Skuteční umělci nehladoví

Mýtus hladovějícího umělce

„Větší nebezpečí pro většinu z nás nespočívá v tom, že si stanovíme příliš vysoký cíl a nedosáhneme ho, ale v tom, že si stanovíme příliš nízký cíl a dosáhneme svého.“

Tato slova pronesl před více než půl tisíciletím Michelangelo Buonarroti, muž, kterému se již za jeho života říkalo „Božský“ (Divino), a muž, který je všeobecně považován za jednoho z největších umělců v dějinách lidstva – ne-li za úplně největšího. Michelangelo byl něčím víc a je spolu se svým současníkem Leonardem da Vincim považován za archetyp renesančního člověka. Michelangelo byl například – ačkoli to není tak známé – také jedním z největších básníků své doby a podle mnohých se jeho jemné a hluboké sonety řadí spolu se Shakespearovými k vrcholným básnickým počinům v dějinách. V jednom z nich Michelangelo říká, že ho jeho umění zanechalo „chudého, starého a pracujícího jako sluhu jiných“. Nic překvapivého, že? Koneckonců není mnoho umělců, o kterých byste si mysleli, že dosáhli něčeho víc po materiální stránce, a proto obraz Carla Spitzwega „Chudý básník“ mnohým připadá jako dokonalé vyobrazení každodenního boje spisovatele.

Šokující je, že – jak nám připomněla Virginia Woolfová v knize Vlastní pokoj – tomu tak není: mnoho umělců v historii bylo ve skutečnosti docela bohatých. A Michelangelo (ten, který sám sebe označoval za chudého sluhu) – jak v roce 2002 zjistil Rab Hatfield – patřil k těm nejbohatším a mohl se pochlubit majetkem přesahujícím v dnešních penězích 30 milionů dolarů.

Pointa Jeffa Goinse? Příběh o hladovějícím, strádajícím umělci je mýtus – většinou ho napsali bohatí umělci.

Pravidla nové renesance

Již v úvodu své knihy Jeff Goins dává najevo, že kolem nás probíhá nová renesance, která již zrodila prosperující umělce. Chcete se stát jedním z nich? Je to snadné! Stačí vyvrátit staré mýty – a začít se řídit těmi novými.

Zde jsou zásady, kterými se řídí každý prosperující umělec – pravidla nové renesance:

1. Hladovějící umělec věří, že umělcem se musíte narodit. Prosperující umělec ví, že se jím musíte stát.

2. Hladovějící umělec se snaží být originální. Prosperující umělec vykrádá ty, kteří ho inspirují.

3. Hladovějící umělec věří, že má dostatek talentu. Prosperující umělec se učí u mistra.

4. Hladovějící umělec je ve všem tvrdohlavý. Prosperující umělec je tvrdohlavý ve správných věcech.

5. Hladovějící umělec čeká, až si ho někdo všimne. Prosperující umělec si pěstuje mecenáše.

6. Hladovějící umělec věří, že může být kreativní kdekoli. Prosperující umělec jde tam, kde se již tvůrčí práce odehrává.

7. Hladovějící umělec pracuje vždy sám. Prosperující umělec spolupracuje s ostatními.

8. Hladovějící umělec dělá svou práci v soukromí. Prosperující umělec tvoří na veřejnosti.

9. Hladovějící umělec pracuje zadarmo. Prosperující umělec vždy pracuje za něco.

10. Hladovějící umělec prodává příliš brzy. Prosperující umělec vlastní svou práci.

11. Hladovějící umělec ovládá jedno řemeslo. Prosperující umělec jich ovládá mnoho.

12. Hladovějící umělec pohrdá potřebou peněz. Prosperující umělec vydělává peníze, aby mohl tvořit umění.

Nastavení mysli

„Ke svému umění přistupujeme nejprve myslí, až potom rukama,“ píše Goins v krátkém úvodu první části knihy Skuteční umělci nehladoví. A pokračuje ve vysvětlování: „Všichni si vytváříme myšlenkové vzorce a omezující přesvědčení, které nám brání být v životě tam, kde chceme být, a tvůrčí práce není výjimkou. Zde na tyto překážky upozorníme přímo a osvojíme si nové způsoby myšlení, abychom přestali hladovět a začali tvořit. Musíme ovládnout své myšlení.“

Umělcem se nerodíte

„Umělci se rodí, ne tvoří.“ Toto tvrzení je staré (přinejmenším) jako Římská říše. V čem je problém? Není to pravda. Ve skutečnosti se umělcem může stát každý: psaní, malování, hudba – to všechno jsou dovednosti (stejně jako mnoho dalších), které lze získat.

