Jak si lidé hrají

Eric Berne byl americký psychiatr a psychoterapeut, který se narodil v roce 1910 v Montrealu a zemřel v roce 1970 v Carmel-by-the-Sea v Kalifornii.

Je známý především díky své teorii transakční analýzy, kterou popsal v knize "Games People Play: The Psychology of Human Relationships" (Jak si lidé hrají). Tato kniha se stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků.

Berne také napsal další knihy, včetně "What Do You Say After You Say Hello?" (Co řeknete až pozdravíte) a "Sex in Human Loving" (Sex v lidském milování).

Berne se stal zakladatelem a prezidentem International Transactional Analysis Association a jeho práce ovlivnila mnoho oblastí, včetně psychoterapie, managementu a vzdělávání.

Psychologie mezilidských vztahů

Přečtěte si vše o dramatech, ve kterých se lidé vyžívají.

Jste účastníky těchto dramat? I když si to možná neuvědomujete, odpověď na tuto otázku je téměř jistě ano.

Po přečtení této knihy byste však měli být schopni porozumět sami sobě i ostatním o něco lépe. Autor čerpá ze svých nepřeberných znalostí lidské duše a mezilidských vztahů a poskytuje čtenáři své široké znalosti o tom, jak rozpoznat dramata, která se neustále objevují, a to v nejrůznějších formách a s nejrůznějšími lidmi.

Každý člověk má tři základní stavy ega: Rodič, Dospělý a Dítě

Možná jste si všimli, že navzdory všeobecnému chaosu v lidském chování v něm lze nalézt určité vzorce.

Autor si toho také všiml.

Při pozorování tisíců lidí vyslovil domněnku, že při vzájemných interakcích lidé jednají z pozice jednoho ze tří stavů ega: Rodič, Dítě nebo Dospělý. Tyto stavy ega zahrnují soubory pocitů, myšlenek a chování a vyvíjejí se v průběhu celého života. To, z jakého stavu ega v daném okamžiku jednáte, závisí na vaší minulosti i na přítomném okamžiku.

Například během dospívání každé dítě napodobuje své vychovatele. Odtud pochází stav ega Rodič. Řekněme, že se na vás maminka rozzlobila, když jste udělali něco špatného, a svůj hněv projevila křikem. Jako dospělí můžete nevědomky převzít tento druh chování a zvýšit hlas pokaždé, když se vaše dítě chová nevhodně. Stav ega Rodič samozřejmě nemusí být jen negativní. Jde jen o nevědomé napodobování vašeho rodiče nebo rodičů.

Pak je tu stav ega Dospělý, tedy zdroj našeho racionálního myšlení. Vyvíjí se, když se naučíte reflektovat své zkušenosti z dětství, a umožňuje vám rozhodovat se na základě toho, co se děje přímo tady a teď. Je to stav, který zpracovává informace a řeší problémy asertivním a logickým způsobem. Objevuje se například, když někoho požádáte, aby přestal chroupat popcorn v kině, nebo když analyzujete porouchaný motor, abyste zjistili, co je třeba opravit.

A konečně tu máme stav Dětského ega. Jde o spontánní způsob bytí, se kterým se rodíme. Je to původ našich emocí, tvořivosti a intimity. Časem však může být Dítě pohřbeno pod egem Rodiče a Dospělého. Je však možné se od těchto vlivů osvobodit a vrátit se ke spontánnosti přirozeného Dítěte.

Za pomoci dětského ega například často jednáme při sexu. Činnosti, kterou nás neučí ani rodiče ani jsme se jí nikde sami nenaučili. Jde o spontánní a kreativní činnost.

Dramata jsou předvídatelné interakce mezi stavy ega

Lidé tedy mají určité stavy ega. To je hezké, ale co teď? Pochopení stavů ega je základním kamenem pro pochopení mnoha druhů dramat, ve kterých se lidé vyžívají.

Kdykoli s někým komunikujete, vystupujete v komunikaci převlečeni za určitý stav ega. Například můžete jednat ze svého stavu Rodiče a váš partner na vás může reagovat prostřednictvím svého stavu Dítěte. Nebo můžete oba komunikovat ze stavu ega Dospělý.

Někdy je to zřejmé, například když káráte partnera za to, že neumyl nádobí (Rodič-Dítě), nebo když s přítelem plánujete výlet (Dospělý-Dospělý). V obou případech je stav ega a účel jasný. Někdy se však zdá, že přicházíte z jednoho stavu ega, zatímco ve skutečnosti jednáte z jiného. A to, co se navenek zdá být účelem, jím vůbec není.

Když se tak stane, jedná se o drama, příp. o hru

Vezměme si muže, který flirtuje se ženou. Na konci večera řekne, že by jí rád ukázal svou sbírku desek. Ona mu odpoví, že desky miluje. I když to zní jako nevinný rozhovor dvou Dospělých, ve skutečnosti jde o dvě Děti, které si užívají spontánnost flirtu. A samozřejmě cíl prohlížení sbírky desek zakrývá skutečný cíl - sexuální styk.

