Poučení z historie

Will Durant (1885-1981) byl americký spisovatel, historik a filozof. Narodil se v Massachusetts a studoval na Columbia University. Jeho nejvýznamnějším dílem je série knih The Story of Civilization, kterou napsal společně se svou manželkou Ariel Durant. Tato série zahrnuje celkem 11 knih a pojednává o dějinách lidstva od pravěku až po moderní dobu. Will Durant byl také autorem mnoha dalších knih, včetně The Greatest Minds and Ideas of All Time a The Pleasures of Philosophy. Zemřel v Los Angeles ve věku 96 let.

Ariel Durant (1898-1981) byla americká spisovatelka a historička. Narodila se v New Jersey a studovala na Columbia University. Společně se svým manželem Will Durant napsala sérii knih The Story of Civilization, která se stala jedním z nejvýznamnějších děl v oblasti historie. Ariel Durant také napsala několik knih sama, včetně The Life of Greece a The Life of Reason. Zemřela v Los Angeles ve věku 83 let. Jedna z jejích nejznámějších knih je Poučení z historie, která pojednává o významu studia historie a jejího vlivu na současnou společnost.

Úvod

Proč by svoboda měla vést k větší nerovnosti? Proč průmyslová revoluce zvýšila míru individualismu? To jsou zásadní otázky, které hrají významnou roli v dnešních politických, morálních a ekonomických diskusích. Co kdyby tedy existoval „tahák", který by nám umožnil je zodpovědět?

Ukázalo se, že něco takového existuje – je to historie. Dějiny nejsou jen záznamem toho, co se dosud odehrálo. Jsou skvělým způsobem, jak pochopit, proč a jak se něco stalo, a poučit se z toho. Prostřednictvím přehledu předchozích pěti tisíciletí nás kniha seznamuje s tím, co se osvědčilo, co je přítomné v celé naší historii a jakými novými cestami bychom se mohli vydat.

Vliv geografie na civilizace

Vzpomeňte si na své rodné město. Je blízko řeky, moře nebo jezera? Má dobré železniční spojení? Odpovědi na tyto jednoduché otázky vám o tom místě mohou hodně napovědět.

Geografické podmínky hrají v rozvoji měst velkou roli. A to platí po celou historii lidstva – osadníky vždy přitahovaly řeky, jezera, oázy a oceány. Jednak kvůli vodě a potravinám, které poskytují, ale také kvůli dopravě a obchodu.

Například Mezopotámie. Vznikla z osad založených mezi dvěma velkými řekami, Eufratem a Tigridem a obecně je považována za kolébku lidské civilizace. Prostor mezi řekami umožnil vybudování říší, např. Sumerů nebo Babylóňanů, a rozkvět jejich kultur. 

U řek bylo vybudováno i mnoho dalších říší: starověký Egypt byl nazýván darem Nilu a starověký Řím vyrostl díky Tibeře, Arnu a Pádu.

Geografické podmínky se však mohou měnit. Extrémní klimatické podmínky donutily nespočet civilizací k přesunu a u jiiných způsobily úpadek. Civilizace mohou upadat, pokud je nedostatek deště, jako se stalo v některých částech Střední Asie. Když je deště mnoho, jako se to stalo v některých částech Střední Ameriky, džungle může zarůst a zadusit celá města.

Technologie však snížila důležitost geografických parametrů. Jako příklad se dá použít vliv zdokonalování přepravní technologie, kdy je civilizace méně ovlivňována geografickými faktory.

Auta, vlaky a zejména letadla výrazně usnadnily přepravu zboží. Obchodní cesty nejsou vázány na řeky nebo moře, jestliže letadla mohou přepravovat zboží přímo nad našimi hlavami.

Proto s rozvojem automobilů, vlaků a letadel začalo klesat obchodní zvýhodnění zemí, jako je Anglie nebo Francie. Ztratily velkou výhodu plynoucí z rozsahu pobřeží, naopak zemím jako Rusko, Čína a Brazílie již nestojí v cestě obrovská rozloha jejich pevniny.

Život je soutěž a lidé se nerodí sobě rovní

Vybírali jste si někdy v dětství při hodinách tělocviku týmy? Pravděpodobně jste se snažili získat do svého týmu co nejvíce sportovně nadaných lidí. Dějiny jsou, stejně jako hodiny tělocviku, ze své podstaty soutěživé a ne každý má stejné předpoklady.

Soutěživou povahu jsme zdědili po svých předcích. Pro ně bylo přežití otázkou boje a zabíjení a tento sklon k násilí nám předali.

Lidé také dokáží vzájemně spolupracovat, ale spolupráce ve společnosti existuje jen proto, že dává skupině konkurenční výhodu. Ve skupinách, jako jsou rodiny, komunity nebo národy, pracujeme proto, že nám to umožňuje soutěžit s jinými skupinami.

Státy jsou tudíž skupiny lidí, které se zorganizovaly, aby se mohly chránit před jinými státy. A přestanou bojovat pouze tehdy, když se spojí a stanou se členy ještě větší ochranné skupiny.

