Kreativita

Mihaly Csikszentmihalyi je maďarsko-americký psycholog, který se narodil v roce 1934 v Itálii. Studoval na univerzitách v Itálii, Švýcarsku a USA a získal doktorát z psychologie na univerzitě v Chicagu. Je známý pro svou práci na téma kreativity a toku, což je stav, kdy se člověk plně soustředí na činnost a zapomíná na okolní svět.

Csikszentmihalyi je autorem několika knih, včetně Kreativita: Flow a psychologie objevování a vynalézání a Flow: O štěstí a smyslu života. Jeho práce byla přeložena do více než 20 jazyků a získala mnoho ocenění.

Csikszentmihalyi je také zakladatelem a ředitelem Quality of Life Research Center na Claremont Graduate University v Kalifornii. Je členem Americké akademie umění a věd a Evropské akademie věd a umění.

Jeho práce ovlivnila mnoho oblastí, včetně psychologie, managementu, vzdělávání a umění. Csikszentmihalyi je stále aktivním výzkumníkem a přednáší na univerzitách po celém světě.

Úvod

Kreativita je o zachycení okamžiků, kvůli kterým stojí za to žít. Cílem autora je nabídnout pochopení toho, co k těmto okamžikům vede, ať už je to vzrušení umělce u stojanu nebo vědce v laboratoři, aby bylo možné poznatky využít k obohacení života lidí. Csikszentmihalyi vychází ze 100 rozhovorů s výjimečnými lidmi, od biologů a fyziků přes politiky a podnikatele až po básníky a umělce, a také ze svého třicetiletého výzkumu na toto téma, a na základě své slavné teorie zkoumá kreativní proces. Rozebírá například myšlenky, proč jsou tvůrčí jedinci často považováni za sobecké a arogantní a proč je zmučený génius do značné míry mýtus. A co je nejdůležitější, jasně vysvětluje, proč je třeba kreativitu pěstovat a proč je nezbytná pro budoucnost naší země, ne-li světa.

Zažili jste někdy situaci, kdy se vám zdálo, že nápady a řešení plynou z vaší mysli bez námahy, že každý váš krok je přirozený a dokonalý? To je tvůrčí neboli kreativní flow (česky plynutí neboli proudění), stav, který většina kreativních lidí pociťuje při své nejlepší práci.

I když možná víte, jaký je to pocit být kreativní, je však úplně jiný problém kreativitu skutečně vysvětlit a zjistit, odkud vlastně pochází.

Kreativita se odehrává v rámci systému

Proces, při kterém člověk přichází s novým nebo inovativním nápadem, nazýváme kreativitou. Co je však přesně zdrojem kreativity?

Někteří lidé se domnívají, že kreativita pramení poněkud magicky z nitra každého člověka, ale je to jistě složitější. Kreativitu do značné míry čerpáme ze svého okolí.

Zamyslete se nad tím. Pokud se kreativita objevuje jednoduše z ničeho nic, proč přesně bylo italské město Florencie kolem roku 1400 takovým ohniskem kreativity?

Nebyla to jen náhoda, že mezi lety 1400 a 1425 byla Florencie epicentrem italské renesance. Město finančně vzkvétalo, mecenáši umění podněcovali řemeslníky ke zkoumání a vytváření stále větších uměleckých děl.

V této době vznikla velká umělecká díla západní civilizace, například bronzové dveře florentské křtitelnice od Lorenza Ghibertiho nebo mohutná kopule florentského dómu, kterou navrhl Filippo Brunelleschi.

Období renesance ilustruje skutečnou povahu tvořivosti v tom smyslu, že tvořivost se v podstatě odehrává v rámci systému tvořeného doménou, oborem a člověkem.

Doména je široká kategorie, v níž se kreativita vyskytuje, například v matematice nebo hudbě.

V rámci domény je obor, který zahrnuje osoby, jež jsou odborníky v dané oblasti. Tito jedinci slouží jako strážci domény a určují, které nové myšlenky by měly či neměly být do domény zařazeny.

Například v doméně výtvarného umění se obor skládá z učitelů umění, kurátorů muzeí a vládních kulturních agentur.

Jednotlivá osoba je poslední složkou systému. Ke kreativitě dochází tehdy, když jednotlivec použije metody dané domény (například matematický vzorec nebo mollovou stupnici) k vytvoření něčeho nového (například nové hypotézy nebo hudebního díla) a tento nový produkt je přijat strážci domény.

Určité osobnostní rysy usnadňují kreativitu

Co zvyšuje pravděpodobnost, že bude člověk kreativní? Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď, přesto některé osobnostní rysy usnadňují kreativitu více než jiné.

Někteří lidé mohou mít genetické předpoklady nebo dokonce fyzické nadání, které podporuje zájem o určitou oblast již v raném věku, a raný zájem o danou oblast je pro kreativitu klíčový. Například člověk, který je obzvláště citlivý na barvy a světlo, může mít větší sklony k malování.

