Důvtip nováčka

Liz Wiseman je americká spisovatelka, řečnice a poradkyně v oblasti vedení a rozvoje lidí.

Je autorkou bestsellerů jako Multiplikátoři a Důvtip nováčka. Wisemanova se specializuje na rozvoj vůdcovských schopností a pomáhá lidem a organizacím dosáhnout svého plného potenciálu.

Její knihy jsou přeloženy do více než 20 jazyků a jsou používány v celém světě.

Wisemanova je také zakladatelkou společnosti The Wiseman Group, která se zaměřuje na vývoj vůdcovských schopností a rozvoj organizací.

Úvod

V této nezbytné příručce vysvětluje odbornice na vedení Liz Wisemanová, jak znovu získat a pěstovat zvídavé, flexibilní a mladistvé myšlení zvané důvtip nováčka. Wisemanová odhaluje různé způsoby myšlení nováčků, které vedou k úspěchu:

• Baťůžkář: nezatížení nováčci, otevřenější novým možnostem; jsou připraveni prozkoumávat nový terén a nezasekávají se na včerejších osvědčených postupech.
• Lovec a sběrač: nováčci, kteří se obracejí na odborníky a vracejí se s nápady a zdroji pro řešení problémů, kterým čelí.
• Chodec po uhlí: nováčci, kterým chybí jistota, dělají malé, vypočítavé kroky, postupují rychle a hledají zpětnou vazbu, aby se udrželi na správné cestě.
• Pionýr: nováčci, kteří se drží jednoduchosti a soustředí se na uspokojování základních potřeb, improvizují, neúnavně pracují a posouvají hranice.

Když píšete svůj životopis, jakou svou stránku vyzdvihujete? Možná zdůrazníte své vzdělání; možná sepíšete silný motivační dopis. Největší důraz však pravděpodobně kladete na to, abyste ukázali, jak moc jste zkušení.

Lidé jsou přesvědčeni, že mladické nadšení je sice dobré, ale zaměstnanci hledají především know-how z doby strávené v zaměstnání. A dlouho tomu tak bylo, nyní to však již neplatí.

V moderním světě zkušenosti už není to, co potřebujeme. Místo toho potřebujeme elán, nadšení a flexibilitu, které najdeme právě u nováčků. Tento souhrn vám ukáže, jak a proč budou podnikání budoucnosti řídit nováčci.

Pamatujete si na svůj první den v práci? Chvění, strach z chyby, pozornost ostatních. Pamatujete si, kolik nocí jste nespali, abyste zdokonalili nějakou dovednost? Kam to všechno zmizelo? Liz Wiseman je velmi moudrá žena. A na tuto otázku možná bude mít nejednu odpověď. A pár dalších odpovědí na otázky, které by vás ani nenapadly.

Nováček jako výhoda

Až příště budete mít před sebou hromadu životopisů, nehledejte v nich jen zkušenosti. Nejsilnějšími kandidáty mohou být nováčci nebo lidé bez zkušeností. Proč? Protože technologie změnily moderní pracoviště třemi výraznými způsoby, které hrají v jejich prospěch.

Zaprvé, naše znalosti o světě se zvyšují rychleji než kdykoli předtím. Ve skutečnosti se každý rok a půl lidské znalosti zdvojnásobí.

Za druhé, díky neustále se zdokonalujícímu výzkumu nové poznatky rychle dokazují, že ty staré jsou mylné. Proto je zvládnutí starých poznatků stále méně důležité.

Vezměme si například studii z roku 2005, která ukázala, že roční míra úpadku relevance znalostí (neboli kolik znalostí se každý rok stává irelevantními) je celkově 15 % a u znalostí z oblasti špičkových technologií až 30 %. Pokud se tedy pracovníci nebudou průběžně vzdělávat, může být za pět let aktuálních jen asi 15 % jejich znalostí.

Poslední změna spočívá v tom, že technologický pokrok rozšířil pracoviště mimo 9-17 pracovní dobu. Nyní je běžnou praxí, že vám v devět večer přijde e-mail od šéfa a očekává se, že na něj odpovíte.

Vzhledem k tomuto vývoji mohou mít zkušení pracovníci v tomto novém prostředí problémy. Pro mnohé z nich je obtížné neustále klást otázky a učit se, když již dříve ve své kariéře nashromáždili základnu znalostí. Navíc je pro ně těžší hledat nová řešení, když už mají zažitou metodu, která v minulosti dobře fungovala.

Na druhou stranu nováčci ještě nejsou ustálení, takže jsou předurčeni k tomu, aby se dobře vyrovnávali se změnami. Jsou ochotní a dychtiví učit se a zkoušet nová řešení. V moderním pracovním prostředí se právě tyto vlastnosti promítají do úspěchu.

Protože ať už je to první den v práci, nebo den tisící, nepřítelem úspěchu je odříznutí se od nových informací a přístupů.

Nováčci jsou otevřeni změnám

Je to běžný způsob myšlení – když to fungovalo v minulosti, bude to fungovat i dnes. Historie však ukázala, že staré způsoby nejsou vždy nejlepší.

Kdo tedy dokáže vidět nové možnosti a zlepšení? Nováčci. Protože nejsou svázáni statusem quo.

Vezměme si například běžce Gundera Hägga. V roce 1945 Hägg překonal světový rychlostní rekord v běhu na míli, který se zdál být nepřekonatelný. Student medicíny Roger Bannister s tím nesouhlasil. Vyvinul vlastní jedinečný tréninkový program, aby rekord překonal, a v roce 1954 se mu to podařilo.

