Kdy

Daniel H. Pink je americký spisovatel, řečník a bývalý právník. Narodil se v roce 1964 v Pensylvánii a vystudoval práva na Yaleově univerzitě. Po několika letech práce v právní sféře se věnoval novinářskému psaní a stal se sloupkařem pro časopisy jako The New York Times a Harvard Business Review.

Jeho knihy se zaměřují na témata jako jsou motivace, produktivita a lidské chování. Mezi jeho nejznámější díla patří kniha Kdy, která se zabývá výzkumem chronobiologie a ukazuje, jaký vliv má čas na naše rozhodování a výkon. Dalšími úspěšnými tituly jsou Prodávat je lidské, Pohon / Drive a Úplně nová mysl: Proč budoucnost patří pravým hemisférám.

Daniel H. Pink je také častým hostem v televizních pořadech a rádiových stanicích, kde hovoří o svých knihách a tématech, kterým se věnuje. Je ženatý a má tři děti.

Zjistěte, zda je načasování opravdu důležité

Jak kdysi řekl Miles Davis: „Čas není to hlavní. Je to to jediné.“ I když pravděpodobně mluvil o hudbě, a ne o každodenních záležitostech studentů a zaměstnanců, přesto se tento výrok týká nás všech. Většinu života se snažíme být dochvilní, dodržovat termíny a dosahovat co nejefektivnějších výsledků díky času, který máme k dispozici. Strávíme tak velkou část života tím, že žijeme podle hodin, že, jak se dozvíte v tomto shrnutí, existuje velmi silný emocionální vzorec, ve kterém většina z nás existuje od pondělí do pátku.

Nahlédnete také do obrovského množství výzkumů prováděných na téma, proč děláme určité věci v určitý čas a jak důležité je pro nás načasování. I když se pyšníte tím, že nežijete životním stylem „od devíti do pěti“, přesto v tomto shrnutí pravděpodobně najdete mnoho zajímavých poznatků o lidské povaze.

V našem každodenním životě existuje emocionální vzorec

Lidé milují své každodenní rutiny. Den co den si čistíme zuby, sprchujeme se, dáváme si kávu, jdeme se psem na procházku, kontrolujeme poštovní schránku, čteme zprávy atd. Věděli jste ale, že souběžně s těmito návyky existuje ještě jeden, na první pohled ne tak výrazný vzorec našeho každodenního života?

Výzkumníci z Cornellovy univerzity se podívali na Twitter, aby se pokusili zjistit, jaké nálady převládají u lidí během běžného dne. Při zkoumání 500 milionů tweetů za období dvou let zjistili, že se objevil velmi jasný vzorec:

V dopoledních hodinách se objevuje všeobecná pozitivní nálada, odpoledne toto pozitivní naladění rychle opadá a večer se opět projevuje. Tento cyklus se odehrává každý všední den, a to prakticky u všech, bez ohledu na rasu nebo národnost.

Twitter samozřejmě není nejlepším měřítkem emočního nastavení, protože lidé na něm nejsou zrovna upřímní. A software, který výzkumníci použili ke skenování slov s určitým emocionálním významem, nedokáže zachytit, kdy jsou tato slova použita sarkasticky; nicméně stejný vzorec byl zaznamenán i v jiných studiích:

Vědci zabývající se behaviorálními výzkumy, kteří použili takzvanou metodu denní rekonstrukce (DRM) a procházeli lidský život hodinu po hodině, zjistili stejný vzorec: pozitivita nebo úroveň štěstí dosahuje vrcholu ráno, odpoledne prudce klesá a pak stoupá a večer dosahuje dalšího vrcholu.

Stejně tak úroveň negativity vykazuje přesný opak: odpoledne stoupá a večer klesá.

Zajímavé je, že tento vzorec má přímý dopad na práci, kterou vykonáváme. V samostatné studii, která odhalila velmi podobná zjištění, analyzovali tři profesoři z amerických obchodních škol více než 26 000 „earnings callů“ – konferenčních hovorů mezi generálním ředitelem společnosti a hlavními investory, kde se hovoří o tom, jak se věci vyvíjely a jak očekávají, že se budou vyvíjet v budoucnu. Tyto hovory často rozhodují o tom, zda ceny akcií porostou, nebo klesnou.

