Stručná historie času

Těžko si lze představit poutavější pohled, který zároveň nutí k zamyšlení, než pohled na hvězdnou noční oblohu. Něco v tom třpytu hvězd nás nutí zastavit se a přemýšlet o nejhlubších tajemstvích vesmíru.

Stručná historie času vám pomůže tato tajemství osvětlit tím, že odhalí zákony, kterými se vesmír řídí. Kniha je napsána srozumitelným jazykem a pomůže i nevědecky založeným lidem pochopit, proč vesmír existuje, jak vznikl a jak bude vypadat v budoucnosti.

Dozvíte se také o zvláštních jevech, jako jsou černé díry, které do sebe nasávají všechno (no, skoro všechno). A co víc, odhalíte také tajemství samotného času; toto shrnutí vám totiž poskytne odpovědi na otázky například o plynutí času.

Dá se říci, že po tomto shrnutí se už nikdy nebudete dívat na noční oblohu stejným způsobem.

Pravděpodobně jste už slyšeli o teorii gravitace nebo teorii relativity. Ale pozastavili jste se někdy nad tím, co vlastně máme na mysli, když mluvíme o teoriích?

Teorie je v nejzákladnějším pojetí model, který přesně vysvětluje velké množství pozorování. Vědci shromažďují data z pozorování například při experimentech a používají je k vypracování vysvětlení toho, jak a proč k jevům dochází.

Například Isaac Newton vytvořil teorii gravitace poté, co pozoroval mnoho jevů, od jablek padajících ze stromů až po pohyby planet. Na základě údajů, které shromáždil, dokázal gravitaci teoreticky popsat.

Teorie mají dvě velké výhody.

Zaprvé, umožňují vědcům definitivně předpovídat budoucí události. Například Newtonova teorie gravitace umožnila vědcům předpovídat budoucí pohyby objektů, jako jsou planety. Pokud chcete například vědět, kde se bude za šest měsíců nacházet Mars, je možné to pomocí teorie gravitace přesně předpovědět. 

Za druhé, teorie jsou vždy vyvratitelné, což znamená, že je lze přepracovat, pokud se objeví nové důkazy, které teorii neodpovídají. Lidé například kdysi věřili v teorii, že vše ve vesmíru obíhá kolem Země. Galileo tuto teorii vyvrátil, když si všiml, že měsíce obíhají kolem Jupiteru; mohl tedy ukázat, že ve skutečnosti ne všechno obíhá kolem Země.

Ve skutečnosti tedy jediné budoucí pozorování může navždy zneplatnit teorii, bez ohledu na to, jak spolehlivá se v daném okamžiku jeví. To znamená, že správnost teorií nelze nikdy prokázat, a věda se tak neustále vyvíjí.