Feministický bojový klub

Úvod

V roce 1970 zastupovala americká politička Eleanor Holmes Nortonová 60 žen, které žalovaly časopis Newsweek za to, že zaměstnává pouze muže. Jednalo se o první veřejnou akci svého druhu, která vyústila ve vítězství žen na celém světě.

Přesto boj za rovnost žen a mužů stále pokračuje i po téměř padesáti letech.

Jediný rozdíl mezi sexismem před půl stoletím a sexismem dnes spočívá v tom, že je dnes méně formální a zároveň skrytější, a proto je obtížnější proti němu nejen bojovat, ale vůbec ho identifikovat.

Pokud jste někdy přemýšlely zda jste přecitlivělé, nebo zda ve skutečnosti zažíváte nápor chladného a tvrdého sexismu, můžete najít odpověď v těchto kapitolách. Zorientujete se v běžných příkladech sexistického chování a získáte praktické rady, které vám zajistí lepší informovanost a schopnost vypořádat se s diskriminací na pracovišti.

Sexistické chování mužů

Vzpomínáte si, jak Kanye West přerušil děkovnou řeč Taylor Swiftové na předávání cen MTV Music Video Awards v roce 2009 a řekl, že její cenu měla dostat Beyoncé? Mohlo by se zdát, že se Kanye prostě zastal jiné ženy, ale když se na to podíváme blíže, zjistíme, že se jednalo o něco jiného.

Muži ženy často ovládají pomocí slov a nutí je mlčet. Přesně to udělal Kanye, když Taylor doslova vytrhl mikrofon z rukou.

Naštěstí existují způsoby, jak mohou ženy proti těmto slovním manévrům bojovat.

Když se ocitnete v situaci, kdy se snažíte mluvit a muž vás přerušuje – tito muži jsou známí jako „manterruptoři“, měly byste prostě mluvit dál. Pak ho okřikněte a navrhněte svému šéfovi, aby zavedl na pracovišti pravidla o zákazu přerušování.

Další častou situací je, když si muž přisvojí zásluhy za něco, co udělala zaměstnankyně. Těmto mužům se říká „bropriátoři“, a aby si s nimi ženy poradily, musí se oprávněně domáhat zásluh za to, co udělaly; naučit se mluvit sebevědomě a zastat se ostatních kolegyň, kterým se nedostává zaslouženého uznání.

Muže je také třeba okřiknout, kdykoli začnou „mansplaining“. To je, když muž něco vysvětluje ženě povýšeným způsobem. Když se to stane, měly by na to ženy upozornit a co nejrychleji takové vysvětlování ukončit.

Ovládání žen slovními prostředky však není vše, co muži dělají. Muži znevažují ženy i neverbálně. Zde je několik typických příkladů: očekávají, že ženy budou chodit pro kávu, předpokládají, že si budou během skupinových sezení dělat poznámky pro ostatní a po skončení uklízet. Tato očekávání jsou ponižující, protože snižují vnímanou hodnotu žen na pracovišti. Aby proti tomu ženy bojovaly, musí takové požadavky jednoduše odmítnout.

Kromě verbálních a neverbálních taktik mají muži také tendenci přisuzovat oprávněné pocity žen biologii. To je povýšené a nemělo by se to tolerovat.

Například když se žena cítí rozrušená, muži často říkají totéž: má PMS. Aby ženy bojovaly proti této paušální domněnce, mohou si zvyknout říkat mužům, co je ve skutečnosti trápí.

Ženy na vedoucích pozicích

Ženy ve vedoucích funkcích jsou často vnímány jako panovačné nebo příliš ambiciózní. To však souvisí spíše s tím, jak vnímáme lídry obecně, než konkrétně s ženami ve vedoucích funkcích.

Historicky byly vedoucí role obsazovány muži, a není třeba dodávat, že degenderizace vedení stále probíhá.

Průzkum Gallupova ústavu z roku 2014 totiž ukázal, že Američané dávají přednost šéfům-mužům před ženami. Podle ekonomky Sylvie Ann Hewlettové však problémem nejsou ženy. Spíše je vedení obecně vnímáno jako neodmyslitelně mužská charakteristika.

Aby se tento pohled změnil, musí ženy na vedoucích pozicích více spolupracovat s jinými ženami, a to buď prostřednictvím mentoringu, nebo vytvářením profesních sítí. Je důležité pochopit, že úspěšné ženy jsou pro ostatní ženy neocenitelným zdrojem informací, a že spolupráce je jediným způsobem, jak mohou ženy pokročit a degenderizovat vedení.

Ženy jsou dnes podceňovány, což dokazuje i to, jak se s nimi zachází.

Například ženy ve vedoucích pozicích musí obvykle častěji než muži dokazovat svou inteligenci. Jednoduše se předpokládá, že na tento úkol nestačí. Možná jste už někdy slyšely, že lidé při konfrontaci s ženou zastávající vedoucí pozici říkají věci jako: „Ale ty nevypadáš jako inženýrka." To je ale velmi důležité. Když slyšíte podobné poznámky, klíčem k úspěchu je ignorovat je a nechat za sebe mluvit svou inteligenci.