Vezměme si například Johna Grishama. Jak dobře víte, je právníkem z povolání a spisovatelem z vlastní volby. Zajímavé je, že právě díky tomu druhému se stal všeobecně známým a milionářem. Grisham začal svou kariéru tím, že denně věnoval pouhou hodinu napsání asi jedné stránky své první knihy. O tři roky později se z této knihy stal jeho první román „...a je čas zabíjet“, který byl tak neatraktivní, že jej 40 nakladatelů odmítlo, než se nakonec dostal na pulty ve skromném nákladu 5 000 výtisků. Grisham se nevzdal a napsal další román Firma. Rázem se o Grishamovi začalo mluvit a brzy poté, co se z románu Firma stal úspěšný hollywoodský film s Tomem Cruisem v hlavní roli, jeho sláva vystřelila až do oblak. Je to zajímavý paradox. Muž, který nebyl povoláním spisovatel, vymyslel nejpopulárnější žánr moderní doby: právnický thriller. Možná to má něco společného s Grishamovou schopností spojit znalosti ze dvou nesourodých oborů. Dokážete to také? To je vaše cesta k velikosti. (A nezapomeňme, že i k bohatství.)

Přestaňte se snažit být originální

„Nezralí básníci napodobují, zralí básníci kradou,“ napsal T. S. Eliot v roce 1920. A více než dvě desetiletí před ním jiný člověk, W. H. Davenport Adams, chválil Alfreda Tennysona za jeho „asimilační metodu, kdy přejímá obraz a vnuknutí od předchůdce a zapracovává je do své vlastní skvělé látky.“ Tuto techniku zrekapituloval ve „skromném kánonu“: „Velcí básníci napodobují a zdokonalují, zatímco malí kradou a kazí.“ Možná jste toto rčení slyšeli v jiné verzi (nesprávně připisované Picassovi) – „Dobří umělci kopírují. Velcí umělci kradou.“ Ale nejdůležitější podstata téhle myšlenky je, že originalita neexistuje, ti nejoriginálnější umělci pouze vylepšují starší vize a návrhy.

„Nevědět o tom, co se stalo před tvým narozením,“ napsal kdysi Cicero, „znamená zůstat stále dítětem.“ Tak jím nebuďte! Naučte se vše, co je třeba vědět, a využijte to. Postmodernismus není nic jiného než jen schválená krádež.

Učedník u mistra

Než se Michelangelo stal slavným, nebyl ničím jiným než skromným žákem slavného florentského umělce, dnes známého především jako jeho učitel, jistého Domenica Ghirlandaia. Zajímavé je, že právě tak začíná většina velkých uměleckých kariér: učednictvím. „Než se staneme mistry,“ píše Goins, „musíme se nejprve stát učedníky.“ A ani později není na škodu požádat o jednu či dvě rady. Jak říká Atul Gawande: Chcete být v něčem skvělí? Najděte si kouče!

Zapřáhněte svou tvrdohlavost

Většina umělců však není skromná. Ve skutečnosti jsou pravým opakem: tvrdohlaví a houževnatí ve svém vidění světa. To je druhá část vaší mysli, kterou potřebujete kultivovat, pokud se chcete stát mistrem: až přijde ten správný čas, ukončete své učednictví a pokuste se zpřetrhat vazby na staré pořádky. A co je důležitější, vytrvejte ve své vizi. Jestliže Grishamův první román odmítlo 40 nakladatelů, Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho ne méně než 122! A příběh J. K. Rowlingové už znáte, že? Víte, proč Grisham, Fitzgerald a Rowlingová uspěli? Protože byli (jak říká Jeff Bezos) „tvrdohlaví ve vizi“ a „pružní v detailech“.