Jen 46 dní poté, co Bannister překonal Häggův rekord, však někdo jiný vytvořil ještě rychlejší rekord. Jakmile lidé viděli, že překonání Häggova rekordu je možné, iluze limitu byla zbořena a ostatní se inspirovali k inovacím také.

Naproti tomu nováčci vidí a zkoumají nová řešení, protože prostě ještě nevědí, co je považováno za možné, a nebojí se, že si pošramotí pověst.

Vezměme si příběh Hary Kefalidouové, řecké političky, která poprvé vstoupila do politiky bez jakýchkoli zkušeností, uprostřed finanční krize. Ve středomořské zemi se snižovaly vládní výdaje a Kefalidouová díky svému statusu nováčka mohla nabídnout cenný návrh. Nezvyklá na status quo života řecké političky rychle poukázala na zbytečné pobídky, které politici využívají a které zatěžují řecké daňové poplatníky.

Například řečtí zákonodárci dostávali příplatky, když se účastnili zasedání výborů. Pro Kefalidouovou byla účast na těchto schůzích důležitou součástí dobrého zákonodárce, nikoli něčím, co si zaslouží příplatek, a proto se proti nim ohradila. Byla nováčkem, takže na starý systém nebyla zvyklá, a proto si této možnosti úspory nákladů snadno všimla. Po určitém přesvědčování politiků zvyklých na staré pořádky byl příplatek snížen na polovinu.

Nováčci někdy předčí zkušené pracovníky

Je snadné předpokládat, že veteráni vědí více než nováčci jen díky svým zkušenostem. Ne vždy je to však pravda.

Proč? Zkušení pracovníci mají tendenci upadat do názorové strnulosti, kdy vyhledávají pouze to, co potvrzuje jejich vlastní existující názory, a vše ostatní ignorují.

Díky svému zázemí a sebedůvěře mohou aktivně odkládat stranou nápady, které by mohly prokázat, že jejich staré názory jsou nesprávné – včetně nových, lepších způsobů práce.

Tato zaslepenost navíc ovlivňuje, s kým se rozhodnou stýkat. Lidé se zastydlými názory táhnou k ostatním se stejnými názory. O to menší je pravděpodobnost, že se nechají vyburcovat ze samolibosti směrem k lepším nápadům a řešením, protože v jejich okolí nejsou žádné odlišné názory.

Naproti tomu nováčci aktivně vyhledávají více názorů a žádají o pomoc. Nováčci se chtějí učit od řady lidí a jsou otevřenější k tomu, co nabízejí, protože nemají vlastní zkušenosti, o které by se mohli opřít.

Studie například ukázala, že nováčci oslovují odborníky o 40 % častěji než zkušení pracovníci. Navíc nováčci kontaktovali v průměru šest odborníků, zatímco zkušení pracovníci pouze jednoho.

Vzhledem k tomu, že čerpají informace od tolika různých lidí a z tolika různých zdrojů, autor odhaduje, že nováčci z hlediska odbornosti předčí zkušené pracovníky pětkrát až pětadvacetkrát.

K tomu si vzpomeňte na Michelangelovu Sixtinskou kapli. Často je považována za jeho největší úspěch, ale zároveň je dílem nováčka.

Před malbou Sixtinské kaple se Michelangelo věnoval sochařství a nikdy nemaloval fresky. Aby překonal nedostatek zkušeností, najal si asistenty, kteří byli odborníky na fresky a pracovali s ním bok po boku po celé týdny. Nápady na obsah konzultoval také s papežským dvorem.

To, že byl začátečník, ho nutilo žádat o pomoc, dokud si neosvojil techniku a nemohl malovat samostatně, přičemž přejímal nápady od odborníků.

Nováčci se nebojí přinášet odvážná řešení

Představte si zkušeného pracovníka jako maratonského běžce, který se pohybuje pomalým, vytrvalým tempem. Nemá důvod jít přes limity, protože už to dříve běžel a zná tempo potřebné k dokončení.

Na pracovišti se tento přístup promítá do toho, že zkušení pracovníci mají problém posunout se za hranice své komfortní zóny, protože jsou zvyklí na stávající tempo a přístup.

To je vidět na příkladu společnosti DATAPROF, která se zabývá zpracováním dat. Organizace chtěla vybudovat nové sídlo, které by zlepšilo její image na veřejnosti, a předala tento úkol Jacku Petersonovi, zkušenému facility manažerovi.

Po dvanácti měsících práce Jack předložil potenciální projekt, který fungoval z finančního hlediska, ale zcela selhal v úkolu, který byl pro představenstvo nejdůležitější – image na veřejnosti. Jeho návrh stavby vypadal stejně jako všechny ostatní budovy společnosti.

Na rozdíl od zkušených pracovníků, jako je Jack Peterson, se nováčci touží prosadit, a proto se snaží překonat své možnosti. Díky své ctižádosti dosahují lepších výsledků a inovují. Kdyby nováčci běželi maraton, sprintovali by dopředu a dost možná by ve výsledku dosáhli lepšího času. Neuvědomují si svá omezení, a tak se stále snaží.

Ve společnosti DATAPROF si po Jackově propadáku přivedli kolegu nováčka, který se projektu ujal. Nováček se prosadil na jedničku.

Jak? Protože mu chyběly zkušenosti se zařízením, zeptal se zaměstnanců, kteří budou v nové budově nakonec pracovat, na jejich potřeby. A protože věděl, že image na veřejnosti je nesmírně důležitá, koordinoval své kroky s lidmi, kteří se specializovali na image společnosti DATAPROF, a využil jejich odborných znalostí.

Díky jednoduchému kladení otázek a zvažování nových řešení se nakonec ukázalo, že návrh nováčka je dokonalý.