Nová Země

Eckhart Tolle je světoznámý duchovní učitel a autor bestsellerů, který se narodil v Německu a v současnosti žije v Kanadě. Jeho knihy, jako například Moc přítomného okamžiku, Nová Země a Ticho promlouvá se staly mezinárodními bestsellery a byly přeloženy do více než 30 jazyků.

Tolle se proslavil svým jedinečným přístupem k duchovnosti, který zdůrazňuje význam přítomného okamžiku a uvědomění si vlastního vnitřního stavu. Jeho učení pomáhá lidem najít vnitřní klid a štěstí a překonat stres a úzkost.

Tolleho knihy jsou často doporučovány jako inspirativní a praktické průvodce pro každodenní život. Jeho učení se stalo populárním po celém světě a Tolle je často zván k přednáškám a seminářům po celém světě.

Zlepšete svět tím, že porazíte své ego

Když sledujete zprávy, je těžké nepropadnout depresi ze všech konfliktů a katastrof, které sužují skupiny lidí po celém světě.

I když je ve společnosti spousta věcí, které se zlepšují, zdá se, že s lidstvem obecně není něco v pořádku – naše věčné násilí a chamtivé ničení.

Co je tedy základní příčinou všech těchto konfliktů a neustálého utrpení? Odpověď, jak zjistíte, se nachází v naší mysli.

Tím, že se příliš zabýváme buď minulostí, nebo budoucností a děláme si příliš velké starosti, nás naše ego ovládá a odvádí od skutečného štěstí a naplnění přítomného okamžiku. Stručně řečeno, pokud překonáme své ego, můžeme vytvořit lepší svět.

Jako lidstvo jsme krutí k sobě navzájem i naší planetě

Většina lidí říká, že žijeme v šílené, zdrcující době. Jeden z nejznámějších indických mudrců, Ramana Maharši, kdysi řekl, že „mysl je mája“. V hinduismu slovo mája označuje formu kolektivní duševní nemoci.

Ve skutečnosti se většina starověkých náboženství shoduje na tom, že dysfunkce, dokonce šílenství, tvoří velkou část našeho přirozeného způsobu života.

Buddhismus tuto myšlenku formuluje jinak a popisuje přirozený stav mysli jako dukkha, tedy stav utrpení a bídy. Buddha považoval stav dukkha za základní součást lidské přirozenosti.

V křesťanství pojem hřích v překladu ze starořečtiny Nového zákona znamená „minout cíl“. Hřešit tedy znamená minout smysl lidské existence.

A přesto se zdá, že navzdory výrazným úspěchům lidstva v oblasti umění, medicíny a techniky jsme stále poznamenáni šílenou, ničivou silou – bez ohledu na to, zda ji nazýváme utrpením, šílenstvím nebo hříchem.

Lidé 20. století totiž vytvořili i byli svědky nejstrašnějších, systematizovaných metod ničení, od bomb a kulometů až po jedovatý plyn. Takový vývoj vedl k masovému zabíjení v sovětském Rusku a k brutálnímu režimu Rudých Khmérů v Kambodži, který byl zodpovědný za vyvraždění čtvrtiny obyvatel země.

I dnes takové násilí, chamtivost a nenávist pokračují, a to nejen mezi námi, ale i vůči jiným živočišným druhům, a dokonce i vůči samotné zemi. Ničíme lesy, znečišťujeme vzduch a vodu a týráme a zabíjíme zvířata v továrních chovech.

Ačkoli se mnoho náboženství snažilo nabídnout způsoby, jak těmto zjevně velmi lidským sklonům čelit nebo je zmírnit, žádné z nich neobjevilo způsob, jak násilí zastavit.

Jaké je tedy řešení? Čtěte dál a uvidíte.

Náboženství není lékem na destruktivní návyky lidí, řešení musí být zcela nové

Lidé se vždy pokoušeli zlepšit společnost prostřednictvím myšlenek, jako je komunismus – příklad filozofie inspirované dobrými, i když poněkud donkichotskými úmysly.

Přesto komunismus jako organizační princip selhal, protože lidé, kteří se snažili tuto novou společnost vést, neměli patřičný stav vědomí a schopnost změnit sami sebe.

Jako vodítko nám stále slouží trvalá moudrost starověkých náboženských učitelů, od Buddhy až po Lao-c', autora Tao te-ťingu. Mnohá z těchto učení však byla současníky těchto učitelů i následujícími generacemi nesprávně pochopena nebo překroucena.

K těmto naukám byly často přidávány myšlenky, které neměly s původním poselstvím nic společného, a někteří učitelé byli zesměšňováni a zabíjeni – nebo někdy naopak dokonce uctíváni jako bohové.

Tímto způsobem se původní poselství laskavosti, pokory a jednoty mohlo překroutit v náboženství nenávisti a rozdělení – a stát se součástí samotného šílenství, které se snažilo původně vyléčit. Vzhledem k tomu, že Ježíš hovořil o empatii a laskavosti, je šokující, že se pod praporem křesťanství mohla odehrávat tak brutální období, jako byly křížové výpravy a španělská inkvizice.

Zoufalé hledání způsobu, jak se zbavit destruktivních návyků, je vidět i na tom, jak žijeme dnes. Je ironií, že právě tento vzorec ohrožuje samotné přežití lidstva.

Pokrok ve vědě a technice jen urychlil naši schopnost ničit sebe i naši planetu a zvětšuje problémy, které vytváří egoistická lidská mysl.

Ačkoli otroctví a mučení byly vždy součástí lidských dějin, 20. století a jeho cyklus brutality zvýšily to, co je v sázce, na neudržitelnou úroveň. Potřebu zásadní změny v našem jednání a způsobu života ve světě lze jednoduše vyjádřit slovy: „Vyvíjej se, nebo zemři.“