Ego je váš nepřítel

Ryan Holiday je americký spisovatel, podnikatel a marketingový stratég. Narodil se v roce 1987 v Kalifornii a v současnosti žije v Austinu v Texasu. Vystudoval univerzitu Kalifornie v Riverside, kde získal titul bakaláře v oboru politologie.

Je autorem několika bestsellerů, včetně knihy Ego je váš nepřítel, která se stala mezinárodním fenoménem. Další jeho známé knihy jsou Growth hacker marketing a Klíčem je klid.

Holiday je také zakladatelem a ředitelem marketingové agentury Brass Check, která se specializuje na online marketing a public relations. Spolupracoval s řadou významných klientů, včetně společností American Apparel, Google a Complex Media.

Jeho práce byla publikována v řadě prestižních médií, včetně The New York Times, The Wall Street Journal a Forbes. Holiday je také častým hostem v podcastech a televizních pořadech, kde sdílí své znalosti a zkušenosti v oblasti marketingu a podnikání.

Ryan Holiday je nejen talentovaný spisovatel, ale také inspirativní osobnost, která dokáže motivovat a vést lidi k úspěchu. Jeho knihy jsou neocenitelným zdrojem informací pro každého, kdo se zajímá o digitální marketing a podnikání.

Úvod

"Zatímco učebnice dějepisu jsou plné příběhů o posedlých vizionářských géniích, kteří s naprostou, téměř iracionální silou přetvářeli svět k obrazu svému, zjistil jsem, že dějiny tvoří také lidé, kteří na každém kroku bojovali se svým egem, vyhýbali se záři reflektorů a upřednostňovali své vyšší cíle před touhou po uznání." – z prologu knihy.

Mnozí z nás trvají na tom, že hlavní překážkou plnohodnotného a úspěšného života je okolní svět. Ve skutečnosti se nejčastější nepřítel skrývá uvnitř nás – naše ego. Na počátku naší kariéry brání učení se a rozvíjení talentu. S úspěchem nás může zaslepit před našimi chybami a zasít budoucí problémy. Při neúspěchu umocňuje každou ránu a ztěžuje nápravu. V každé fázi nás ego brzdí.

Umírněné, zdravé ego je často rozhodující pro úspěch v životě. Umožňuje nám zapojit se do konkurenčního boje, přesvědčit ostatní o svých silných stránkách a překonat své dosavadní úspěchy. Až příliš často se však stává, že když zažijeme úspěch, naše ego se nafoukne. Naše vnímání se může zakalit, když se naše sebevědomí povznese nad pohled ostatních. Můžeme nabýt takového sebevědomí, že se přeceníme a nakonec na to doplatíme.

Zkrocení naší pýchy je tedy zásadním krokem, ale jak to udělat?

V tomto shrnutí se dozvíte, odkud se ego bere a jak vám může zablokovat cestu k úspěchu. Osvojíte si strategie, jak ovládnout své ego, znovu získat pokoru a vzdát se vyhledávání chvály ve prospěch jejího sdílení s ostatními.

Ego miluje uznání ostatních

Jak se říká, činy řeknou víc než slova. Ale pokud je to pravda, proč se rádi cítíme populární nebo když se nám dostává pochvaly od druhých, a to i za věci, které jsme neudělali?

Za to můžeme poděkovat svému egu.

Ego je touha získat slávu a uznání, aniž bychom vykonali dobré skutky, které jsou nutné k tomu, abychom si je zasloužili. I když uznání může být výsledkem úspěchu, mnoho lidí se snaží stát se slavnými dříve, než úspěchu dosáhnou.

Vezměme si příběh bývalého amerického prezidenta Ulyssese S. Granta, kdysi známého generála americké armády. Po americké občanské válce kandidoval na prezidenta a zvítězil. Grant byl sice v armádě oblíbený, ale v politické sféře neměl mnoho zkušeností. Jeho touha získat nejvyšší politickou funkci navzdory nedostatku zkušeností činí z Granta dokonalý příklad egoisty.

Na rozdíl od ega se ambice opírají o pevný základ skutečných úspěchů. Vezměme si opačný příklad Williama Tecumseha Shermana, generála sloužícího v armádě po boku Granta. Sherman byl ve své funkci také úspěšný, ale na rozdíl od Granta nebyl egoista.

Když se blížil konec druhého funkčního období Abrahama Lincolna, Grant a další egoističtí vojenští velitelé byli odhodláni využít své pověsti k tomu, aby se prosadili v politice a ucházeli se o roli prezidenta. 

Sherman byl naproti tomu ambiciózní. Zatímco egoisté se honí za slávou, ambiciózní lidi žene vůle vyniknout ve svém oboru bez ohledu na to, zda jim za jejich úspěchy někdo gratuluje a oslavuje je.

Během rozhovorů s Lincolnem se ukázalo, že Sherman prostě nemá zájem stát se prezidentem. Raději dál tvrdě pracoval ve svém oboru – vojenském velení. Byl odhodlán být úspěšný, aniž by se soustředil na získání uznání, a také věděl, že úspěch v jedné oblasti nemusí nutně znamenat, že jej lze přenést i do jiných.

Je vždy co se učit

Starořecký filozof Epiktétos kdysi řekl: „Je nemožné, aby se člověk naučil to, co si myslí, že už zná." To souvisí s naším egem. Naše ego nám říká, že jsme příliš chytří na to, abychom se naučili něco nového, a i když je tento předpoklad nezlomný, můžeme ho překonat, pokud se naučíme pokoře.

Jedním ze způsobů, jak můžeme ovládnout své ego, je myslet na sebe jako na studenty, kteří se nikdy nepřestávají učit. I když jste v tom, co děláte, neuvěřitelně dobří, vaše ego vás může snadno ovládnout. Tomu můžete zabránit tím, že si budete připomínat, že vždy existuje někdo, kdo je lepší než vy.

