Hovory k sobě

Marcus Aurelius byl římský císař, který vládl v letech 161-180 n.l. Narodil se v roce 121 n.l. v Římě a byl adoptován císařem Antoninem Piem.

Marcus Aurelius je známý svou filozofickou prací Hovory k sobě" která je považována za jedno z nejvýznamnějších děl stoické filozofie. Tato kniha obsahuje záznamy jeho myšlenek a úvah, které si psal během svých vojenských tažení.

Marcus Aurelius zemřel v roce 180 n.l. během svého tažení proti Germánům.

Seznamte se s filozofií, která byla hnacím motorem Římské říše

Druhé století našeho letopočtu bylo obdobím největšího rozkvětu Římské říše. Po dlouhém období vnitropolitického napětí a nepokojů se Římská říše stabilizovala do období relativního míru a prosperity. Prvních pět císařů tohoto období se nazývá pětice nejlepších císařů a posledním z této pětice byl Marcus Aurelius.

Aurelius nebyl jen císařem, ale také filozofem, který vycházel z tradic řeckého stoicismu, myšlenkové školy, která považovala sebeovládání a klid za způsob, jak překonat negativní emoce.

Díky svým filozofickým úvahám byl nazýván králem filozofů. Jaké byly jeho myšlenky? V těchto kapitolách se dozvíte, co z Aurelia udělalo jednoho z největších stoických filozofů a proč jeho myšlenky ovlivnily spisovatele, jako je John Steinbeck, a politické vůdce, jako je bývalý americký prezident Bill Clinton (který tuto knihu označuje za svou nejoblíbenější).

Logos je pojmem, který zahrnuje uspořádání celého vesmíru

Ve starověku existovaly různé filozofické školy, které se zabývaly řadou různých témat, od přírody až po lidské jednání. Ústředním aspektem těchto starověkých filozofických nauk, které se prolínají napříč různými tématy, byl však pojem „logos“.

Toto označení, které v podstatě znamená „rozum“, používali takoví slavní filozofové jako Hérakleitos a Aristoteles a mělo ústřední význam i pro autora Marca Aurelia.

Podle jeho názoru lze logos vidět všude; tvoří zemi, stromy, dokonce i nás jako lidi. Logos však nedává všemu jen formu, ale také řád.

Pro lidi to znamená, že logos určuje, kdo je kde ve společnosti umístěn a jak by měl být respektován. Je to tedy logos, co určuje, že s otroky by se mělo jednat jako s otroky a že s císaři by se mělo zacházet mnohem lépe.

Proč bychom však měli s tak rozdílným postavením souhlasit?

Protože logos, neměnná podstata života a základní hlavní plán všech událostí, zahrnuje celý svět, a proto představuje ideální způsob, jak jej uspořádat. Logos ve skutečnosti neustále usiluje o to, aby se vesmír vyvíjel tím nejlepším možným způsobem.

A tak i když autor procházel ve svém životě těžkými obdobími, zachovával si přesvědčení, že to vše zapadá do velkorysého plánu, protože vše, co se odehrává, je naprosto správné a nikdo by neměl usilovat o jakoukoli změnu. Proto i když z jeho rodiny většina členů zemřela a jeho impérium ohrožovala povstání, autor zůstal věrný své víře, že vše je tak, jak má být.

Smrt je nevyhnutelná a neměli bychom se jí obávat

Ve starověku byla smrt všudypřítomnou součástí života – dětská úmrtnost byla extrémně vysoká a průměrná délka života velmi nízká. V důsledku toho byl jednou z nejčastěji vyslovovaných obav strach ze smrti.

Autor měl však jiný pohled na věc: nemyslel si, že by se lidé měli smrti bát, protože všechny bytosti, živé i mrtvé, jsou stále součástí logu. Umírání jako takové je vlastně jen odcházení logu z těla, které začalo umírat v okamžiku, kdy se narodilo – když člověk zemře, stává se opět součástí vyššího logu. Odtud je tato esence znovu použita k vytváření nových živých bytostí, které pokračují v tomto nekonečném cyklu.

Navíc smrt přichází právě tehdy, když to logos vyžaduje. Ostatně jelikož logos má vyšší záměry, nemá smysl se bát ničeho z milionu věcí, které by vás mohly zahubit.

