Pozornost

Daniel P. Goleman je americký psycholog, spisovatel a vědec, který se proslavil svými výzkumy v oblasti emoční inteligence. Narodil se v roce 1946 v Kalifornii a vystudoval psychologii na Harvardově univerzitě. Poté pracoval jako novinář pro New York Times a později se stal výzkumným pracovníkem v oblasti psychologie na univerzitách v Massachusetts a v Kalifornii.

V roce 1995 vydal svou nejznámější knihu Emoční inteligence, která se stala bestsellerem a získala mnoho ocenění. V této knize Goleman popisuje, jak důležitou roli hraje emoční inteligence v našem životě a jak ji můžeme rozvíjet. Dále se věnuje tématům jako jsou sebepoznání, empatie, sebeovládání a sociální dovednosti.

Goleman napsal také mnoho dalších knih v oblasti psychologie a vzdělávání, včetně Jak se stát skutečným lídrem, Práce s emoční inteligencí, Síla lidskosti: Dalajlama a jeho vize pro náš svět a Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti. Je také členem několika výzkumných institucí a přednáší na univerzitách po celém světě.

Daniel P. Goleman je uznávaným odborníkem v oblasti emoční inteligence a jeho práce má významný dopad na vzdělávání, vedení a osobní rozvoj.

Zastavte rozptylování

Měli jste někdy pocit, že vás častá roztěkanost brzdí ve zlepšování vašich dovedností, lepší práci a plnohodnotnějším životě?

Náš život je plný potenciálních rozptýlení: chytrý telefon, e-mail, dokonce i myšlenky na to, kam pojedete na příští dovolenou. Když se necháte takovými věcmi stále více rozptylovat, zhoršujete svou schopnost dělat svou práci včas a dobře.

Autor Daniel Goleman však překračuje úzkou definici pojmu "soustředění" a předkládá návod na soustředěný život, podle kterého můžeme získat bohatší a plnější existenci tím, že budeme věnovat pozornost sobě, druhým a širším souvislostem, např. jak funguje naše planeta či jaký máme náhled na svou budoucnost.

V shrnutí knihy Pozornost, která čerpá z nesčetných příkladů z reálného života, najdete mnoho způsobů, jak zvýšit úroveň své pozornosti, včetně praktikování všímavosti, pozitivního myšlení a zapojení do soustředěné přípravy.

Pozornost je klíčem k vysoké výkonnosti ve světě nekonečného rozptylování

Kdykoli chvíli nekontrolujete e-mail nebo telefon, přistihnete se, že bojujete s pozoruhodně silným nutkáním nechat všeho, co právě děláte, a nakouknout? A pokud tomuto nutkání podlehnete, cítíte se nějak neuspokojeni, když na vás nečekají žádné nové zprávy?

Žijeme v roztěkané době. Neustálé nutkání reagovat na ohromné množství informací a podnětů v našem okolí nás vede ke stavu neustálé částečné pozornosti, kdy bezstarostně přeskakujeme z jedné věci na druhou, z telefonu na e-mail a na Facebook, a tím oslabujeme svou schopnost vybírat, čemu budeme věnovat naši plnou pozornost.

Je však možné, abychom se soustředili, i když jsme obklopeni činností a podněty. To, co potřebujeme, je silná selektivní pozornost. Čím silnější je totiž naše schopnost vybírat to, na co se soustředíme, tím lépe dokážeme ignorovat potenciální rozptýlení.

Například novináři v otevřené kanceláři v New York Times se dokážou soustředit na práci a dodržovat termíny, přestože jsou obklopeni hlukem a dalšími rušivými vlivy. Nikdo z těchto novinářů nikdy nevyžaduje ticho, aby se mohl lépe soustředit.

Ale ne každý má tak silnou selektivní pozornost. Většina z nás má tendenci při práci snít nebo se rozptylovat jinými činnostmi, které berou čas. Z tohoto důvodu je zásadní zvýšit naši selektivní pozornost, abychom mohli ignorovat vnější rušivé vlivy a plnit své úkoly.