Třeba kytarista Kirk Hammett. V roce 1980 ho Metallica požádala, aby se připojil k jejich kapele, kde by mohl vyniknout jeho hudební talent. Hammett však věděl, že i když se právě stal členem jedné z nejslavnějších rockových kapel všech dob, ještě se nic nenaučil. Hammett se stal žákem světoznámého kytarového virtuosa Joea Satrianiho a díky tomu mohl své kytarové dovednosti posunout na zcela novou úroveň.

Díky spolupráci s nesmírně talentovaným vrstevníkem si Hammett dokázal zachovat pokoru, což je jeden z nejlepších způsobů, jak své ego omezit.

Pokud si chcete připomenout, že se máte stále co učit, můžete si najít vysoce kvalifikovaného mentora. Spolupráce s někým talentovanějším však není jediným způsobem, jak zůstat při zemi; můžete se také stát učitelem.

Tuto strategii uplatňuje odborník na bojová umění Frank Shamrock. Ten je přesvědčen, že aby bojovníci zůstali pokorní, musí se nejen učit od těch nejlepších a trénovat s vrstevníky na jejich dovednostní úrovni, ale měli by také věnovat čas tréninku začátečníků. To bojovníkům umožňuje poznat celé spektrum úrovní dovedností v jejich sportu a zároveň udržet své ego na uzdě.

Pýcha nás ohlušuje a oslepuje

Představte si, co by se stalo, kdyby si někteří z největších světových vynálezců nechali své rané úspěchy uspokojit ego. Co kdyby například Steve Jobs po vytvoření počítače Apple II usnul na vavřínech? No, pravděpodobně bychom dnes neměli iPhony ani iPady. Čím to tedy je, že po dosažení úspěchu máme tendenci sedět a odpočívat?

Usnutí na vavřínech je důsledkem naší pýchy. Pýcha a ego nejsou totéž, ale rozhodně jdou ruku v ruce. Pýcha nám pomáhá ospravedlnit naše ego a dává nám pocit, že i jediný úspěch je známkou toho, jak výjimeční jsme. Jsme příliš zaneprázdněni poplácáváním se po zádech, než abychom viděli, že je co zlepšovat nebo že bychom mohli dosáhnout ještě větších úspěchů.

Pýcha nám nejen brání v dalším učení a dosahování úspěchů, ale také nás činí přecitlivělými na kritiku. Pyšní lidé jsou velmi náchylní k tomu, aby se začali bránit (nebo dokonce být agresivní), pokud jim někdo řekne, že nejsou tak výjimeční, jak si myslí.

Místo toho, abychom se smířili s tím, že nejsme nejlepší na světě v tom, co děláme, mnozí z nás jsou ochotni spíše bojovat proti všemu, co zraňuje naši pýchu a ego. Dokonce i Benjamin Franklin se v jednu chvíli nechal strhnout vlastní pýchou.

Při návštěvě jeho rodného Bostonu na něj jedna z nejuznávanějších osobností města, Cotton Mather, zavolala a vykřikla: „Zastav se! Stoop!" Franklin si zřejmě myslel, že je nad toto gesto povznesen, a ignoroval ho, což byl pošetilý krok – vstoupil do vchodu s nízkým rámem dveří a bolestivě se uhodil do hlavy.

Pokud chceme vidět za klapky na očích, které nám klade pýcha, měli bychom v každé situaci zvážit, jak by věci vnímal někdo pokornější.

Delegování úkolů je dobré cvičení pro kontrolu svého ega

Máte problém důvěřovat kolegům z týmu nebo spolupracovníkům? Měli jste někdy pocit, že jim nemůžete zadávat úkoly, protože by prostě neodvedli tak dobrou práci jako vy? To jsou vážné známky toho, že vaše ego potřebuje zkrotit. Zkuste vložit důvěru v práci druhých lidí, prospěje to vám i vašemu týmu.

Jakmile postoupíte na kariérním žebříčku a převezmete více manažerských funkcí, mohou se objevit konflikty s vaším egem. Možná jste byli zvyklí získávat uznání za svou práci, zatímco vaší novou úlohou může být dohlížet na práci ostatních.

Mnozí z nás mají tendenci hromadit úkoly, které by ve skutečnosti měli delegovat. Proč? Protože nám naše ego říká, že jsme jediní, kdo je může udělat správně. Praktikováním delegování se donutíte důvěřovat práci ostatních a respektovat ji. Zjistíte, že čas jiných lidí může být ve skutečnosti lépe využit na úkoly, které jste dříve dělali vy, a také uvidíte, jak užitečný může být váš čas, když ho věnujete novým věcem.

Pokud vás to nepřesvědčí, mějte na paměti, že následky odmítnutí delegování mohou být docela vysoké; ve skutečnosti mohou být dostatečné na to, aby zničily jakoukoli firmu.

Vezměte si příběh výrobce automobilů Johna DeLoreana. Opustil práci u General Motors a založil vlastní společnost, protože věřil, že rozumí výrobě automobilů lépe než jeho vedení v GM. Problém byl v tom, že pro svůj předpoklad neměl žádné podklady ani odborné znalosti, což se brzy bolestně ukázalo.

Ve své nové společnosti se vyhnul stabilním strukturám odpovědnosti shora dolů, díky nimž se GM dařilo. Místo toho musel DeLorean (a jeho ego) rozhodovat o každé maličkosti, což byl diktátorský styl řízení, který byl přinejmenším neudržitelný. DeLoreanovo "dítě" nakonec ztroskotalo a skončilo bankrotem.