Trh

Jakmile si ujasníte své myšlení, je čas pustit se na trh, „místo, kde se z nás stávají profesionálové a kde se učíme, jak to funguje v reálném světě.“ Pokud to uděláme dobře, říká Jeff Goins, lidé vám budou nejen věnovat pozornost, ale budou vám i platit.

Pěstujte si mecenáše

Pokud jste někdy četli původní verzi Popelky od Charlese Perraulta, pak už víte, že kromě plytkého disneyovského poselství, že vnitřní krása a půvab přebije fyzický vzhled, je tu ještě jedno, zajímavější: „Bezpochyby je velkou výhodou mít inteligenci, odvahu, dobré vychování a zdravý rozum. Tyto a podobné vlohy pocházejí pouze z hůry a je dobré je mít. Avšak ani ty vám nemusí přinést úspěch, pokud nemáte štěstí.“ Ať se vám to líbí, nebo ne, takhle funguje skutečný svět!

Všichni máme rádi a milujeme takové osobnosti, jako jsou Elvis Presley nebo Johnny Cash, ale v žádném případě bychom je neznali, kdyby nebylo chlápka jménem Sam Phillips, amerického hudebního producenta. „Nebýt jeho,“ vtipkoval kdysi Cash, „možná bych ještě pracoval na bavlníkovém poli.“ Elvis Presley, Roy Orbison, Jerry Lee Lewis – ti by asi řekli něco podobného. Poučení? Nečekejte, až si vás někdo všimne. Pěstujte si mecenáše, kteří se postarají o vaši viditelnost.

Připojte se ke scéně

Už jsme vám nejednou říkali, že trn mezi růžemi krásně voní, ale růže mezi trny uvadá. Nuže, to je podstata další lekce Jeffa Goinse: Nemůžete být kreativní kdekoli, ale pouze tam, kde se již kreativní práce odehrává. To první vyžaduje obrovské množství disciplíny a pevné vůle, to druhé je promění v každodenní rituál. Génius se nerodí izolovaně a navíc génius plodí génia. Proč? Protože tam, kde je shluk kreativních jedinců, je také hojnost hlubokých a smysluplných diskusí. Ať už mluvíme o starověkých Aténách, nebo o předválečné Vídni, ať už jde o meziválečnou Paříž, nebo o zmíněné Silicon Valley, to, co podněcuje tvůrčí mysl, je vždy scéna.

„Nejdůležitějším faktorem úspěchu vaší kariéry,“ řekl Jeffu Goinsovi vysokoškolský profesor Richard Florida, „je místo, kde se rozhodnete žít.“

Spolupráce s ostatními

Nechte nás hádat: Jste nový Shakespeare, nový Michelangelo, velký osamělý génius, jehož vizi nemůže nikdo na této planetě pochopit? A všechny ty Beyoncé světa jsou pouhé krásné tvářičky, které jsou považovány za hudební génie, přestože se na jedné jediné písni podílelo více než 15 autorů? Je to tak? Pak se velmi mýlíte. Většina velkých umělců v historii alespoň jednou v životě spolupracovala s jedním nebo dvěma dalšími umělci a mnozí jiní mnohem vícekrát a s mnohem více lidmi. Shakespeare i Michelangelo jsou často považováni za nesrovnatelné se svými současníky ve svých dovednostech a intelektuálních schopnostech, ale z nějakého důvodu tito dva pánové tento názor nesdíleli. Naopak: oba spolupracovali se svými přáteli, když to jejich projekty vyžadovaly.

„Nejlepší práci neděláme sami,“ píše Goins. A to proto, že „kreativita není osamělý vynález, ale společná tvorba.“

Praxe na veřejnosti

Mýtus: Géniové tvoří o samotě a o své dílo se podělí se světem, až když jsou hotovi. Fakt: Velké tvůrčí mozky v historii tvořily na veřejnosti a zdokonalovaly své dílo prostřednictvím sdílení a zpětné vazby. Ve skutečnosti je nesdílení své práce jednou z nejhorších věcí, které můžete udělat (jak pro sebe, tak pro ty, kteří přijdou po vás), a podle samotného Edgara Allana Poea vděčíme za mýtus osvíceného umělce něčemu, čemu se říká „autorská ješitnost“.

