Čtyřhodinový pracovní týden

Timothy Ferriss je americký podnikatel, autor a řečník. Narodil se v roce 1977 v East Hamptonu v New Yorku. Vystudoval na Princetonské univerzitě a získal titul z oboru vědy, technologie a společnosti.

Ferriss je známý pro své knihy, které se zaměřují na osobní rozvoj, produktivitu a zdraví. Jeho nejznámější knihou je Čtyřhodinový pracovní týden, která se stala mezinárodním bestsellerem a byla přeložena do více než 30 jazyků. Timothy Ferriss je taky autorem dalších bestsellerů, například Čtyřhodinové tělo, Nástroje titánů a Kmen mentorů.

Kromě psaní knih se Ferriss věnuje také podcastingu a vlastní podcast The Tim Ferriss Show, který se zaměřuje na rozhovory s úspěšnými lidmi z různých oblastí.

Ferriss je také investorem a poradcem v oblasti technologií a startupů. Spolupracoval s mnoha významnými firmami, jako jsou například Uber, Facebook a Twitter.

Jeho práce a knihy pomáhají lidem po celém světě dosáhnout úspěchu a naplnit svůj potenciál. Timothy Ferriss je inspirací pro mnoho lidí a jeho práce má velký vliv na současnou společnost.

Naučte se vyhradit si čas na důležité věci ve svém životě

Chcete pracovat osm hodin denně, pět dní v týdnu, dokud vám nebude sedmdesát a nebudete takřka příliš staří na to, abyste si mohli užívat těžce vydobytého důchodu? Nebo byste raději pracovali jen čtyři hodiny týdně, odkudkoli na světě, a za měsíc vydělali tolik, co v současnosti za rok?

Ačkoli se to může zdát jakkoli bláznivé, zkrátit pracovní týden téměř na nulu není jen nesplnitelný sen. Autor to dokázal a vy můžete také. 

V roce 2004 autor natolik intenzivně pracoval, že trpěl syndromem vyhoření a byl nucen si dát pauzu, což se ukázalo jako prospěšné. Během této pauzy procestoval celý svět a uvědomil si, že může s minimálním úsilím provozovat výnosné podnikání odkudkoli. A díky tomuto poznání se zařadil mezi novodobé zbohatlíky.

Novodobí zbohatlíci, subkultura vyznačující se mobilitou a finanční svobodou, nejsou nijak omezeni svou prací. Na rozdíl od tradičních boháčů, jinak známých jako pozemková šlechta, kteří byli často vázáni na konkrétní místo majetkem a paláci, jsou noví zbohatlíci zámožní cestovatelé, kteří mají svůj čas zcela pod kontrolou. Nenarodili se jako boháči, ale dosáhli svého jmění díky automatizaci svých příjmů a vývoji žádaného produktu.

Pro novodobé boháče znamená bohatství pocit přepychu tady a teď

Mnoho lidí obětuje svůj život vidině zaslouženého důchodu. Každé ráno chodí do práce, osm hodin dřou za stolem a sní o tom vzdáleném dni, kdy si odpracují svoji dobu a budou si moci konečně užívat odpočinku s margaritou na sluncem zalité pláži.

Autor takové lidi nazývá odkladači, protože odsouvají svůj skutečný život. Místo toho, aby žili naplno teď, pracují až do úmoru a ukládají si peníze stranou do budoucna. Jistě, mohou si našetřit velkou částku – ale jakákoli výše peněz nestojí za to, aby celý svůj život věnovali jenom práci.

Stačí si vzpomenout na Marka, se kterým se autor seznámil při letu z Las Vegas. Mark působil jako ztělesnění úspěchu: muž, který řídil kasina, benzinové pumpy a obchody se smíšeným zbožím a který nyní nosí masivní diamantový prsten a pravidelně utrácí přes 500 000 dolarů za výlety do Vegas. Ale Mark byl vnitřně vyčerpaný a bez života. Žádná z jeho prací ho netěšila a jeho dvě bývalé ženy mu přinášely stejně pramalou radost jako jeho současná choť.

Místo toho, aby žil příjemný život, odkládal svůj život a protrpěl třicet let v nenáviděném zaměstnání, aby si mohl žít jako velkostatkář.

Ale je tu něco zásadního. Člověk nemusí být milionářem, aby mohl žít jako milionář.

