat kontakty. Při dodržování zásad digitálního minimalismu si však uvědomil, že přínosy sociálních médií jsou ve skutečnosti malé v porovnání s časem, který ho stojí. Tyler své účty na sociálních sítích zrušil a o rok později byl stále nadšený ze změny, kterou digitální minimalismus přinesl do jeho života. Více cvičil a četl, věnoval se dobrovolnictví a učil se hrát na hudební nástroj. I díky tomu všemu měl více času na rodinu a v práci se lépe soustředil. Tyler zná lidi, kteří říkají, že se nedokážou vzdát sociálních médií, ale on nevidí žádný důvod, proč by je měl nadále používat.

Tři zásady digitálního minimalismu

Digitální minimalismus vychází ze tří zásad – nepořádek je nákladný, optimalizace je důležitá a záměrné chování přináší uspokojení.

První princip souvisí s novou ekonomikou, kterou proslavil Henry David Thoreau ve své knize Walden. Nová ekonomika v podstatě zahrnuje do výpočtu toho, jakou má něco skutečnou hodnotu, „životní náklady“. Pokud si například chcete koupit auto, abyste mohli jezdit do města místo toho, abyste chodili pěšky, Thoreau by vám připomněl, že cena, kterou za auto zaplatíte, není jediným nákladem s ním spojeným, ale je to také čas, stres a úsilí, které je třeba vynaložit, abyste tyto peníze vydělali a abyste auto udrželi v bezpečí a v provozuschopném stavu. Nakonec může být tato cena v porovnání se zdravou procházkou do města mnohem vyšší. Stejně pečlivě byste měli zkoumat každé jednotlivé sociální médium, které si pustíte do života. Ptejte se sami sebe, co z něj skutečně získáváte a jaké jsou náklady na čas a pozornost. Jste si jisti, že nemůžete stejný úkol provést jiným způsobem?

Druhá zásada se týká další ekonomické charakteristiky. Totiž zákonu klesajících výnosů, který vysvětluje, proč nemůžete prostě stále jen zvětšovat množství či zvyšovat počet a očekávat neustálé zlepšování. Pokud například vyrábíte auta, první přidaní pracovníci zvýší vaši produkci. Nakonec však dospějete do bodu, kdy montážní linka již nezvládne další nápor. Pracovníci do sebe budou narážet a práce se začne zpomalovat.

Řekněme, že místo výroby aut chcete být informováni o aktuálním dění. Přechod z nuly na dva zpravodajské weby bude velkým zlepšením. Pokud ale zahltíte své sociální sítě desítkami různých zdrojů, je jisté, že se z nich stanou nikdy nekončící rušivé elementy. Místo přidávání zdrojů je třeba optimalizovat nástroje. Například aplikace Instapaper by možná za tímto účelem fungovala lépe než sociální sítě. Tato aplikace umožňuje shromažďovat zajímavé články po celý týden a číst je o víkendu, a to bez reklam!

U třetího principu se podívejme na amišský způsob života. Lidé často mylně považují amiše za odpůrce technologií, ale ve skutečnosti to není tak jednoduché. Amišové neodmítají technologie, aniž by je nejprve vyzkoušeli a zpochybnili. Někdy, jako v případě nejmodernější frézky, ji budou s radostí používat. Pokud však není v souladu s jejich základními hodnotami, zakážou ji. Stejný přístup založený na hodnotách byste měli uplatňovat u každého nástroje, který používáte. Je skutečně přínosný pro vaše hodnoty a pro to, co se snažíte dělat, nebo je lepší se bez něj obejít?

Digitální úklid a znovuzavedení některých digitálních nástrojů

Pokud vám zásady digitálního minimalismu zní dobře, pak je vhodné začít tím, že podstoupíte třicetidenní digitální úklid. Je důležité si uvědomit, že se nejedná o období digitálního detoxu, protože detox předpokládá, že se poté vrátíte ke svým běžným návykům. Toto období je o tom, že přestanete dělat to, co jste dělali, abyste zvážili, jak dále postupovat.

S ohledem na to si naplánujte, že na třicet dní vyřadíte ze svého života všechny nepodstatné technologie. To znamená vše, co nezbytně nepotřebujete k tomu, abyste mohli každodenně pracovat a fungovat.

Zpočátku možná budete skleslí, když si uvědomíte, kolik návyků jste si vypěstovali. Ale většina lidí v Newportově experimentu pro 1 600 osob uvedla, že brzy zapomněla na svůj chytrý telefon nebo jakoukoli aplikaci, kterou předtím reflexivně otevírala. Při určování toho, co je a co není nezbytné, nezaměňujte pohodlí za nezbytnost. Možná si myslíte, že nenapravitelně poškodíte určitý vztah, když skončíte s Facebookem. Možná ale zjistíte, že bez sociálních médií vztah ve skutečnosti posílíte tím, že dané osobě zavoláte, setkáte se s ní a budete s ní častěji mluvit.

Dalším úkolem v tomto období je podívat se do svého nitra a pochopit, co je pro vás skutečně důležité. Jaké jsou vaše zájmy, věci, kterých si v životě vážíte a které rádi děláte mimo internet? To je důležité, protože v dalším kroku jde o to najít něco, co zaplní prázdnotu vzniklou absencí sociálních médií a nových technologií.

Po těchto třiceti dnech začne pečlivě promyšlené období opětovného zavádění. To spočívá v tom, že si položíte tři otázky týkající se všech technologií, o kterých uvažujete, že si je ve svém životě ponecháte. První otázka zní: „Je tato technologie v souladu s mými hodnotami?“ Pokud ano, přejděte k druhé otázce: „Je to nejlepší způsob, jak tuto hodnotu naplnit?“

Instagram může pomáhat udržet kontakt se vzdálenými příbuznými, ale volat jim každou neděli přes Skype může být mnohem efektivnější způsob, jak toho dosáhnout. Ve skutečnosti většina lidí zjistí, že sociální média výše uvedená kritéria nesplní.

Pokud ano, je čas na poslední otázku: „Jak mohu tento nástroj používat tak, abych maximalizoval jeho přínos a minimalizoval škody, které způsobuje?“ Není to tak, že digitální minimalista něco buď používá, nebo ne. Pokud používá Twitter, pravděpodobně ho nepoužívá na svém telefonu. Používá ho jednou nebo dvakrát týdně a sleduje pouze lidi, u kterých to dává opravdu smysl a se kterými by se jinak nemohl spojit.