Hojnost

Peter Diamandis je americký podnikatel, inovátor a autor bestsellerů. Je zakladatelem a předsedou nadace XPRIZE, která podporuje výzkum a vývoj technologií pro řešení globálních problémů. Diamandis je také spoluzakladatelem společností Singularity University a Planetary Resources, které se zaměřují na využití technologií pro řešení výzev v oblasti kosmického průzkumu a těžby minerálů z asteroidů.

Steven Kotler je americký spisovatel, novinář a podnikatel. Je spoluautorem knihy Hojnost, která se zaměřuje na využití principů neurovědy a psychologie pro dosažení úspěchu a naplnění života. Kotler je také spoluzakladatelem Flow Genome Project, který se zabývá výzkumem a využitím stavu flow pro zlepšení výkonu a kreativity.

Úvod

Zajištění hojnosti je největší výzvou lidstva – tato kniha je o tom, jak ji můžeme zvládnout.

Brzy budeme schopni uspokojit a překročit základní potřeby každého muže, ženy a dítěte na planetě. Hojnost pro všechny je na dosah. Tento odvážný, kontroverzní pohled, podložený vyčerpávajícím výzkumem, představuje naši blízkou budoucnost, v níž se exponenciálně rostoucí technologie a tři další mocné síly spiknou, aby zlepšily život miliard lidí. Protilátka proti pesimismu od technologického podnikatele, který se stal filantropem, Petera H. Diamandise a oceňovaného spisovatele Stevena Kotlera.

Od úsvitu lidstva žije hrstka privilegovaných v příkrém kontrastu s těžce zkoušenou většinou. Konvenční moudrost říká, že tuto propast nelze překonat. Ale ona se rychle zmenšuje. Autoři dokumentují, jak se čtyři síly - exponenciální technologie, kutilský inovátor, technofilantrop a rostoucí miliarda - spikly, aby vyřešily naše největší problémy. Hojnost stanovuje pevné cíle pro změnu a předkládá strategický plán pro vlády, průmysl a podnikatele, který nám dává spoustu důvodů k optimismu.

Diamandis a Kotler zkoumají lidské potřeby podle jednotlivých kategorií – voda, potraviny, energie, zdravotní péče, vzdělání, svoboda – a představují desítky inovátorů, kteří v každé z těchto oblastí dosahují velkých pokroků: Larry Page, Steven Hawking, Dean Kamen, Daniel Kahneman, Elon Musk, Bill Joy, Stewart Brand, Jeff Skoll, Ray Kurzweil, Ratan Tata, Craig Venter a mnoho dalších.

Co mě čeká v budoucnosti

Můžeme si docela dobře myslet, že se blíží temné časy. Mnozí z nás se ptají sami sebe: Jak dlouho bude trvat, než se náš svět zhroutí pod náporem klimatických změn, přelidnění a ubývajících zdrojů? Je to jistě jen otázka času?

Hojnost tvrdí opak. Společnost se zdaleka neblíží ke konci, ale stojí na prahu zářivé a inovativní budoucnosti. Změny ve světě obchodu, technologií a ekonomiky promění společnosti na celém světě k lepšímu. Při čtení této knihy zjistíte, o jaké přesně změny se jedná, přičemž některé z nich jsou méně zřejmé než jiné.

Věděli jste například, že výpočetní výkon průměrného notebooku se blíží tomu, aby předstihl výkon lidského mozku? Nebo jak přístup k internetu usnadňuje dětem v rozvojovém světě získat vzdělání? Nebo jak mohou geneticky upravené řasy vyřešit světovou energetickou krizi?

Díky takovým technologickým a sociálním inovacím se naše společnost stane lepším místem. Společně nám pomohou odvrátit se od nebezpečí, kterým v současnosti čelíme, a přiblížit se světlé, optimistické a hojné budoucnosti.

Architektura našeho mozku a média nás vedou k příliš pesimistickému pohledu

Je těžké přemýšlet o budoucnosti a nebrat v úvahu potenciální nebezpečí války, terorismu, změny klimatu, hospodářské krize, populační exploze a nedostatku potravin. Mnohé z těchto hrozeb se zdají být tak bezprostřední, že ten, kdo by je při hodnocení budoucnosti nebral v úvahu, by mohl být považován za blázna.

Ve skutečnosti existují základní vlivy, které mají tendenci nás tlačit k pesimistickému pohledu na budoucnost.

Prvním z nich je architektura našeho mozku, především jeho část známá jako amygdala. Amygdala je neustále ve střehu před hrozbami v našem okolí, a když se spustí, spustí reakci bojuj nebo uteč. Tato reakce nám dobře sloužila v dobách, kdy nebezpečí kolem nás bylo bezprostřední a ohrožovalo nás na životě, ale není tak vhodná pro moderní společnost, kde jsou hrozby spíše vzdálenější a méně pravděpodobné - např. ekonomika se může propadnout, může dojít k teroristickému útoku atd.

Druhá souvisí s druhem informací, které dostáváme. Zpravodajství a média jsou si vědoma toho, že pozitivní zprávy nevyvolávají stejnou fyziologickou reakci jako zprávy ohrožující, a proto v boji o naši pozornost informují věrně podle starého přísloví "Když to krvácí, tak to vede".