Studie ukázala, že čím později během dne se hovory konaly, tím horší byl jejich „emocionální náboj“, a čím delší byl pracovní den, tím negativnější byl. U více než 2 000 veřejných společností byla rada stejná: hovory o výsledcích hospodaření provádějte brzy ráno, aby byly optimistické a pozitivní.

Chcete-li svůj den využít co nejlépe, poznejte svůj chronotyp

Existuje mnoho důkazů o tom, že naše emoce mají tendenci se řídit určitým denním vzorcem – to však neznamená, že každý člověk má stejný vzorec. Ačkoli všichni lidé sdílí odpolední výkyv energie, je velká pravděpodobnost, že máte přátele nebo rodinu, jejichž rozvrh je jinak odlišný od toho vašeho.

Studie ukazují, že v průměru každý čtvrtý člověk má odlišné vnitřní hodiny neboli tzv. chronotyp. Kromě normálního chronotypu, který zažívá ranní vrchol, odpolední pokles a večerní vzestup, existují ještě dva další: noční sova a, abychom použili autorův termín pro ranní ptáčata, skřivan.

Výzkumy naznačují, že 20 až 25 procent lidí jsou sovy, které stejně jako vynálezce Thomas Edison a spisovatel Gustave Flaubert dosahují vrcholu kolem 21:00, kdy se nejraději věnují práci, a ráno mají tendenci zažívat energetický vzestup. Studie o spánkovém režimu a osobnostních typech totiž ukazují, že sovy bývají kreativnějšími typy a také o něco neurotičtější, impulzivnější a depresivnější než běžné typy.

Co se týče skřivanů, jsou to lidé, kteří chodí brzy spát a brzy vstávají a kteří mají jednoduše tendenci zažívat vrchol, pokles a vzestup o několik hodin dříve, než je obvyklé. Jsou také většinou o něco stabilnější, šťastnější, příjemnější a introvertnější než ostatní.

Abyste svůj den využili co nejlépe a rozvrhli si ho co nejefektivněji, měli byste si určit svůj vlastní chronotyp a pochopit, že některé úkoly se nejlépe zvládají v určitou denní dobu.

Například pokud patříte mezi 60 až 80 procent lidí, kteří nejsou ani skřivani, ani sovy (skupina, kterou autor nazývá „třetí pták“), pak je ranní doba nejvhodnější dobou pro řešení analytických úkolů, které vyžadují logickou, soustředěnou a disciplinovanou mysl. Co se týče úkolů, které vyžadují abstraktnější nebo „nestandardní“ myšlení, ty se nejlépe zvládnou během poklesu pozdě odpoledne a brzy večer.

Pokud jste však sova, měli byste tuto radu obrátit. Protože váš vrchol je v noci, je to čas pro analytické myšlení, zatímco ráno je určeno pro kreativní a pronikavé úkoly.

Bez ohledu na to, kdo jste, snažte se naplánovat bezmyšlenkovité rutinní úkoly během odpoledního klidu. A pokud se snažíte od někoho získat příznivé rozhodnutí, vždy se snažte domluvit si schůzku na dopoledne.

Buďte ostražití a dělejte si přestávky, abyste se vyhnuli odpoledním chybám

Možná víte, jaký je váš současný chronotyp, ale jde o to, že s věkem máme tendenci typy střídat. Malé děti a starší lidé jsou zpravidla skřivani, zatímco teenageři bývají sovy.

Proto dospívající trpí, když vyučování na střední škole začíná před osmou hodinou ranní, zejména když je hodina matematiky naplánována na první hodinu a oni jsou nuceni analyticky přemýšlet v tu nejhorší možnou dobu.

Školy naštěstí začaly chápat, jak důležité je načasování, rozvržení hodin a přestávky.

V Dánsku, kde se klade velký důraz na standardizované testování, výsledky výzkumu jasně ukázaly, že výsledky žáků se s přibývajícím časem zhoršují.