Člověk také potřebuje přístup k určité oblasti, což často závisí na štěstí. Výhodu mohou mít lidé, kteří se narodili v bohaté domácnosti, mají přístup ke vzdělání a k dalším kreativním osobnostem.

Přesto je přístup k oboru stejně důležitý. I když člověk vytvoří něco skvělého, může mít problém získat uznání za svou práci, pokud mu v daném oboru chybí ty správné konexe.

Proto například hudba Johanna Sebastiana Bacha nebyla široce známá, dokud skladatel Felix Mendelssohn jeho dílo znovu neobjevil a nepropagoval několik desetiletí po Bachově smrti.

Kreativní lidé také bývají složité osobnosti, což často vede ke konfliktům mezi různými osobnostními rysy. Vnitřní konflikt u kreativních osobností je běžný.

Někteří kreativci bývají například chytří a naivní zároveň. Skladatel Wolfgang Amadeus Mozart byl hudební génius, ale měl také hravou, téměř dětskou osobnost.

Kreativní lidé jsou také často současně introverti i extroverti. Potřebují čas o samotě, aby se mohli věnovat svému řemeslu, ale zároveň cítí touhu podělit se o své nápady se světem.

Společné rysy kreativity

Kreativita je složitý proces. Například vědec nepřijde na geniální objev stejným způsobem jako umělec, který vytvoří nezapomenutelné dílo.

Ačkoli neexistuje jediný vzorec, který by platil pro kreativní proces ve všech oblastech, některé společné rysy existují. Obecně lze kreativní proces popsat v pěti krocích.

Prvním krokem je příprava, kdy se kreativec ponoří do problému nebo myšlenky.

Druhým krokem je inkubace, kdy se nápady rozvíjejí, aniž by si kreativec tento proces plně uvědomoval.

Třetím krokem je prozření neboli "aha!" moment, kdy se nový nápad vynoří na povrch vědomí.

Poté kreativec vstupuje do období hodnocení, kdy se musí rozhodnout, zda je jeho vhled cenný a stojí za to ho realizovat. Posledním krokem je rozpracování, kdy kreativec svůj nápad uvede do praxe.

Stále je možné vytvořit něco kreativního, aniž by bylo nutné provést přesně tyto kroky, ale nejčastěji kreativní vhled vzniká tímto způsobem.

Třemi hlavními zdroji kreativních nápadů jsou osobní zkušenost, kreativní doména a kreativní obor.

Výtvarní umělci a spisovatelé často čerpají svou kreativitu z osobních zkušeností – z emocí, jako je láska nebo úzkost, nebo z životních událostí, jako je narození nebo smrt. Například básníci Anthony Hecht a Hilde Dominová často zaznamenávali své inspirace tím, že si zapisovali své každodenní zážitky.

Doména je velkým zdrojem kreativní energie. Kreativní lidé často dostávají nápady, když nesouhlasí s převládající myšlenkou své domény a snaží se proti ní vzbouřit.

Lidé z oboru také inspirují ke kreativitě. Velký vliv na myšlení kreativce mají učitelé, spolužáci, spolupracovníci a mentoři. Například vědci se neučí jen z knih – nápady a inspiraci čerpají také ze seminářů a workshopů.

Kreativní lidé zažívají flow

Co motivuje kreativní lidi k další práci? Z rozhovorů s kreativními lidmi, jako jsou spisovatelé, hudebníci a vědci, autor zjistil, že většina kreativních lidí dělá kreativní práci, protože je baví.

Radost, kterou kreativní člověk při práci pociťuje, se nazývá flow. Autor uvádí, že v rámci prožitku flow existuje devět prvků, tři z nichž prozkoumáme podrobněji.

Za prvé, ve stavu flow máte v každém kroku jasné cíle. Když jste ve flow, víte, co je třeba udělat. Hudebník ví, které tóny má zahrát, a horolezec téměř bez přemýšlení ví, které kroky má udělat.

Stejně tak vědec, který významně přispěl do svého oboru, má jasné cíle, jak vyřešit určité problémy. Zná mezery ve svém oboru a chce je odstranit.

Zadruhé, kreativní člověk získává okamžitou zpětnou vazbu, když je ve stavu flow. Hudebník všemi smysly slyší, zda jsou jeho noty správné, a horolezec instinktivně cítí, zda jsou jeho pohyby správné.

Kreativní lidé si také umí dávat účinnou zpětnou vazbu. Vědec Linus Pauling, který získal Nobelovu cenu za chemii, řekl, že rozdíl mezi kreativně produktivním a neproduktivním člověkem spočívá ve schopnosti vyhodnotit své nápady a oddělit dobré od špatných.

Za třetí, stav flow zkresluje vnímání času kreativního člověka. Hodina cvičení na housle může umělci ve stavu flow připadat jako pouhých pět minut.

Básník Mark Strand kdysi o kreativním procesu řekl: "Jde o to být jím tak nasycen, že neexistuje žádná budoucnost ani minulost, je to jen prodloužená přítomnost...".