Projekt Štěstí

Gretchen Rubin je americká spisovatelka a blogerka, která se specializuje na témata jako štěstí, produktivita a osobní rozvoj. Narodila se v Kansasu a vystudovala Yale Law School. Předtím než se stala spisovatelkou, pracovala jako právnička a novinářka.

Je autorkou několika bestsellerů, včetně knihy Projekt Štěstí, která se stala mezinárodním fenoménem. Rubinova práce se zaměřuje na to, jak najít štěstí a smysl v každodenním životě a jak dosáhnout svých cílů.

Její knihy jsou plné praktických rad a inspirace, které pomáhají čtenářům žít plnohodnotnější a šťastnější život. Rubinova práce byla přeložena do více než 30 jazyků a její blog má miliony návštěvníků z celého světa.

Hledejte štěstí a najděte ho - ve všech oblastech života

Otázkou štěstí se lidstvo a filozofové zabývají již tisíce let. Aristoteles prohlásil, že štěstí je „summum bonum“ neboli hlavní dobro života - že je smyslem a cílem celé lidské existence. Co je však štěstí a jak ho můžeme dosáhnout?

Aby se k této otázce přiblížila, ponořila se Gretchen Rubinová do výzkumu a obrátila se na nejvýznamnější myslitele, psychology, spisovatele, intelektuály a badatele, aby jí poskytli množství nápadů na toto téma. Když k tomu přidala své osobní zkušenosti, došla k tomuto poznání: štěstí má mnoho aspektů. Ale víme, kdy jsme šťastní, a existují způsoby, jak štěstí posílit.

S tímto vědomím zahájila svůj projekt štěstí. Během jednoho roku věnovala každý měsíc jiné oblasti života, ve které se snažila zvýšit úroveň svého osobního štěstí.

Obzvlášť velký potenciál pro zvýšení štěstí viděla v následujících oblastech života a myšlení:

• Sociální vztahy (partneři, děti, přátelé),
• Strukturování času (práce, zábava, koníčky),
• Vyhlídky / úhel pohledu / perspektiva (základní postoj, uvažování o věčnosti),
• Peníze a vitalita.

Její projekt štěstí sice nepřinesl stoprocentně slunné dny, ale podařilo se jí zajistit různé ostrůvky štěstí a položit základy pro další okamžiky štěstí díky malým, konstruktivním krokům, jako je dobrý pohybový režim, lepší systém řízení času a vyváženější každodenní život s rodinou.

Na této cestě zažila mnoho zajímavých věcí o sobě samé. Držela se předem stanovených základních principů, které jí umožnily především snížit negativní pocity. Protože, jak Rubinová zjistila, nešťastnými nás obvykle činí naše vlastní pochybení. Jakmile si přestala vytvářet své pocity na základě svého sklonu sekýrovat a pomlouvat, hromadit zbytečnosti a věnovat příliš málo pozornosti svému zdraví, byla následně šťastnější.

Rubinová ve své knize popisuje, co tvořilo její osobní nárůst štěstí a jak to můžeme aplikovat na svůj vlastní život.

Na cestě ke štěstí: dávejte si dobrá předsevzetí a dělejte malé kroky

Vzhledem k tomu, že lidem lépe vyhovuje pracovat na konkrétních cílech než na abstraktních věcech, jako je být šťastný, dala si Gretchen Rubinová konkrétně formulovaná a měřitelná předsevzetí a požadavky, kterých se po celou dobu projektu držela. Sloužily jí jako univerzální zásady, jimiž se řídila v každé z fází experimentu, do něhož se pustila.

Rubinová věděla, co jí snadno zkazí náladu, a snažila se těmto věcem pomocí svých předsevzetí vyhnout. Tím, že si dávala pokyny jako „Udělej to hned!“ a „Buď sama sebou!“, doufala, že dosáhne pozitivních pocitů ve všech typech situací. Základní příležitost k většímu pocitu štěstí viděla například v tom, že bude jednoduše plnit úkoly, jakmile nastanou (místo aby je odkládala), a bude si při každém dalším kroku i nadále věřit.