Také nemocnice si všimly, že úroveň péče a soustředění personálu s postupujícím dnem prudce klesá. Lékařské chyby jsou často otázkou života a smrti, a proto je tento problém obzvláště naléhavý. A studie ukazují, že k chybám dochází nejčastěji mezi 15:00 a 16:00. Ve skutečnosti je v 9:00 pravděpodobnost pochybení pouze 1 %, v 16:00 se tato pravděpodobnost zečtyřnásobí na 4,2 %.

Kromě toho si odpoledne personál nemocnice myje ruce o 38 procent méně často, než by měl.

Vědci se domnívají, že v důsledku tohoto poklesu hygienických standardů s přibývajícím časem dochází v amerických nemocnicích každoročně k přibližně 600 000 infekcí, kterým se lze vyhnout, což představuje zbytečné náklady ve výši 12,5 miliardy dolarů. A nejlepší řešení jak pro dosažení lepších výsledků v testech ve školách, tak pro méně chyb v nemocnicích je stejné: udělat si přestávku.

V Dánsku školy, které před odpoledním testem naplánovaly 20 až 30minutovou přestávku, zaznamenaly zlepšení ve skóre.

Pokud jde o nemocnice, zavedení přestávek na „zlepšení pozornosti“ (tzv. vigilance breaks) v lékařském centru Michiganské univerzity vedlo k velkému zlepšení. Během takové přestávky si tým před operací najde chvilku, aby zkontroloval instrukce, ujistil se, že všichni vědí, co kdo dělá, a potvrdil, že každý člen týmu je dobře připraven. Výsledek? Zlepšení statistik péče a méně stížností.

Správně načasované přestávky a také spánek mohou být velmi prospěšné

V posledních zhruba deseti letech jsme se v oblasti přestávek vydali špatným směrem.

Mnoho škol omezilo nebo zcela zrušilo přestávky v mylném přesvědčení, že se tím zlepší známky. Jak jsme však viděli v předchozí části, přestávky, pokud jsou dobře načasované, jsou ve skutečnosti nesmírně prospěšné. Zlepšují vaše kognitivní schopnosti a zlepšují náladu, působí jako celkové osvěžení mysli i těla.

Společnost Desktime, která vyvíjí software pro produktivitu práce na počítači, zkoumala výsledky svých uživatelů a zjistila, že ideální přestávkou pro dosažení maximální produktivity je v průměru 17 minut přestávky na každých 52 minut práce.

Bylo však prokázáno, že i pětiminutová přestávka každou hodinu snižuje únavu a zvyšuje motivaci, kreativitu a celkovou náladu. Společenský život, i když jde jen o malý rozhovor u chladicího boxu, prokazatelně snižuje stres, stejně jako vyhýbání se během přestávky všem e-mailům, textovým zprávám a dalším záležitostem souvisejícím s prací. A konečně existují údaje, které ukazují, že čas strávený venku, mezi stromy a cvrlikajícími ptáky, může zlepšit váš duševní i emocionální stav.

Dohromady tato zjištění naznačují, že ideální přestávkou by bylo nechat telefon doma a vydat se s kamarádem na krátkou procházku ven, třeba parkem.

Další skvělou regenerační aktivitou je starý dobrý spánek. Možná si teď říkáte, že to není nic pro vás, protože po spánku se cítíte ospalí. Ale to je pravděpodobně proto, že váš spánek byl příliš dlouhý. Jakákoli doba delší než 20 minut může způsobit „spánkovou setrvačnost“, což je jen vědecký výraz pro to, jak říct, že jste „grogy“.

Ideální zdřímnutí trvá 10 až 20 minut, což je doba, která prokazatelně poskytuje člověku, který si zdřímne, tři hodiny lepšího soustředění a lepší schopnost uchovávat informace. A věřte, nebo ne, studie prokázaly, že rychlý šálek kávy před šlofíkem vás může ještě více povzbudit.

Vzhledem k tomu, že kofeinu trvá 20 minut, než se dostane do krevního oběhu a začne působit, je vlastně ideální pro zařazení do dobře načasovaného zdřímnutí. Tento postup, známý jako napuccino, spočívá v tom, že vypijete kávu, nastavíte časovač na 20 minut, což zohledňuje i průměrnou dobu 7 minut potřebnou k usnutí, a pak se probudíte připraveni „vyrazit do světa“.