V tomto případě jde samozřejmě o hru a ne o drama, ale to je spíše vájimka potvrzující pravidlo a muž i žena vědí, jakou hru hrají. Ale není to tak vždy. Mnoho dramat se odehrává nevědomě, přičemž ani jeden z aktérů neví, co se děje ani proč k tomu došlo.

Proto se od dramat, které lidi přivádí k šílenství, můžete osvobodit jen tehdy, pokud porozumíte tomu, která dramata brzdí v růstu a klidném životě právě vás.

Některá z dramat nás provázejí po celý život

Když slyšíte slovo "drama", pravděpodobně si představíte něco krátkého, například divadelní hru nebo film. Dramata však mohou trvat mnohem déle a mohou být i smrtelně vážná.

Vezměte si drama Alkoholik. Pokud se podíváte pozorněji, alkoholikovo chování je ve skutečnosti komplexní drama se skrytými motivy a specifickými cíli.

Když alkoholik žádá o pomoc, vypadá to, že jedná jako racionální Dospělý. Nejčastěji však vyzývá ostatní aktéry tohoto dramatu - například své děti nebo partnera - aby se pokusili zastavit jeho pití. Jedná se o vzpurné Dítě. A zatímco ostatní herci vypadají jako Dospělí, kteří s alkoholikem rozumně diskutují, ve skutečnosti hrají roli Rodiče, který Dítěti vynadá, když udělá chybu.

Alkoholik pak dostává to, co celou dobu chtěl. Hněv ostatních lidí, který mu umožňuje přiživovat sebelítost a sebenenávist, což vede k dalšímu pití.

Další hra, kterou můžete hrát celý život, je "Teď tě mám, ty hajzle".

Hlavní postava této hry má obvykle za sebou minulost plnou nevyjádřeného hněvu, který čeká na to, až se uvolní. Aby naplnil svou potřebu zuřit, vyhledává všechny možné drobné druhy nespravedlnosti a využívá jich.

Například když mu třeba instalatér omylem naúčtuje vyšší částku, opravdu se rozzuří, ale ve skrytu duše bude mít radost. Tady má příležitost uvolnit svůj hněv a s radostí bude na nebohého instalatéra hodiny a hodiny křičet o skandálním omylu.

Instalatér se dost možná zasekne ve svém vlastním dramatu a bude se chovat jako zlobivé Dítě, které za své prohřešky vždy zaplatí. Tím udržuje svůj vlastní narativ oběti a dál si drží svůj "důvod" životního neštěstí pevně v rukou.

Manželé si často vyměňují role

Manželství jsou notoricky známa tím, že pokřivují a narušují i ty nejpevnější vztahy, zejména jakmile skončí fáze líbánek. Partneři musí dělat stále více kompromisů a zároveň se snaží najít způsob, jak naplnit své, často protichůdné, potřeby.

Není divu, že naplno propadnou pokušení zahrát si nějaké to drama.

Jedno z dramat, které manželé často hrají, se nazývá "Soudní síň". V tomto případě chodí manželé k terapeutovi, aby pracovali na svém vztahu. Nebo si to alespoň myslí.

Navenek to vypadá, že manželé i terapeut jsou ve stavu ega Dospělý a že společně hledají způsob, jak vyřešit problémy páru. Ve skutečnosti se však jeden z manželů chová jako Dítě a stěžuje si terapeutovi na svého partnera. Pokud je terapeut nezkušený, pak často přebírá roli Rodiče a hodnotí partnerovo chování jako nepřijatelné.

To umožňuje terapeutovi zaujmout pozici morální nadřazenosti a manžel ve stavu Dítěte získá Rodiče na svou stranu, a ten jeho stížnosti potvrdí.

Další hra, kterou manželské páry často hrají, se nazývá "Frigidní manželka".

V této hře žena svého manžela sexuálně provokuje, ale odmítá všechny jeho návrhy. Může například chodit polonahá, ale když on udělá nějaký krok, obviní ho, že je posedlý sexem.

Jaké stavy jsou zde tedy ve hře? Za prvé, žena se sexuálně nabízí, ale ne jako Dospělá. Místo toho se chová jako Rodič a nonverbálně naznačuje: "Můžeš mě políbit, pokud chceš." Manžel pak nadšeně reaguje jako Dítě: "Ano, prosím!", jen proto, aby mu manželka vzápětí zarazila jeho chování jako Rodič: "To je to jediné, co tě zajímá, že?"

Výsledkem tohoto dramatu je manželka, která si upevňuje falešný předsudek vůči mužům, že jsou všichni posedlí sexem, a manžel, který se svou ženou nemá nikdy žádný sex. Hra má však ještě jeden ponurý podtón. Muži v takových vztazích často o sexuální intimitu ani příliš nestojí, proto si už na začátku vztahu vyberou někoho, s kým si budou moci hrát na frigidní manželku.