Anatomie míru

Arbingerův institut je renomovaná organizace, která se specializuje na výuku a vývoj leadershipu a řízení organizací. Jejich kniha Anatomie míru se stala bestsellerem a získala mnoho ocenění za svůj přínos v oblasti mezilidských vztahů a komunikace.

Institut byl založen v roce 1979 a od té doby se stal jedním z nejvýznamnějších hráčů v oblasti vývoje leadershipu a řízení organizací. Arbingerův institut nabízí širokou škálu programů a služeb, včetně výuky, konzultací a výzkumu.

Kniha Anatomie míru se zaměřuje na to, jak můžeme dosáhnout skutečného míru v našich mezilidských vztazích. Autoři se zaměřují na to, jak můžeme překonat naše vnitřní bariéry a přestat se soustředit pouze na sebe. Kniha nabízí praktické nástroje a strategie, které nám pomohou vytvořit zdravé a pozitivní vztahy s ostatními.

Arbingerův institut je neustále významným hráčem v oblasti vývoje leadershipu a řízení organizací. Jejich kniha Anatomie míru je neocenitelným zdrojem pro každého, kdo se snaží vytvořit zdravé a pozitivní mezilidské vztahy.

Zjistěte, jak řešit a jak naopak neřešit spory

Život by byl mnohem jednodušší, pokud by lidé konečně přestali být tak komplikovaní! Téměř každý se někdy dostal do konfliktu s problémovým teenagerem, rozladěným manželem nebo dotěrným sousedem. A jak asi víte, konfrontace s problematickou osobou obvykle vede k tomu, že veškerá vina je svalována na vás.

Popravdě řečeno, je náročné zvládnout konfliktní situaci, když se jeden člověk rozhodne, že nehodlá přistoupit na pravidla hry. Pokud tedy ve vašem životě dochází ke sporům nebo hádkám, jste za to přinejmenším částečně zodpovědní vy. Jak ale můžete určit, kde začíná vaše odpovědnost? A jak se můžete z konfliktu vymanit? Právě o tom je toto shrnutí.

Jak zjistíte, i vaše dobře míněná snaha, například snaha pomoci někomu překonat drogovou závislost, může vyústit v nekonečný koloběh výčitek a odporu. Rozhodující roli v tom hraje vaše myšlení, přesněji řečeno to, jak lidi vnímáte a oslovujete. To je dobrá zpráva, protože své myšlení můžete změnit.

Dvě možnosti přístupu k lidem

Na lidi kolem sebe se můžete dívat dvěma způsoby: buď s „válečným“, nebo „mírumilovným“ srdcem.

Představme si, že jste byli vychováváni k nenávisti k levákům a strachu z nich, protože před dvěma tisíci lety skupina levorukých lidí napadla pravoruké předchůdce vaší rodiny. 

Jednoho dne si však povšimnete muže, který vychází z obchodu, kde se prodává zboží pro leváky. Když zrovna přechází ulici, upadne, upustí tašku a vysype své věci. Co uděláte?

V zásadě máte dvě možnosti: můžete mít v srdci mír, nebo válku.

Druhá možnost znamená považovat člověka, který potřebuje pomoc, za podřadného, nebo spíše za předmět než za lidskou bytost, což je zaručený způsob, jak konflikty neustále vyvolávat.

Váš vnitřní hlas vám možná říká, abyste mu neposkytovali pomoc, protože vás naučili, že lidé jako on nenávidí osoby vám blízké. To ho však řadí pouze do rámce nějaké skupiny nebo společenského konceptu, místo abyste ho vnímali jako jednotlivce.

„Válečné“ srdce potlačuje náš soucit a naléhavou potřebu pomáhat; je to druh myšlení, které vyvolává a posiluje nenávist, konflikty a války.

Lepší možností je mít mírumilovné srdce a naslouchat svému soucitnému porozumění, tedy vnímat lidi kolem sebe jako lidské bytosti.