V souvislosti s těmito obecnými zásadami, které nashromáždila v průběhu svého života, si uvědomila několik věcí. Ty si pak neustále opakovala v každé fázi svého projektu - bez ohledu na to, zda usilovala o profesní výzvu nebo o větší harmonii v rodinném životě.

Například věty jako „Lidé si obvykle všímají tvých chyb méně, než si myslíš“, „Nemusíš být dobrý ve všem“ nebo „Na tom, co děláš každý den, záleží víc než na tom, co děláš jednou za čas“, jí pomáhaly udržet si koncentraci, když se věci zvrtly, a neztratit ze zřetele svou cestu ke štěstí.

Nakonec si Rubinová uvědomila, že právě malé kroky a okamžiky štěstí jí skutečně pomohly dosáhnout vytoužené změny. S heslem „Změňte svůj život“, aniž byste měnili svůj život, chtěla dosáhnout co největší míry štěstí z těch nejvšednějších situací. Místo toho, aby při hledání štěstí opustila společnost a odstěhovala se do deštného pralesa nebo zcela převrátila svůj život naruby, chtěla se prostě stát o něco šťastnější a spokojenější s životem, který už vedla.

Uvolněte svou životní energii: buďte aktivní a zbavte se požíračů energie

Je nesporné, že energie a vitalita jsou základními faktory spokojenosti se sebou samým. Pocit fyzické a duševní kondice nám ke štěstí stačí. A pocit energie nás nutí věnovat se dalším aktivitám, například sportu nebo společenským událostem, které zase vytvářejí okamžiky štěstí. Proto bylo „více energie“ hlavní prioritou Rubinina projektu štěstí.

Co však vytváří energii? Možná to zní banálně, ale je to tak: dostatek spánku, vyvážená strava a fyzická aktivita. Nedostatek spánku oslabuje náš imunitní systém a paměť a zpomaluje náš metabolismus. Aktivity na čerstvém vzduchu naopak zvyšují naši energetickou hladinu a pomáhají nám zlepšit myšlení. Je prokázáno, že světlo prospívá psychice a stimuluje produkci serotoninu a dopaminu, dvou hormonů zodpovědných za pocity štěstí.

Pouhá desetiminutová procházka přináší příliv energie, ale ještě účinnější je ujít každý den 10 000 kroků. Za tímto účelem si Rubinová pořídila krokoměr a začala si ho hlídat, díky čemuž se cítila aktivnější, protože si vědomě dodávala energii. A každý den si dopřávala vzrušení z toho, že opět splnila svůj limit kroků.

A co spotřebovává energii? Rubinová zjistila, že jí velkou část energie vysává harampádí, které už dlouho leží a čeká, až ho uklidí, a jen se stále více a více hromadí. Jedna studie tvrdí, že pravidelné třídění nepotřebných věcí ušetří až 40 procent domácích prací. Rubinová se proto začala zbavovat nepotřebných věcí, jejichž pouhá existence jí přidělávala práci: oblečení, které nenosila, zbytečných (reklamních) dárků, „špatných nákupů“ nebo duplikátů.

Stejně důležité je zbavit se mentálního balastu. Když nedokončené úkoly dlouho odkládáme, nakonec nás pronásledují, vyvolávají v nás pocit neuspokojení a okrádají nás o energii. Rubinová zjistila, že vyškrtnutí věcí - jako je například objednání se na odloženou prohlídku nebo nastavení zálohovacího systému pro její počítač - ze seznamu úkolů jí přináší malé přírůstky štěstí, které vyžadují jen velmi málo úsilí.

Důkladné uspořádání věcí je neobyčejně uspokojující, protože nepořádek, ať už doslovný, nebo obrazný - nás vždy vyčerpává.

Pro harmonický vztah na sobě pracujte: zabráníte tak negativním zážitkům

Rubinová ve svém výzkumu zjistila následující: vztahy šťastných lidí trvají déle. A funguje to i obráceně: harmonické vztahy nastavují standard pro štěstí, které pociťujeme i jinde v životě.

Rubinová založila část svého projektu věnovanou manželskému štěstí na dvou základních poznatcích o vztazích:

Za prvé: Nemůžete změnit svého partnera, můžete pracovat pouze na sobě. A za druhé: Na tom, co děláte každý den, záleží víc než na tom, co děláte jednou za čas.