Pokud by tedy autorovi bylo souzeno zemřít ve stáří na rakovinu nebo v daném okamžiku na bitevním poli, nemohl by s oběma předurčeními nic dělat. Bylo by zbytečné se obávat něčeho tak nevyhnutelného.

A kromě toho si uvědomoval, že i ti nejskvělejší jedinci umírají. Takže ve chvílích, kdy autor pocítil, že ho závan smrti ochromil, například když přišel o manželku, si neustále připomínal, že každý nakonec zemře. Ať už jste velký císař, filozof jako Platón nebo udatný gladiátor, musíte se smířit se smrtelností, ne žít ve strachu z ní.

Život je příliš krátký na to, abyste marnili čas stížnostmi

Každý může kdykoli zemřít, ať už na infarkt, nešťastnou náhodou nebo prostě stářím. A protože nevíte, kdy nastane vaše smrt, je důležité snažit se být vždy tím nejlepším, čím můžete být.

Nechat se otrávit věcmi, které musíte vykonat, vás jen připravuje o potřebný čas, který byste místo toho mohli využít k prožívání radostnějších chvil. Nikdo by neměl promarnit svůj život stěžováním si na to, jak je život těžký.

Například i když autor nebyl moc rád, když musel vést soudní jednání, konal to s radostí, protože byl přesvědčen, že by neměl strávit ani okamžik svého krátkého života tím, že by si stěžoval na své povinnosti. 

Koneckonců, pokud logos vyžadoval, aby strávil den u soudu, měl by to udělat a nenechat ostatní trpět jeho stížnostmi nebo nefungujícím soudem.

Ale kromě toho, že je náš čas na Zemi omezen, je nutné toho stihnout co nejvíce. Například autor se místo lenošení v posteli do oběda vždy snažil být činorodý.

I když nesnášel lidi, kteří plýtvali jeho časem nezávaznými řečmi a povrchními hádkami u soudu, uznával, že je jeho povinností sloužit velkému plánu, který mu vytyčil logos, i když to znamenalo nechat lidi občas plýtvat jeho drahocenným časem. A v případech, kdy měl chuť to vzdát, si stačilo připomenout svou roli císaře a přítomnost logu, aby se znovu vzchopil.

Uvažujte logicky

Logika je nezbytná – emoce mohou ochromit naše uvažování a způsobit nám zbytečné újmy.

Autor a stoická filozofická škola, jejímž byl oddaným stoupencem, si cenili rozumu a logického vnímání světa nade vše ostatní. Proto považovali klidnou a analytickou mysl za lepší než mysl ovládanou touhami a pocity.

Tento přístup dává smysl, protože v logu jde především o řízení pomocí rozumu a řádu. Je to systém, v němž vše, co se děje, mělo být, a je tedy dobré.

Například když vám shoří dům, můžete to považovat za katastrofu, protože s ním přijdete o všechen majetek – nebo to můžete považovat za přínosné, protože vám vyplatí pojistku na dům. V podstatě podstata jakékoli události závisí na tom, jak ji vnímáte.

Pokud tedy přijmete předpoklad, že logos má dobré důvody pro vše, co se stane, měli byste takovou událost vidět jasně a brát ji takovou, jaká je: nezbytná pro vyšší dobro. Možná vás požár vašeho domu přiměje přestěhovat se do nové čtvrti, kde potkáte osobu, do které se nakonec zamilujete. Nebo můžete peníze z pojištění použít na vysněnou cestu kolem světa, která vám může významně změnit způsob života.

Je však důležité mít na paměti, že lidské emoce ohrožují rozum. Ve skutečnosti posedlost myšlenkou, že máte smůlu, nebo rozhodování na základě tělesných tužeb vytvoří ve vaší mysli takový zmatek, že nebudete schopni vnímat logos jako pravdivou skutečnost.

Právě proto autor nelibě nesl, když ho hnaly emoce, jako je pomsta, nenávist, chtíč a zamilovanost; udržet si klidnou, vyrovnanou a rozumnou mysl bylo pro něj zásadní, aby mohl úspěšně vládnout.

Proto vždy, když se cítil přetažený, meditoval o logu a své roli ve velkém řádu věcí. Tím si mohl připomenout své místo ve vesmíru a najít své klidné a vyrovnané já.