Lídři jedí poslední

Simon Sinek je americký spisovatel, motivátor a řečník, který se specializuje na oblasti leadershipu, managementu a osobního rozvoje. Narodil se v roce 1973 v Anglii a v současnosti žije v New Yorku. Vystudoval antropologii a kulturologii na City University v Londýně a poté se začal věnovat psaní knih a přednášení.

Jeho nejznámější knihou je Lídři jedí poslední, která se stala bestsellerem a získala mnoho ocenění. V této knize se Sinek zaměřuje na to, jakým způsobem úspěšní lidé myslí a jednají, a jakým způsobem mohou ostatní lidé tuto myšlenku využít k dosažení svých cílů. Sinek také napsal další knihy, jako například Začněte s proč, Nekonečná hra a Objevte své proč.

Simon Sinek je také populárním řečníkem a motivátorem, který přednáší na různých konferencích a setkáních po celém světě. Jeho přednášky jsou plné inspirace a motivace a pomáhají lidem najít svůj vlastní smysl a cíl v životě.

Simon Sinek je tedy nejen úspěšným spisovatelem, ale také inspirativním řečníkem a motivátorem, který pomáhá lidem najít svůj vlastní smysl a cíl v životě.

Shrnutí

„Lídři jedí poslední“ znamená, že se lídři nejprve postarají o své lidi, a teprve poté mohou myslet na sebe. Tým může účinně čelit vnějším hrozbám pouze v případě, že neexistují žádné vnitřní hrozby. Je na lídrech, aby tyto vnitřní hrozby eliminovali. Lídři mají určité výhody, ale musí také plnit povinnosti (chránit svůj kmen).

Úvod

Tato kniha začíná konstatováním, že dnešní školení nejsou o rozvoji lídrů, ale o výchově manažerů. A to jde ruku v ruce s krátkodobou mentalitou, která nebere ohled na dlouhodobou životaschopnost ani na lidi.

Lidská potřeba pocitu bezpečí

Autor používá příklady z armády a bojů, protože podle něj jsou lekce ve scénářích na život a na smrt zřejmější. Říká však, že stejné principy platí všude jinde. Ať už jde o efektivní četu ve válečné mlze nebo úspěšnou firmu na prosperujícím trhu, všechny mají jedno společné: lídři poskytují ochranu shora a lidé dole se starají jeden o druhého.

Zaměstnanci jsou také lidé

Autor říká, že lídři velkých organizací se nedívají na lidi jako na zboží, které má sloužit k růstu peněz, ale peníze vnímají jako zboží, které pomáhá růst jejich lidem.

Na prvním místě je důležité vidět vztah mezi lidmi a penězi z pohledu lidí. Je to nutnost k tomu, aby se lidé o organizaci zajímali. Jakmile dokážete dát lidi na první místo, lidé na oplátku dají vše, co mají, aby pomohli organizaci růst.

Jako lídři, jak říká autor, máme jedinou zodpovědnost – chránit své lidi. A na oplátku se lidé budou chránit navzájem a posouvat organizaci jako celek. Na druhou stranu, když se o nás naši lídři nestarají, je podle autora naší povinností chránit a starat se o sebe navzájem.

Autor může někomu připadat jako idealista. Říká však, že ho nelze obviňovat z idealismu, když organizace, které popisuje, skutečně existují a náhodou se jim daří. Obětovat čísla, abychom zachránili lidi a neobětovat lidi, abychom zachránili čísla.

Sounáležitost

Dále autor představuje koncept kruhu bezpečí. Říká, že svět kolem nás je plný nebezpečí a sil, které se nás snaží brzdit. Kdysi to byli šavlozubí tygři, dnes jsou to konkurenti, měnící se technologie, dodržování termínů a problémy v osobním životě.

V některých organizacích se objevují i hrozby zevnitř vůči jednotlivcům, například propouštění a špatná firemní kultura. Když v organizaci hrozí nebezpečí zevnitř, zaměření jednotlivce se přepne na sebezáchovu. A když k tomu dojde, lidé nedokážou vytvořit jednotný tým, ale budou bránit sebe nebo své menší týmy na úkor celé organizace.

Povinností vedení je pak nastavit vnitřní kulturu, která je prosta hrozeb a bohatá na přátelství.

Při absenci vnitřních hrozeb se lidé nepotřebují chránit a naše vnitřní pohnutky k socializaci a péči o skupinu mohou převládnout. A když efektivní vedení dokáže naplnit svou firmu pocitem sounáležitosti a péče o skupinu, tehdy mohou lidé účinně čelit vnějším hrozbám.