Hodnota ženy je také vystavována tlaku na pracovních schůzkách, zejména když je sama tváří v tvář místnosti plné mužů. I v tomto případě by ženy měly spolupracovat a zajistit, aby jejich kolegyně měly hlas a byly slyšet.

Posledním tlakem, který působí na ženy ve vedoucích pozicích, je tzv. „skleněný útes". Ten nastává, když upadající firma zaměstná ženu, která je pak odpovědná za to, když se firma dostane na dno. Například Carly Fiorina se stala generální ředitelkou společnosti Hewlett Packard těsně před splasknutím dotcom bubliny na počátku roku 2000, a krátce poté společnost zaznamenala obrovskou finanční ztrátu. Společnost ze ztráty okamžitě obvinila Fiorinu, přestože bublina rostla již několik let.

Důležité je poučení, že ženy by neměly přebírat odpovědnost za chyby, kterých se nedopustily. Nezapomeňte si vést záznamy jako důkaz toho, že společnost krachovala ještě předtím, než jste s ní měly cokoli společného. Před podpisem smlouvy si také nezapomeňte výslovně stanovit své pracovní povinnosti.

Řečový projev

Způsob, jakým mluvíte, je stejně důležitý jako to, co říkáte. Dříve než začnou věnovat pozornost tomu, co říkáte, budou vás lidé posuzovat na základě vašeho způsobu řeči a tónu vašeho hlasu.

Způsob řeči může sabotovat to, jak je žena vnímána. Výplňová slova, jako jsou „hm" a „jako", která ženy většinou používají častěji než muži, snižují důležitost toho, co je řečeno. Chcete-li zjistit, které "vycpávky" používáte, nahrajte se, jak mluvíte na zvolené téma, a poté si nahrávku poslechněte. Věnujte pozornost svému řečovému vzorci a identifikujte svou slovní vatu a pak se ji vědomě snažte eliminovat.

Další vycpávkocé slovo, který mají ženy tendenci používat, je „promiňte". Snažte se ho nepoužívat, i kdyby to mělo být jen letmo, a to zejména v případech, kdy byste se omlouvat neměly.

Stejně tak je třeba se vyhýbat pojistkám, jako například: "Nejsem si jistá, jestli je to správné, ale...". Vyvolávají ve vás strach z toho, že se mýlíte, i když máte pravdu. Místo toho se naučte říkat své názory a přestaňte říkat: „Mám pocit, že...", když se snažíte argumentovat.

Kromě slovní vaty jsou dva nejhorší trendy v ženské mluvě - „upspeak“ a „vocal fry“.

Upspeak označuje tendenci žen intonovat konec věty, takže výroky znějí spíše jako otázky. S větší hlasitostí na konci věty klesá vaše důvěryhodnost.

Vocal fry (pulzní rejstřík) se objevuje, když ženy (i muži) prodlužují samohlásky, což vede ke skřípavému nebo vrzavému zvuku. Lidé si obvykle spojují autoritu se zvučným a jasným hlasem, proto se snažte "pulznímu rejstříku" na pracovišti vyhnout.

Změnit řečové vzorce může být zpočátku obtížné, není to však nemožné. Cvičte se v mluvení silným a výrazným hlasem a nezapomeňte se zdržet upspeaku. Nakonec uvidíte, že vám kolegové a manažeři projeví respekt, který si zasloužíte.

Vyjednávání o financích

Vyjednávání není pro každého, ale tendenci vyhýbat se mu mají spíše ženy než muži, přestože si za svou práci uznání zaslouží.

Naštěstí existují taktiky, které lidem (zejména ženám) pomohou stát se lepšími vyjednavači. Klíčem je přesvědčování.

Ženy vstupující do vyjednávání jsou znevýhodněné už kvůli rozdílům v platech a mylnému povědomí o tom, že jsou dotěrné. Jako prevenci by si měly vést přehled o svém přínosu pro firmu nebo si nechat od kolegů poskytnout podporu.

Navíc nástroje jako je Glassdoor, webová stránka anonymně shromažďující informace o platech od zaměstnanců, mohou vyjednávajícím poskytnout užitečné údaje k podpoře jejich požadavků. Poskytnutí důkazů ospravedlní to, co požadujete, stejně jako vysvětlení, jak bude zvýšení vašeho platu pro společnost přínosné.

Pokud je ženě během vyjednávání řečeno "ne", měla by si pamatovat, že nesmí ustoupit, dokud nedostane vysvětlení. Chcete-li se připravit na ústup, nacvičte si vznášení požadavků před zrcadlem. Budete tak vědět, co říci, když se setkáte s nepříznivou reakcí.

A když se žena ve vyjednávání zdokonalí, měla by se o své znalosti podělit s ostatními ženami. Otevřete téma svého platu ostatním ženám ve svém oboru. Můžete se dokonce sejít a vytvořit tabulky obsahující údaje o vašich platech. Pamatujte, že důkazy jsou přesvědčivé.

Nezapomeňte, že ženy si na pracovišti obvykle zaslouží lepší podmínky. Poznejte svou hodnotu a bojujte za plat, který odráží váš přínos; díky tomu budeme o krok blíže k odstranění platových rozdílů.