„Často jsem si říkal, jak zajímavý článek do časopisu by mohl napsat každý autor, který by chtěl – to znamená, který by mohl – podrobně popsat krok za krokem proces, jímž některá z jeho skladeb dospěla ke svému konečnému bodu,“ napsal Poe ve své Filozofii básnické skladby. A nyní máme způsob, jak to udělat. Říká se tomu blogování a není to jen nahlédnutí do tvůrčího procesu. Je to samotný tvůrčí proces.

Peníze

„Máme-li jako umělci prosperovat,“ píše Jeff Goins, „nemůžeme pouze přežívat. Musíme se svými výtvory uživit. To znamená, že v určitém okamžiku musíme mluvit o penězích, o kterých se nám obecně mluví nepříjemně.“

Hladovějící umělec se tomuto tématu vyhýbá jako křesťan ďáblu, ale prosperující umělec ví, že obchod je součástí umění a i nad penězi musí mít umělec kontrolu. Tady je návod, jak na to.

Nepracujte zadarmo

Mnoho umělců bohužel považuje za dostatečné potěšení z toho, že něco tvoří – není to přece práce, když se při ní alespoň kapku nezapotíte, nebo ano?

„Když se sejdou bankéři na večeři, diskutují o umění,“ napsal kdysi ironicky Oscar Wilde. „Když se sejdou umělci na večeři, diskutují o penězích.“

Je faktem, že člověk potřebuje peníze, protože je potřebuje každý. A ještě jistějším faktem života je, že když pracujete zadarmo, žádné peníze nedostanete. Tak s tím přestaňte. Začněte si své práce vážit tak, jak si jí vážil Michelangelo. Peníze přijdou samy.

Vlastněte svou práci

Toto je velmi důležité. Žijeme v kapitalistickém světě a každý chce s minimálním úsilím dosáhnout co největšího zisku. Jinými slovy, nikdo ve skutečnosti nemá zájem na tom, aby vám dal peníze jen tak. To je důvod, proč existují takové věci jako stáž (neboli práce zdarma) a také důvod, proč existují takové věci jako „doživotní práva“ nebo „nájemní autoři“. Od toho se držte dál. Vlastněte svou práci – nikdy nevíte, kolik peněz vám může v budoucnu přinést. Jen si představte, o kolik peněz by Jim Hanson přišel, kdyby souhlasil s prodejem práv na svou loutku psa Rowlfa, když mu za ně společnost Purina nabízela 10 000 dolarů! Hanson naštěstí na takový obchod nepřistoupil a pokračoval ve vytváření loutek, které mu vynesly mnohonásobně vyšší částku.

Diverzifikujte své portfolio

„Devatero řemesel, desátá bída“ – staré rčení, které vystihuje náš současný postoj k mistrovství. Jednoduše řečeno: pokud fušujete do více řemesel, pak jste pravděpodobně špatní ve všech. Jak však již dávno poznamenali Marx a Sartre, toto tvrzení nemůže být dále od pravdy a je produktem systému, ve kterém žijeme – nikoliv přirozenosti člověka. Jak to, že Michelangelo a Leonardo da Vinci, Galileo Galilei a Benjamin Franklin dokázali vyniknout v tolika věcech? „Člověk dokáže všechno, když chce,“ napsal v 15. století Leon Battista Alberti. Měl pravdu. Je nová doba, a pokud chcete mít větší šanci uspět, musíte ovládat více řemesel než jedno. A také: vaše mysl má ráda dobrodružství. Takže budete také šťastnější.

Vydělávejte peníze na tvorbu umění

Marxe jsme zmínili výše – je čas ho citovat: „Spisovatel musí vydělávat peníze, aby mohl žít a psát, ale v žádném případě nesmí žít a psát proto, aby vydělával peníze.“ Co to znamená? Jednoduše řečeno: Musíte vydělávat peníze, abyste mohli tvořit umění, nic víc a nic míň. Jak jednou řekl Steven Pressfield: „Peníze v mém světě existují proto, abych si za ně koupil další sezónu.“ „Každá sezóna, kterou vytvoříte, místo abyste se lopotili s hledáním práce, je výhra,“ dodává Jeff Goins, „a časem se tyto sezóny sčítají. Čím více peněz máte, tím více času máte, a čím více času máte, tím více umění můžete vytvořit.“ Tak jednoduché to je.