Rozptýlení, která nás pohlcují, však nehrozí jen ztrátou času a snížením produktivity, ale také snižují naši schopnost ponořit se do tématu, čímž snižují naše šance dosáhnout stavu rozletu, a tak se učit a objevovat nové věci. Tento problém je ve skutečnosti tak výrazný, že závislost mladých lidí na internetu již byla v mnoha asijských zemích označena za národní zdravotní problém.

Pokud tedy dokážeme rozvíjet svou schopnost ignorovat rozptýlení a dobře se soustředit, můžeme přispět ke zvýšení své výkonnosti a umožnit prožívat hlubší úvahy a vidět svět v širších souvislostech.

Život na autopilotu snižuje naše prožívání přítomného okamžiku

Schopnost soustředit se je samozřejmě výhodou, a to jak v životě, tak v práci, protože nám umožňuje dostat se do stavu rozletu a podávat lepší výkony. Ale volba věnovat pozornost jedné věci namísto jiné zahrnuje proces "přetlačování" mezi myslí "zdola nahoru" a "shora dolů".

Mysl zdola nahoru, která je zodpovědná za naši automatickou a rutinní duševní činnost, je velmi rychlá, řídí se našimi emocemi a je impulzivní. Naproti tomu mysl shora dolů, která má na starosti plánování, přemýšlení a učení se novým dovednostem, je pomalejší a vyžaduje dobrovolnou pozornost a sebekontrolu.

U těch z nás, kteří se spoléhají na používání mysli zdola nahoru, je mnohem pravděpodobnější, že ztratí pozornost a přestanou vnímat své bezprostřední okolí.

Bývaly například doby, kdy bylo možné vidět dlouhé fronty lidí čekajících na použití jediné kopírky v kanceláři. Jeden psycholog se rozhodl požádat několik lidí, aby se postavili do čela fronty a zcela jednoduše oznámili, že potřebují udělat pár kopií.

Často se stávalo, že osoba, kterou požádali, se "strefila" do únavného čekání, a proto ji nechali kopírku použít.

Kdyby tato osoba v čele fronty udržela při čekání aktivní pozornost, mohla by zpochybnit naléhavou žádost o přeskočení fronty.

Udržování tohoto druhu aktivní pozornosti nám také pomáhá učit se novým dovednostem. Mýtus "pravidla 10 000 hodin" vychází z představy, že se můžeme stát experty v určitém úkolu jednoduše tím, že ho budeme opakovaně vykonávat.

Takto však výkonnost nezlepšujeme. Spíše musíme své provedení neustále vědomě upravovat. Pokud jste například špatní golfisté a děláte stále stejné chyby, kdykoli se rozmáchnete nebo odpálíte, nezlepšíte svou hru tím, že strávíte tisíce hodin opakováním těchto chyb.

Jinými slovy, rozdíl mezi expertem a amatérem spočívá v tom, že expert bude používat mysl shora dolů, aby aktivně reflektoval automatické, zdola nahoru působící vlivy na svou hru, což mu umožní neustále zlepšovat svůj výkon.

Všechny typy pozornosti jsou cenné

Nemusí být vždy cenné úzké zaměření nebo typ pozornosti orientovaný na cíl. Někdy může být efektivnější udržovat otevřené vědomí nebo bloudění myslí. Místo abychom se toulali od toho, co je důležité, můžeme se toulat k něčemu cennému.

Je to proto, že nechat naši mysl bloudit poskytuje úrodnou půdu pro náhodné prozření.

Je jistě luxusem najít si během dne chvilku, kdy jsme sami a můžeme zpomalit a přemýšlet. Takové chvíle jsou však nesmírně cenné, protože nám umožňují zdokonalovat se v úkolech, které jsou závislé na prožívání záblesků poznání, například v těch, které vyžadují rychlou a nápaditou hru se slovy nebo vynalézavé a originální myšlení.