I když jste nuceni vstoupit do války, můžete se k protivníkovi zachovat milosrdně, což ve dvanáctém století udělal sultán Saladin poté, co křižáci zmasakrovali obyvatele Jeruzaléma.

Saladinova muslimská armáda nakonec město od křesťanů dobyla zpět, ale nevraždila nevinné, jako křesťané o století dříve. Saladin zakázal svým lidem křesťanům ubližovat, zajistil jim bezpečný průchod, a v následujících letech dokonce nechal město otevřené pro křesťanské poutníky.

Tak vypadá srdce naplněné mírem: rozhodnete se pro soucit a chováte se k druhým jako k lidským bytostem, zatíženým vlastními strachy a touhami.

Jakmile se tak stane, ostatní se k vám budou s velkou pravděpodobností chovat podobně, čímž se zvýší šance na mír.

Neakceptováním jiných stanovisek aktivně udržujeme spory

Nikdo se nechce dostat do sporu se svým manželem, dítětem nebo spolupracovníkem. Přesto až příliš často konflikty vyvoláváme a znovu rozpoutáváme právě tím, že se chováme způsobem, který je nám proti mysli. 

To se stává, když máme v srdci válku a považujeme lidi kolem sebe za nepřátele. Pohybujeme se v prostředí, kde si namlouváme, že se nás všichni snaží podvést nebo pracují proti nám, což je způsob myšlení, který nevyhnutelně směřuje ke konfliktům.

A co je ještě horší, takový postoj k životu má za následek, že přitahujeme obdobně uvažující lidi, kteří naši mentalitu podporují, čímž do sporu jen zatahujeme další osoby.

To můžeme vidět i na světové scéně, kde jsou skupiny lidí démonizovány a zařazovány do kategorie „těch druhých“, kteří mohou jen škodit.

Mnohé z těchto konfliktů eskalují až do bodu, kdy je jejich řešení prakticky vyloučené.

I když se podaří vyjednat jednání, některý z těchto států se často domnívá, že rozhovory byly ve skutečnosti zinscenovány jako podvratný úskok. To je v zásadě situace, v níž se nachází Izrael a Palestina.

A když mají dva lidé v srdci válku, může to vyústit v situaci, kdy dvě znepřátelené strany konflikt zčásti nevědomky udržují.

K tomu dochází, když dva lidé popírají fakt, že druhý člověk může mít jiný, ale neméně oprávněný pohled na danou situaci. Navíc si odmítají připustit, že jejich domněnky mohou být mylné, a trvají na tom, že mají ve všem vždycky pravdu. To všechno vede k tomu, že vyjednávání a jakákoli naděje na nalezení společné řeči jsou opakovaně mařeny. 

K tomu dochází i v domácnosti, když rodiče tvrdí, že vždy přesně vědí, co je pro jejich děti nejlepší.

Přitom nesmíme zapomínat, že děti jsou osobnosti s vlastním myšlením, stejně jako kdokoli jiný. A ve skutečnosti vědí mnoho o svých vlastních potřebách, které můžeme lépe poznat, pokud se k nim budeme chovat s respektem a vyslechneme si jejich pohled na věc.

Nesnažte se někoho změnit, ale zlepšujte věci změnou prostředí

Kdy vám naposledy někdo vytknul, že jste něco udělali špatně? Jak jste na to zareagovali? 

Často se lidé snaží člověka změnit, když zjistí, že je na něm něco závadného, ale to většinou vyústí jen v další konflikty.

Dejme tomu, že váš partner za poslední měsíc neodvedl svůj díl domácích prací. Máte přirozenou potřebu k tomu něco podotknout, ale to neznamená, že byste se měli snažit partnera přimět, aby se choval nebo aby myslel určitým způsobem.

To by bylo bráno pouze jako kritika, což se nikomu nezamlouvá. Kritizování totiž obvykle situaci jen zhoršuje.