Proto se snažila držet si špatné návyky a zdroje zbytečných hádek osobně pod kontrolou.

Když si uvědomila, že její tendence sekýrovat a zatěžovat manžela svými stížnostmi je vyčerpávající, rozhodla se, že na něj už nebude přenášet tolik negativních pocitů a že se bude snažit chovat obecně příjemněji. Hrubé poznámky a rozčilená obvinění nahradila pro něj neutrálně vyslovenými jednoslovnými připomínkami typu „odpadky“ nebo „garáž“ a všimla si, jak moc to zvedlo její vlastní náladu.

Kromě toho si osvojila slova francouzského spisovatele Pierra Reverdyho, který kdysi řekl, že neexistuje nic takového jako láska, ale spíše jen důkazy lásky. Právě o to se pokusila během jednoho týdne, kdy praktikovala extrémní laskavost, aniž by za to něco žádala. Tím, že svého manžela překvapovala drobnými gesty a projevy uznání, které dělala, aniž by za to očekávala pochvalu či poplácání po zádech, udělala šťastným nejen svého manžela, ale i sebe.

Podle studií je potřeba nejméně pěti pozitivních činů, aby se ve vztahu vyvážil jeden negativní čin. Je to proto, že negativní zážitky a pocity se obecně zakořeňují rychleji a hlouběji než ty šťastné. S ohledem na to bychom se měli snažit omezit ty negativní, abychom ve vztahu uvolnili místo pozitivním zážitkům.

Abychom toho dosáhli, měli bychom se naučit „správně bojovat“, tj. nenechat se strhnout zásadními debatami o všech chybách, které údajně dělá ten druhý. Velká část toho, abychom byli spolu šťastní, souvisí s tím, že se nebudeme brát jako samozřejmost a budeme neustále zkoumat, jak se k partnerovi chováme.

Štěstí se přenáší na ostatní: když se baví naše děti, bavíme se i my

Mnoho dospělých říká, že děti jsou největším zdrojem štěstí v jejich životě. Rubin je považuje za druh štěstí, který nevidíme v konkrétním okamžiku, ale v dlouhodobém horizontu. Aby toto štěstí podpořila, rozhodla se v rámci svého projektu být ke svým dvěma dcerám něžnější a více si s nimi hrát.

Rubinová si dala dvě předsevzetí: kontrolovat emocionální výbuchy směřující k jejím dětem a zdržet se jejich peskování. Její strategie? Když se chováme šťastně, jsme šťastní. Někomu, kdo se - podobně jako Rubinová - snadno rozčílí a rozčiluje se nad dětským chováním, by prospělo, kdyby si každé ráno zpíval a choval se, jako by měl tu nejlepší náladu. Tím se můžeme nakazit dobrou náladou a začít tak svůj den. Nalezení humoru v našich problémech - například tím, že místo výčitek uděláme vtip - rozjasní náš každodenní život.

Stejně jako mnoho jiných rodičů měla Rubinová tendenci přemlouvat své děti, aby věřily, že by se opravdu měly koupat (což je těžce nenáviděná činnost) nebo že sundávání ponožek není zdaleka tak hrozné, jak si myslí, a určitě je neopravňuje k záchvatům pláče. Místo toho se Rubinová snažila brát pocity svých dětí vážně a vzít je na vědomí tím, že říkala věci jako: „Ponožky se těžko sundávají, že?,“ nebo zapisovala jejich přání.

Zjistila také, že jí dělá radost, když se s dětmi zapojí do časově náročných výtvarných projektů nebo dlouhých her - tedy do věcí, kterým se předtím vždy vyhýbala. Příprava dětské narozeninové oslavy nebývá pro rodiče zrovna nejzábavnější, ale oslavy dělají jejich dětem radost, což se následně promítá do nálady samotných rodičů. V tomto duchu Rubinová vnímala volné hodiny se svými dcerami jako chvíle přispívající ke štěstí.

Lepší vztahy s dětmi jí také pomohly shodit spoustu stresu v každodenním životě. A celkově ji to učinilo šťastnější, protože se zbavila pocitu, že je bezohledná matka.