Naše soutěživá povaha s sebou přináší několik věcí. Nejprve si musíme uvědomit, že nerovnost je přirozená a k jejímu snížení může dojít pouze za cenu ztráty svobody.

Genetika propůjčuje různým lidem různé fyzické a duševní silné stránky a slabiny. Tréninkem se můžeme zdokonalovat, ale naše geny se nikdy nezmění. To znamená, že každý člověk má nerovné postavení už od narození.

S tím, jak se společnost stává složitější, se naše vrozená nerovnost ještě prohlubuje. Složité společnosti mají větší poptávku po lidech se specializovanými schopnostmi. Znamená to, že jediným způsobem, jak vytvořit větší rovnost, je omezit svobodu. Zamysleme se nad tím, proč to tak je.

Čím jsou lidé svobodnější, tím jsou si méně rovní, protože svoboda umožňuje některým lidem získat nespravedlivou ekonomickou převahu. V devatenáctém století například Anglie a Spojené státy přijaly ekonomickou politiku laissez-faire, podle níž vláda zasahovala do ekonomiky co nejméně. V tomto období se míra nerovnosti mezi lidmi dramaticky zvýšila.

Rozvoj civilizace nesouvisí s rasou

Čím to je, že Evropa umožnila rozkvět tak technologicky vyspělých společností? V průběhu dějin se mnoho bělochů domnívalo, že díky své rase jsou vrozeně inteligentnější. Ale civilizace není produktem rasy. Je to produkt geografie.

Joseph Arthur, hrabě de Gobineau, francouzský aristokrat a spisovatel, obecně považovaný za otce moderního rasového myšlení, věřil, že lidé různých ras mají od přírody odlišné fyzické a duševní schopnosti. Byl přesvědčen, že árijská rasa je nadřazená všem ostatním a je zodpovědná za vytvoření civilizace.

Gobineau tvrdil, že samotné výhody plynoucí z prostředí nemohou vysvětlit vznik civilizace. Původní obyvatelé Severní Ameriky přece měli stejně příznivé podmínky jako staří Egypťané. Psal také, že ani samotné politické instituce civilizaci nevytvořily, protože starověké Řecko mělo demokratický systém a Egypt monarchistický.

Podle Gobineaua tedy civilizaci určovala pouze rasa a pouze bílá rasa ji mohla vytvořit. Domníval se také, že bílá civilizace degeneruje, když se běloši mísí s jinými rasami: běloši ve Spojených státech byli nadřazeni, protože se nemísili s původním obyvatelstvem, na rozdíl od evropských osadníků v Latinské Americe.

Tyto argumenty lze snadno vyvrátit. Vyspělé kultury existovaly ve všech částech světa. Čína měla vysoce rozvinutou civilizaci dávno před Egyptem nebo Římem a velké civilizace Inků, Mayů a indiánů ve Střední a Jižní Americe jsou dobře zdokumentovány.

Ve skutečnosti měla velká část starořecké a římské civilizace kořeny dále na východě. Ve druhém tisíciletí před naším letopočtem čerpalo starověké Řecko z Malé Asie (dnešní Turecko). Tato kultura se pak přenesla k Římanům.

Jsme produktem kultury a doby

Je těžké si představit, že bychom se ztotožnili s lidmi, kteří žili ve starověkých kulturách; prostě se nám zdají zásadně odlišní. V průběhu dějin se však lidská povaha moc nezměnila. Vždy byla produktem kultury, v níž jsme vyrůstali.

Evoluce nám říká, že za ty tisíce let, co obýváme planetu, se lidská povaha pravděpodobně trochu změnila, ale naše základní instinkty – jíst, spát a rozmnožovat se – zůstaly stejné. To jen technologie se radikálně změnily.

Kdyby do našeho moderního světa přicestoval v čase někdo ze starověkého Řecka, byl by nám fyzicky dost podobný, ale kulturně by se dramaticky lišil. Lidská evoluce je sociální, nikoli biologická.

V průběhu dějin prošel náš druh velkým množstvím ekonomických, politických, intelektuálních a morálních změn. Nezapomeňme ovšem, že kulturní prostředí určuje naše sociální chování. Pokud by tedy dítě mohlo být adoptováno ze starověkého Řecka do současné Francie, vyrostlo by a chovalo by se jako současný občan Francie.

Jak tedy dochází ke kulturním inovacím? Jako výsledek pokusů a omylů. Inovativní jedinci vkládají do společnosti nové myšlenky, a pokud se většině lidí líbí, následují je. Pokud ne, jsou tyto myšlenky zavrženy.

Prorok Mohamed inspiroval lidi natolik, že se jím založené náboženství stalo největším na světě. Napoleon, Marx a Lenin jsou dalšími příklady osobností, které změnily běh společenských dějin. Některé myšlenky, jako ty Mohamedovy, ve společnosti zůstaly, zatímco jiné, jako Napoleonovy, byly nakonec opuštěny.