Pro lidi, kteří jsou vysoce zdatní v úkolech vyžadujících intenzivní soustředění (jako je řešení matematických úloh), může být ve skutečnosti obtížné vypnout mysl a rozšířit své zaměření natolik, aby mohli generovat tvůrčí vhledy. Tito lidé by si mohli vzít příklad z proslulého kryptografa Petera Schweitzera: jeho práce často vyžadovala luštění kódů (což je intenzivní psychický úkol) a přesto to dělal během procházky nebo opalování.

Tento druh otevřeného vědomí nám umožňuje být kreativní, protože nás činí zcela vnímavými vůči novým nápadům. Z tohoto důvodu je otevřené vědomí užitečné při představování budoucích scénářů, sebereflexi, rozvíjení tvůrčích nápadů a uspořádávání našich vzpomínek.

V jednom experimentu, v němž byli účastníci požádáni, aby vymysleli neotřelé využití určitého předmětu, ti účastníci, kteří nechali svou mysl bloudit, skutečně vygenerovali o 40 % více originálních nápadů než ti, kteří se na úkol úzce soustředili.

Mezi lidi, kteří si udržují otevřený stav mysli a mají silné dispozice k bloudění myslí, patří navíc lidé s poruchou pozornosti (ADD) a freestyloví rappeři, kteří spontánně improvizují své texty. Mozek obou skupin vykazuje zvýšenou úroveň aktivity v soustavách, které jsou aktivní při bloudění myslí, a právě to jim umožňuje vytvářet nová spojení mezi vzdálenými oblastmi mozku.

Zaměřte se na zlepšení své vůle pro dosažení "vnitřního soustředění"

Dosažení cílů vyžaduje silné soustředění, motivaci a odhodlání – všechny tyto vlastnosti tvoří silnou vůli. A čím náročnější je cíl, tím více síly vůle potřebujeme.

Naše síla vůle hraje klíčovou roli při určování směru našeho života. Je například pravděpodobnější, že děti, které vykazují vysokou úroveň vůle, budou v budoucnu úspěšné, ve srovnání s těmi, které takovou sebekontrolu neprojevují.

V rámci jednoho rozsáhlého experimentu absolvovalo více než 1 000 dětí sérii testů, které hodnotily jejich schopnost zvládat frustraci, neklid, soustředění a vytrvalost.

O dvacet let později bylo 96 procent těchto dětí lokalizováno a po třicítce bylo vyhodnoceno jejich zdraví, majetek a trestní rejstřík. Zjištění ukázala, že čím lépe se člověk v dětství ovládal, tím úspěšnější byl ve svých třiceti letech.

Sebeovládání a pevná vůle však nemusí být nutně vlastnosti, se kterými se člověk narodí. Musíme je rozvíjet po celé dětství, a dokonce i v dospělosti. Nejúčinnějším způsobem, jak si vyvinout silnější vůli, je dělat to, co vás baví.

Síla vůle se totiž zvyšuje, pokud vaše práce odráží vaše osobní hodnoty. Dělat to, co máte rádi, vás motivuje k tomu, abyste šli odhodlaně za svými cíli, a úsilí, které je třeba vynaložit, se vám zdá smysluplné, když vás výsledky vaší práce baví a záleží vám na nich.

Mnoho z nás však vykonává práci, která není v souladu s našimi hodnotami. Držíme se stále stejných bezpečných rutinních postupů (například práce od devíti do pěti) a tak se zdá, že naše práce vyžaduje obrovské osobní úsilí.

Vezměme si například George Lucase. Když natáčel Hvězdné války, míra angažovanosti filmového režiséra v jeho práci a jeho osobní tvůrčí vize ho vedla k tomu, že se oddělil od své produkční společnosti a investoval mnoho vlastních peněz do výroby filmu, který by byl věrný této vizi. Než aby se tedy zodpovídal společnosti, která požadovala změny, jež by ohrozily Lucasovu vizi, rozhodl se raději převzít úplnou tvůrčí kontrolu v přesvědčení, že jeho vize je ta správná.