Novodobí boháči (NB) si uvědomili, že ten správný okamžik k uskutečnění svých snů je právě teď. Vědí, že věci, které si většina lidí spojuje s milionáři – rozsáhlé cestování, extravagantní koníčky, možná komorník, v podstatě znamenají dvě věci: více svobody a více volného času. Přesto je možné mít tyto věci i bez milionového bankovního konta. Ve skutečnosti lze obojího dosáhnout relativně snadno.

Flexibilita a mobilita jsou pro život v přepychu klíčové. Jsou předpokladem pro to, abyste mohli dělat, co chcete a kdy chcete, a ani jednoho z toho nelze dosáhnout standardním čtyřicetihodinovým pracovním týdnem.

Určete si vlastní pravidla a hoďte negativní přesvědčení přes palubu

NB odmítají konvence pracovního světa. Namísto dřiny v kanceláři zvyšují příjmy a zkracují pracovní dobu pomocí vzorce DEAL, který znamená:

Definice

Eliminace

Automatizace

Liberalizace

Definujte své cíle

Chcete-li se připojit k NB, musíte nejprve změnit svůj přístup k práci. To znamená nově definovat své cíle. Se vší pravděpodobností jsou vaše současné cíle více v souladu s běžnými cíli odkladačů – ale pokud se chcete připojit k NB, budete to chtít do budoucna změnit.

Začněme odchodem do důchodu. Pro většinu je odchod do důchodu světlem na konci tunelu, zaslíbeným dnem svobody. NB tuto myšlenku odmítají; místo toho střídají fáze intenzivní práce s mini-důchody – krátkými prázdninami v délce dvou týdnů až dvou měsíců, během nichž buď zcela relaxují, nebo se věnují něčemu zábavnému, například se učí šermovat.

Další chybou, kterou dělají odkladači při stanovování cílů, je, že začínají s malými cíli, místo aby si stanovili velké, „nesplnitelné“ cíle. Protože každý začíná s malými cíli, je konkurence nejtvrdší na základní úrovni. Zato na vyšší úrovni je to prořídlé; málokdo se odváží myslet v širších souvislostech, a proto je někdy snazší dosáhnout „nerealistických“ než „realistických“" cílů.

Například pro svůj podnik snáze získáte 1 000 000 dolarů než 100 000 dolarů, protože o „realistickou“ částku usiluje více konkurentů.

Zní vám to jako zveličování nebo prostě jako nesmysl?

Inu, autor jednou vyzval třídu studentů na Princetonské univerzitě, aby se pustili do zdánlivě nemožného úkolu. Ten, kdo by vymyslel nejgeniálnější způsob, jak kontaktovat velmi slavnou osobu ,někoho jako Beyoncé nebo Baracka Obamu, a nechat ji odpovědět na tři otázky, by vyhrál bezplatnou cestu kolem světa.

Zájem projevilo dvacet schopných a inteligentních studentů. A všichni selhali.

Ale je tu jedna věc: neuspěli, protože se o to ani nepokusili. Všichni se toho úkolu tak zalekli, že nepodnikli vůbec nic. Kdyby jeden z nich poslal autorovi útržek papíru s několika čmáranicemi, musel by tomu studentovi dát cenu, protože taková byla pravidla, která stanovil.

Tento „nerealistický“ cíl byl tedy překvapivě snadno dosažitelný díky chybějící konkurenci a totéž platí pro mnoho dalších takových cílů.

A v neposlední řadě nečekejte na ideální okamžik, kdy opustíte práci a vstoupíte do řad NB – ten nikdy nepřijde. Čekat znamená bát se udělat skok do neznáma, bát se něčeho zdánlivě nemožného. Pokud však chcete žít neomezeným životním stylem milionáře, budete si prostě muset věřit a odhodlat se k tomu.

Výkonnost má být účinná

Pokud jde o skutečnou produktivitu, méně znamená více.

Na konci devatenáctého století si italský ekonom Vilfredo Pareto všiml něčeho, co se týkalo rostlin hrachu na jeho zahradě: přibližně 80 procent hrachu bylo vyprodukováno 20 procenty lusků.

Tohoto poměru si všiml i jinde. Asi 80 procent půdy v Itálii vlastnilo 20 procent obyvatel – stejných 20 procent, kterým patřilo asi 80 procent bohatství země.