A tak jsme neustále bombardováni děsivými obrazy a scénáři, které živí amygdalu, udržují nás ve stavu pohotovosti a brání nám v objektivním pohledu na budoucnost.

Kdybychom se však podívali na statistiky, zjistili bychom, že průmyslový svět nikdy nebyl bezpečnější: žijeme déle, bohatěji a zdravěji a masivně se zvýšil náš přístup ke zboží, službám a informacím, o jakých se našim předkům ani nesnilo.

Stejně jako oni nedokázali pochopit dopad technologického pokroku, jako je internet, ani my nedokážeme dohlédnout, jaký vliv bude mít budoucí vývoj na náš další pokrok.

Budoucnost je lepší, než by se mohlo zdát z našich mozků a médií.

Složitá síť vztahů mezi mnoha světovými problémy znamená, že je lze řešit společně

Svět se skládá ze složitých systémů, kde změny v jedné oblasti mohou mít dopad na jiné. Skvělým příkladem jsou přírodní ekosystémy: změny v populaci jednoho druhu ovlivňují podmínky pro život a přežití ostatních.

Ačkoli se může zdát, že složitost některých systémů zhoršuje problémy, kterým čelíme, představuje také velké příležitosti. Pokud se dosáhne pokroku v jedné oblasti, může to vytvořit impuls a pozitivní přínos v jiných oblastech.

Jednou z hlavních výzev, kterým čelíme při vytváření udržitelnosti, je růst světové populace. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že současný počet sedmi miliard obyvatel planety vzroste do roku 2050 na devět miliard, je obtížné si představit, jak zdánlivě ubývající zdroje, jako je například čistá voda, budou schopny zabezpečit tolik dalších lidí.

Situace se ještě více zkomplikuje, když uvážíme, že úmrtnost klesne, pokud dosáhneme větších pokroků ve zlepšování zdravotní péče v rozvojových zemích, což přispěje k většímu nárůstu počtu obyvatel. Bylo by však příliš zjednodušující se u toho zastavit.

Koneckonců existuje silná korelace mezi porodností a úmrtností. Ačkoli tedy může dojít ke krátkodobému nárůstu počtu obyvatel, zlepšení zdravotní péče by ve skutečnosti v dlouhodobém horizontu zpomalilo růst populace.

Když se podíváme na Maroko, vidíme, jak rychle k tomu může dojít. V roce 1971, kdy byla dětská úmrtnost vysoká, měly ženy v průměru 7,8 dětí. Poté, co však země učinila velké pokroky v oblasti zdravotní péče, vzdělávání a práv žen, klesla porodnost až na 2,7 dítěte.

Když navíc vezmeme v úvahu, že velká část předpokládaného populačního růstu připadá na Afriku a Asii, je vztah mezi zlepšením zdravotních výsledků a zpomalením populačního růstu mnohem jasnější.

To je však pouze jeden z příkladů synergie mezi různými problémy, kterým čelíme, kdy pokrok v jedné oblasti může znamenat zlepšení v dalších.

Nadnárodky nejsou zdrojem chudoby, ale mohou zvýšit životní úroveň těch nejchudších

Mnoho lidí se domnívá, že velké podniky na celém světě vykořisťují nejchudší lidi na světě a prohlubují nerovnost příjmů, přičemž lidé na vrcholu mají stále větší podíl na zisku. To však stále více neplatí, protože velké podniky stále více přispívají k boji proti celosvětové chudobě.

Jedním ze způsobů, jak to dělají, je vývoj levnějších produktů pro lidi na dně příjmové pyramidy. Vzhledem k pokřivení příjmové rovnosti ve světě patří k této skupině obyvatelstva mnohem větší část populace - jedná se přibližně o čtyři miliardy lidí. To představuje obrovský potenciální trh a příležitost k dosažení zisku při současném zvýšení životní úrovně nejchudších občanů světa.

Skvělým příkladem společnosti využívající tento typ obchodního modelu je společnost Grameenphone, telekomunikační společnost v Bangladéši. V době založení společnosti stály mobilní telefony mnohem více, než byl průměrný roční příjem, ale telefony se chystaly na digitalizaci, což znamenalo, že ceny měly časem výrazně klesnout.

V roce 2006 měla Bangladéš šedesát milionů uživatelů mobilních telefonů, kteří zvýšili HDP země o 650 milionů dolarů. Společnost Grameenphone také investovala 1,6 miliardy dolarů do síťové infrastruktury, což znamená, že peníze vydělané v Bangladéši zůstaly.

Druhým způsobem, jak mohou velké podniky přispět, je filantropie. Revoluce v oblasti vyspělých technologií vytvořila novou generaci technofilantropů, kteří jsou ve srovnání s dřívějšími filantropy mladší, mají mnohem globálnější vizi a obchodní a politické konexe, díky nimž mohou věci skutečně rozhýbat.

Příkladů je celá řada, ale nejvýznamnějším je Bill Gates, zakladatel Gatesovy nadace, jejímž cílem je zlepšit zdravotní péči a bojovat proti extrémní chudobě. Gates již nadaci věnoval 28 miliard dolarů a v roce 2010 spolu s Warrenem Buffettem vyhlásil dárcovský slib, v němž vyzval ostatní miliardáře, aby během svého života věnovali polovinu svého majetku na dobročinné účely.