Ať už si to uvědomujete, nebo ne, váš partner má důvod uvažovat nebo jednat tak, jak jedná. Snažte se proto partnerovi naslouchat a pochopit vše, co vám chce k danému problému říci.

Uvědomte si, že nemůžeme lidi donutit, aby se změnili, ale můžeme vytvořit prostředí, které je ke změně bude vybízet.

Uveďme jeden závažnější problém a řekněme, že váš partner je závislý na drogách nebo alkoholu. Místo toho, abyste se snažili jeho počínání potlačit použitím síly, můžete podstatně zlepšit prostředí tím, že mu vyjdete vstříc a budete s ním soucítit, což přispěje k upevnění vašeho vztahu.

Bude to zabírat mnohem lépe než obviňování nebo usilování o to, abyste partnera převychovali, protože nyní nebudou drogy nebo alkohol používané jako prostředek, jak ukázat, že nemáte všechno pod kontrolou. Jakmile se oprostíte od hádek o tom, kdo má pravdu a kdo ne, můžete si začít vzájemně naslouchat a zjistit, co váš partner potřebuje, aby se cítil lépe.

Podobné situace mohou nastat i na pracovišti, když jsou zaměstnanci nespokojení a demotivovaní.

K tomu může dojít, když jsou jednotlivci jako jediní chváleni, nebo naopak obviňováni za určitou věc, což může lidi rozdělovat a vyvolávat závist. Opět platí, že místo abyste se snažili jednotlivce napravit, vytvořte harmonické pracovní prostředí a vždy naslouchejte tomu, co vám zaměstnanci chtějí říci.

Škatulkování

Lidská schopnost klamat sám sebe je pozoruhodná. Jak často jste sami sebe přesvědčili, že některé zraňující jednání bylo zcela oprávněné?

Jednou ze strategií, kterou používáme k ospravedlnění svého nevhodného chování a oklamání druhých osob, je vytváření škatulek pro sebe samotné.

Jednou z nejoblíbenějších škatulek je škatulka „lepší než“.

Ta se vytváří, když si namlouváme, že jsme výjimečnější, nadanější nebo talentovanější než ostatní. Výsledkem je, že se na ostatní budeme dívat jako na „horší“, než jsme my – méně důležité, hodnotné nebo vážené. Tento úhel pohledu ospravedlňuje naše špatné zacházení s druhými.

Nebo se můžeme zařadit do škatulky oběti, což funguje obráceně a způsobuje, že vnímáme všechny ostatní jako privilegované a svět jako zlé nebo nespravedlivé místo.

Jelikož se máme tak bídně, vybíjíme si to na všech ostatních kolem sebe a jsme ospravedlněni tím, že nás svět připravil o všechno a my si zasloužíme mnohem víc, než dostáváme. Přirozeně to lze také nazvat škatulkou „já si zasloužím“.

Budování škatulky ospravedlňuje nejen nepříjemné chování. Brání nám také spatřit něco jiného než vlastní perspektivu, čímž vznikají a přetrvávají konflikty.

Můžeme se však z těchto škatulek dostat a přistupovat k situaci novým způsobem.

Jedním z osvědčených způsobů, jak se ze škatulky vymanit, je uvažovat o těchto situacích z perspektivy druhých.

Zdá se vám vaše počínání oprávněné, když se vžijete do situace druhého člověka? Pokud máte tendenci chovat se k zákazníkům v zaměstnání nezdvořile, představte si, že přijdete do obchodu a někdo se k vám bude chovat stejně, jako se vy chováte ke svým zákazníkům.

Jakmile vyjdete ze své škatulky, můžete začít nahlížet na svět s tolik potřebným nadhledem.

Nakonec to, zda vás obklopuje válka, nebo mír, závisí na tom, jak se k situacím stavíte a kde skutečně tkví vaše srdce.

Pokud váš život potřebuje nějakou změnu, prvním krokem je opustit svou škatulku. Pak se můžete začít dívat na svět jasným pohledem a srdcem plným míru.