Co to má společného s vámi? Inu, pokud jste na tom podobně jako kdysi autor, pak zhruba 80 procent vašeho pracovního výkonu je výsledkem pouhých 20 procent vašeho úsilí.

Tuto skutečnost zakrývá standardní osmihodinová pracovní doba. Většina zaměstnanců musí pracovat osm hodin, a tak místo aby se zaměřili na produktivitu, kladou důraz na aktivitu. Vyřizují si došlou poštu, hrají si s telefonem, chodí namyšleně z pracovní kóje do pracovní kóje. A ten, kdo vypadá nejzaměstnaněji, často dostane přidáno, protože ve většině firem je čas strávený v práci jediným měřítkem výkonu.

Ale asi 80 procent tohoto každodenního shonu je prakticky zbytečných.

Lidé obecně dávají přednost výkonnosti, tedy co nejúspornějšímu dokončení veškeré práce, bez ohledu na to, jak je nepodstatná, před efektivitou, tedy účinným splněním klíčových úkolů. Podomní prodejce může být výkonný, ale nikdy nebude efektivní; mohl by prodávat své zboží jinými prostředky, například poštou nebo e-mailem, a soustředit se na jiné, důležitější úkoly.

Mějte na paměti, že trávení spousty času prací nemusí nutně znamenat, že se věnujete správným úkolům, ani že je plníte dobře. Právě naopak; jak nás učí Parkinsonův zákon, čím více času máme na splnění úkolu, tím více času nad ním strávíme. Pokud tedy máme na odevzdání závěrečné zprávy z projektu hodinu, dokončíme ji za hodinu. Máme-li na to celé odpoledne, zabere nám to čtyři hodiny.

NB určí a upřednostní 20 procent úkolů, které přinesou 80 procent výsledků, a tyto úkoly splní v co nejkratším čase. Tímto způsobem maximalizují efektivitu, omezují zbytečné činnosti a zvyšují takto své příjmy.

Eliminace

Ušetřete čas tím, že budete dodržovat informační půst a eliminujete rušivé vlivy.

Poté, co jste použili Paretův princip a začali se soustředit na oněch klíčových 20 % úkolů, je čas přejít k další části vzorce DEAL: eliminaci.

Jedním ze způsobů, jak zúžit počet úkolů, je zvážit důležitost každé činnosti a položit si otázku: „Byl bych spokojený, kdybych jako jediný dokončil dnes právě tento úkol?“

To vám pomůže eliminovat časově náročná přerušení úkonů, která vám brání dokončit úkol bez přestávky. Snad nejnákladnějším druhem těchto přerušení jsou časové ztráty neboli úkoly, které můžete vynechat bez negativních následků. Mezi ty nejčastější patří surfování po internetu, odpovídání na nedůležité e-maily a vedení telefonních hovorů a schůzek.

Vezměme si schůzky. Pořádání schůzek má smysl opravdu jen tehdy, když je třeba učinit důležité rozhodnutí, a i tehdy by měl být stanoven program jednání a konkrétní časový limit. Dále, pokud máte pocit, že by vaše přítomnost byla zbytečná, jednoduše schůzku vynechejte.

Ve stejném duchu by se rozhovory týkající se obchodu neměly změnit v bezúčelné žvanění, ale měly by se co nejrychleji stočit k danému tématu. K tomu pomáhá nahradit otázku „Jak se máte?“ otázkou „Co pro vás mohu udělat?“ nebo zahájit rozhovor větou „Bohužel mám jen dvě minuty času.“

Dalším způsobem, jak stanovit priority klíčových úkolů, je držet důslednou informační dietu. Konzumace médií může být velmi rozptylující, proto zkuste praktikovat selektivní nezájem – to znamená nepřijímat žádné informace, které se netýkají vaší práce nebo pohody.

Nejlepším způsobem, jak začít, je držet týdenní „mediální půst“, během kterého nebudete číst žádné noviny ani časopisy a zdržíte se také surfování po internetu. Místo toho požádejte dobře informovaného kolegu, aby vás během polední pauzy pět minut informoval o světových událostech, nebo večer požádejte partnera, aby vás seznámil s novinkami dne.

Nemusíte také číst všechny knihy o odborných tématech. Vyhledejte raději odborníka, který dokáže složitý obsah prezentovat během krátkého semináře a rychle zodpovědět vaše otázky. Tím ušetříte spoustu času a také dosáhnete lepších výsledků, protože znalosti budou přehledné a stručně prezentované.